Autoforum

/

Foto: Marta Stanczak, publikováno se souhlasem

Stav tohoto auta je skoro zázračný, i když jej jako relikvii nikdo neudržoval. Prostě 33 let téměř jen stála v garáži prvního majitele a podle toho dnes vypadá.

Přechod od „stopětek” a „stodvacítek” k Favoritu znamenal pro Škodu hodně - zbavila se zastaralé koncepce „všechno vzadu” a nabídla auto, které ve své době možná nebylo dokonale konkurenceschopné, nebylo ale jen pro smích. Typ 742, vyráběný před Favoritem a často označovaný podle jmen jednotlivých verzí jako „stopětka” či „stodvacítka” kvůli prodejnosti modelů 105 a 120, může mít pro spoustu lidí stále svůj půvab. Však mnozí z nás pořád pamatují, že v nich vyrůstali - ať už lidsky nebo řidičsky.

Je to také jeden ze symbolů normalizace na českých silnicích, protože se typ 742 představil v roce 1976 jako nástupce Škody 100 a 110, ačkoli na stole bylo i něco lepšího. A právě varianta 105 byla nejslabší verzí, měla motor o objemu 1 046 cm3 (odtud jméno 105) který dával 44 koní, jezdil na nízkooktanový benzín a se čtyřstupňovým manuálem byla jeho maximálka 130 km/h. V průběhu čtrnácti let výroby vzniklo na 840 tisíc kusů jen této varianty, takže za vzácnost ji považovat nejde.

Základní výbava byla dnešní optikou až nepředstavitelná. Verze 105 S, tedy Standard, nejenže nenabídla opěrky hlavy, ale ani loketní opěrky ve dveřích nebo stahovací okna zadních dveří. Na tyhle výdobytky si člověk musel připlatit, bylo potřeba zvolit verzi 105 L, tedy de Luxe. Vrcholem byla verze GL, Grand de Luxe, která nabídla kromě chromových detailů karoserie např. luxusní prvky jako opěrky hlavy nebo posilovač brzd.

Pokud člověk dnes prahne po takovémto stroji, je stále těžší najít nějaký na prodej a narazit na opravdu zachovalý je skoro nemožné. V Polsku se ale nyní objevil vůz, který je tak trochu strojem času. Tuto „stopětku” s novějším designem (varianta M, před faceliftem, řekněme, šlo o L) měla od roku 1988 jediného majitele, kterého s ní obvykle nenapadlo dělat nic lepšího, než ji garážovat.

Majitel nebyl žádný sběratel, to je na stavu vozu vidět, ale nejezdil s ním. A i to je na něm také zatraceně vidět. Auto není zrenovované, ve stavu, v jakém ji vidíte, přežívá už 33 let. Krom prachu a špíny je prý prakticky dokonalý, neboť vůz za celou dobu své existence najezdil pouhopouhých 9 267 kilometrů a vnučka kupce, která nyní auto nabízí k prodeji, říká, že pod poněkud nevzhlednými neoriginálními potahy sedadel jsou úplně nové sedačky. Vůz není zrezlý, je technicky v pořádku, nebyl bouraný a vše je na něm původní.

Takové staré škodovky dnes snadno stojí statisíce, tuto ale nabízející prodává po dědečkovi jen za 3 700 Eur, tedy 97 tisíc Kč. Řekli jsme ji, ať vůz zdraží, že se dnes snadno prodá za dvojnásobek a nevíme, jestli nás poslechne. Ale pokud ne, nabízí se tu šance na velmi slušný obchod, takovéto Škody 105 se v prodeji skutečné neobjevují. Podobnou jsme v prodeji neviděli už dlouho.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler