Autoforum

/

Foto: VS Automotive, publikováno se souhlasem

Na první pohled může vypadat jako nudná černá krabice, ve skutečnosti je to ale výjimečně specifikovaný superkombík, který připomíná skoro neuvěřitelný příběh o tom, že švédská automobilka ještě nedávno vyráběla něco, co se dalo řídit.

Volvo je dnes automobilkou, která nadšené řidiče zaujme leda tím, že pro ně nenabízí vůbec nic. Byl to postupný proces, který vyvrcholil eliminací všech zajímavějších motorů a zavedením příkrých omezovačů rychlosti pro každý model, začal ale mnohem dřív. Psal se rok 2007 a švédská automobilka se rozhodla udělat tlustou čáru za ostrými modely R ve znaku. Později sice ještě nechala na některých typech vyřádit nejprve nezávislého a nakonec jí pohlceného úpravce jménem Polestar, už to ale nikdy nebylo ono. Nemluvě o tom, že značku Polestar dnes využívá pro označení elektromobilů, které nadšeným řidičům znovu neříkají vůbec nic a i představení jednoho z nich na německé dálnici bylo docela smutnou podívanou.

Pokud vám časy ostrých Volv chybí, je třeba se vrátit do předminulé dekády, kdy éra modelů R končila. Tim úplně posledním se stal kombík V70, který měl pod kapotou napříč uložený benzínový pětiválec o objemu 2,5 litru, který díky turbodmychadlu nabízel až 221 kW (300 koní) výkonu a 400 Nm točivého momentu. Posílal je na všechna čtyři kola, a to přes pěti- a později šestistupňový automat, nebo přes šestistupňovou manuální převodovku. Auto bylo dále standardně osazeno nastavitelným podvozkem vyvinutým ve spolupráci s firmou Öhlins a brzdy od Bremba.

To zní zajímavě, navíc je to vůz, který ještě neztratil nic ze svých švédských kouzel. Byl pochopitelně prostorný, pasivně velmi bezpečný a velmi, velmi odolný - v někdejším žebříčku největších držáků posledních dekád byla V70 na špici a vydrželo to i nástupci. Problém je, že je to auto staré nejméně 15 let, které obvykle dost jezdilo, a tak koupit dnes nepříliš opotřebovaný kousek není vůbec snadné, pořád je to ale snazší než u legendárního předchůdce. A tak jsme na jeden moc pěkný narazili v Nizozemsku.

Bohužel nejde o vůz s manuální převodovkou i její výjimečnou kulisou, v takovém případě byste se museli smířit s nájezdem okolo 250 tisíc km a odpovídajícím vizuálním stavem zahrnujícím mimo jiné značně opotřebované sedačky. Stroj na fotkách níže ale pomalu vyjel z království garáží, neboť za 17 let má najeto jen 63 249 km a působí opravdu mimořádně zachovale. Je téměř netknutý a prodávající garantuje, že není po nehodě, nerezne a má kompletní servisní historii.

Pozoruhodná je rovněž specifikace, zejména pak uvnitř. Nemáme nyní na mysli stav, ten je tedy prvotřídní, ale hlavně kožené sedačky ve velbloudí béžové, které vozu dávají nádech mimořádnosti. Černá barva karoserie je přesně tak nenápadná, aby provokovala leda velká znalce. Máme před sebou nenápadné, ale rychlé auto se spoustou místa, výkonu, výdrže i jisté nadčasové atraktivity, kdo vám dnes něco takového prodá? Volvo to nebude zcela určitě.

Takový kousek je v posledních letech zcela mimořádná věc, parádní nabídka, stejným slovem by ale šla označit i cena. Požadovaných 24 995 Euro, tedy asi 605 tisíc Kč, je na 17leté auto opravdu dost. Na druhou stranu je to dnes exot, jehož výjimečnost časem jen bobtná. Však už dnes bude spousta lidí hledět s otevřenými ústy na to, že Volvo něco takového dělalo. A až bude v roce 2030 nabízet jen elektromobily přes internet, jak nyní přibližně plánuje, to bude teprve něco.

Zdroj: Markplaats

Petr Miler