Autoforum

/

Foto: Autohaus Hottgenroth, publikováno se souhlasem

Na tachometr auta můžete napsat cokoli, tohle je ale stroj z dob, kdy nebylo zvykem přehánět a vytvářet nereálná očekávání. Tento vůz je opakem takového přístupu, ve své době to byl supersport převlečený za komfortní limuzínu. A dodnes umí ohromit.

Možná jsme jen staří, ale asi nám nikdy nám nepřestanou být sympatická auta, jež v hávu nevinně se tvářícího beránka skrývají kousavého vlka, který dynamicky zardousí skoro jakoukoli konkurenci, která si dovolí podcenit jeho schopnosti. Chceme obsah, ne formu. A byť na formě odpovídající obsahu není nutně nic špatného, proč nemít jen ten obsah, že? Nakonec vás jako řidiče těší hlavně to, jak auto jede, funguje, obdivné komentáře pak přijdou od znalců. Lidé, kteří se rozplývají nad sedmnáctkrát zahnutým karbonovým křídlem, vás nutně nemusí zajímat, takové by ohromilo už ono křídlo.

Dělat auta rychlá a nenápadná bohužel vyšlo z módy. Neříkáme, že taková už vůbec neexistují, ale ubývá jich kritickým tempem. Navíc jakási laťka decentnosti byla posunuta o notný kus výš křiklavostí toho, co přichází s novými generacemi podobně koncipovaných vozů. Pokud chcete skutečné vlky v beránčím rouše, musíte se vrátit do první dekády nového milénia, kdy zejména v Německu vznikala auta jako... Jako tohle.

Možná si řeknete něco jako: „Mercedes E W211, no.” Ano, je to wé-dvěstějedenáctka, ta ale posloužila jen jako základ. Ve skutečnosti jde o dobovou superlimuzínu z Bottropu, na ty doby v podstatě supersport v hávu luxusního sedan, pro který Éčko generace W211 posloužilo jen jako základ. Vznikl v době, kdy Mercedes nabízel maximálně osmiválcovou E500 a verze E55 od AMG ani nebyla v nabídce, na tu byste si museli čekat. Anebo nemuseli, když jste se zastavili právě Bottropu u tamního úpravce jménem Brabus.

Právě ten dal za vznik model Brabus E 6.1, vlastně komplexně upravenému silničnímu stíhači. Má i nové nárazníky vpředu a vzadu, samozřejmě kola (mimochodem 18", to byly doby), specifické brzdy, čtveřici koncovek výfuků... Znalec by poznal, že to není sériová třída E, ale normální člověk? V době, kdy čtyři výfuky na zádi má VW Golf R? Na autě s osmiválcem o objemu 6,1 litru je to všechno decentní, sotva patrný tuning.

Nejzajímavější je ale onen motor, ručně poskládaný V8 s objemem, ze kterého se dnešnímu „mladému pirátstvu” rozklepou ruce s jídelním lístkem veganské restaurace. Výkon 426 koní a točivý moment 600 Nm budou dnešní optikou znít jako malá čísla, ale pozdější E55 AMG tehdy měl pořád „jen” 476 koní a objem pořád ničím nenahradíte. Auto je navíc relativně lehké, takže na stovku sprintuje za 4,X sekundy (to X je oficiální specifikace Brabusu, prostě čtyři a něco) a maximální rychlost 303 km/h neurazí snad nikdy - dobové AMG mělo od 250 km/h výš smůlu. Navíc je tu hladký a znělý přístup výkonu od plnotučného objemného osmiválce bez přeplňování, to nikdy neomrzí.

Právě tohle auto je teď na prodej ve stavu, v jakém jsme jej dávno neviděli. Má najeto pouhých 77 tisíc km, což je na cestovní supersedan z roku 2002 v podstatě. A auto vypadá dobře, třebaže ne dokonale. Navíc je třeba dodat, že tyto motory upravené Brabusem (použité i v řadě jiných přepracovaných Mercedesů) mají pověst velmi spolehlivých strojů. Ostatně, co se může pokazit na velkém, atmosféricky plněném osmiválci?

Pokud byste měli zájem, vůz je k dispozici v německém Altenkirchenu, levný ale není - cena 41 890 Eur znamená něco málo přes 1 milion Kč. Málo to vážně není, ale v době, kdy základní Octavie RS stojí víc... Berte, nebo nechte být, jak už to bývá.

Zdroj: Autohaus Hottgenroth@Mobile.de

Petr Miler