Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči

Americká EPA zjistila, že udávané spotřeby automobilů se od reality liší čím dál víc. Viník? Prý příliš schopní testovací řidiči automobilek.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Zajímavosti

Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči

8.10.2013 | Marek Bednář | 13 příspěvků

Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Americká EPA zjistila, že udávané spotřeby automobilů se od reality liší čím dál víc. Viník? Prý příliš schopní testovací řidiči automobilek.

Je dobře známo, že normovaná spotřeba nových aut se od té skutečné často a stále více podstatně liší. Příčiny tohoto stavu jsme rozebírali mnohokrát - i když strůjci samotných papírových hodnot jsou automobilky, hlavní příčinu bezprecedentní snah o ohýbání reality a evidování co nejnižších hodnot spatřujeme v regulacích, nařízeních a plánech, které automobilovému průmyslu nastavují různá státní zřízení - ať už v Evropě, nebo ve Spojených státech.

Na obou místech je normovaná spotřeba, tedy ta, kterou najdeme v katalozích a cenících, základem pro výpočet ceny odpustků, které si výrobci musí kupovat. Samozřejmě platí, že čím nižší je normovaná spotřeba, tím nižší je cena odpustku a tedy ve výsledku cena vozu pro zákazníka. Automobilky tak využívají veškerý manévrovací prostor, který jim pravidla nechávají. I když to není příliš čestné, pravidlům to odpovídá a ať Evropská komise říká, co chce, může si za to sama. Navíc je otázkou, jestli je vůbec zákazník touto snahou poškozován - vůz jej nakonec stojí méně (někde ještě citelně) než kdyby měl vyšší udávanou spotřebu a velmi pochybujeme o tom, že se kdokoli rozumný papírovými hodnotami spotřeby při koupit nového auta řídí. Těm málokdo věřil dříve, když byly realitě blíže, natož pak nyní.

Americká EPA (Environmental Protection Agency) si podivného stavu kupodivu všimla. Konkrétně jistila, že průměrné rozdíly mezi spotřebou naměřenou automobilkami a spotřebou naměřenou jejími vlastními testy se zvětšily z 1,15 % na 2,25 %. Největší rozdíl však činil 14 %, což prý může znamenat v katalogu uvedenou spotřebu 6,9 l/100 km, tedy o 0,9 l/100 km menší, než naměřila EPA. Kuriozní je ale nálepka s důvody, kterou EPA tento stav obdařila.

Christopher Grundler, šéf Úřadu pro dopravu a kvalitu ovzduší, pracujícího pod EPA, v rozhovoru pro Autonews řekl, že automobilky pro testy spotřeby využívají služeb „příliš dobrých řidičů” a dal najevo, že je to tak špatně. Testy by měli dělat roboti, asi nějakým normovaným jízdním stylem. V souvislosti s tím chce, aby automobilky dodávaly také data o průběhu testovacích jízd - aby se přesvědčila, nakolik se řidiči při testech cíleně zaměřují na co nejnižší spotřebu.

Postup EPA nás zaráží hned v několika ohledech. Pokud přece chcete jakožto výrobce nastavit zrcadlo možnostem vašeho produktu, pochopitelně tak učiníte způsobem, který bude odrážet limity vašeho výrobku a nikoli toho, kdo s ním zachází. Chtít po automobilkách, aby pro testy spotřeby používaly nezkušené řidiče, je jako kdyby měly chtít po těch samých řidičích, aby zajeli na Nordschleife co nejlepší čas. Jednoduše to postrádá jakýkoliv smysl - ukázat, co auto dovede, umí jen ti nejlepší piloti, ať už se jedná o schopnost auta jet rychle, úsporně nebo jakkoli jinak.

A jednak - kdyby testy spotřeby prováděli roboti, kteří se teoreticky nikdy nepletou a vždy přidávají plyn či brzdí se stejnou intenzitou a ve stejnou chvíli, automobilky by své vozy optimalizovaly ještě více, než to dělají teď. To by znamenalo, že by se reálná spotřeba od té normované odlišila ještě více - třeba jako v Evropě, kde rozdíly dělají klidně 25 % (americké testy jsou tak jako tak podstatně realističtější, také proto jsou výsledné hodnoty spotřeby citelně vyšší).

Existuje způsob, jak zajistit, aby čísla v katalozích odpovídala těm reálným? Ale ovšem. Nejlepší cestou zpět k racionalitě je odstranění regulací. Pak by nebylo nutné nic optimalizovat pro testy, auta by se znovu optimalizovala pro zákazníky a jejich typický způsob použití - cílem vývoje by tak byla auta úsporná v reálném světě, ne jen pojízdná divadla pro laboratorní testy. Spotřeby v katalozích by snadno lépe odpovídaly těm reálným, protože by nebyly jen základem pro výpočet ceny odpustku, ale maximálně marketingovým nástrojem. I ten má smysl ohýbat, zkušenost ale praví, že motivace výrobců v tomto směru je citelně nižší. Ostatně by v danou chvíli opravdu podváděli jen a pouze své zákazníky...


Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči - 1 - Mereni emisi NEDC a manipulace 01Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči - 2 - Mereni emisi NEDC a manipulace 02Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči - 3 - Mereni emisi NEDC a manipulace 03Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči - 4 - Mereni emisi NEDC a manipulace 04Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči - 5 - Mereni emisi NEDC a manipulace 05Kdo může za nereálnou papírovou spotřebu aut? „Příliš dobří” testovací řidiči - 6 - Mereni emisi NEDC a manipulace 06
Čím víc regulací u měření spotřeby automobilů, tím víc problémů - a překvapivě nejen v Evropě.

Zdroj: Autonews

Marek Bednář

Diskuze 13 příspěvků

Živá témata na fóru

zobrazit vše

Autobazar

zobrazit vše