Autoforum

/

Foto: Ferrari

Prý je to nejrychlejší silniční auto, jaké kdy řídil, což může a nemusí být pravda, pakliže má mít v garáži hned dvě AMG One. Zrovna to je ale celkem druhotné, nepochybně půjde o vůz rychlý jako čert. Problém je v tom, že vizuálně moc netáhne. A technicky vlastně také ne.

Automobilka Ferrari začíná stále více připomínat Titanic. Ten byl svého času oslavován jako vrchol lidského umu a zároveň i rychlosti či luxusu. A i když měl být nepotopitelný, již během své panenské plavby klesnul čtyři tisíce metrů pod hladinu Atlantiku. Mimo jiné za tím stálo rozhodnutí zastavit motory, kvůli čemuž začalo docházet k zaplavení jedné komory za druhou. Tato chyba stála život přibližně 1 500 lidí, tedy více než dvě třetiny ze všech 2 224 pasažérů a členů posádky.

Kde ale vidíme analogii s maranellským koníkem? Začít můžeme u toho, že Ferrari je stále považováno za nejslavnější značku celé automobilové branže. Jenže posledních deset patnáct let je spojeno se stále větším množstvím kroků, ze kterých majitelé a fanoušci neskáčou vyloženě do vzduchu. Zmínit můžeme třeba konec manuálů, atmosférických osmiválců či stále větší tlak na přeplňovaní a hybridizaci. Shnilou třešinkou na dortu jsou pak podivné designy a příliš digitální interiéry.

V důsledku toho všeho mají Italové za sebou první náraz do ledovce. Vůbec poprvé v moderní historii totiž mají problém prodat všechno, co vyrobí. V souladu s tím jejich auta masivně ztrácí hodnotu, což majitelům bere příjemný luxus relativně levného - ne-li rovnou výdělečného - vlastnictví. Teď musí platit miliony za pár let, na což nebyli dříve zvyklí a někteří jistě budou s s dalším nákupem opatrnější. To všechno může mít dlouhodobě velmi negativní dopady.

Důvody omezeného zájmu jsme naposledy probírali včera nad modelem 296 GTB, který trpí mimo jiné tím, že používá jen motor V6. Co na tom, že je rychlý, co na tom, že je dobrý v tisíci jiných ohledech, majitelé stejně většinou s autem rychle nejezdí a těší je často víc jakási „statutová symbolika”, která se s pouhým šestiválcem nesnoubí. Stejný problém se týká i nového vrcholného modelu F80, který dostal též pouze motor V6. A automobilka má mít znovu problém rozprodat celou jeho výrobu.

Zřejmě i proto se rozhodla povolat do akce své největší současné marketingové eso, tedy Lewise Hamiltona. Ten mohl společně se svým kolegou Charlesem Leclercem usednout právě do modelu F80, který má po vozech jako 288 GTO, F40, F50, Enzo a LaFerrari znamenat další vývojový milník. Pohon zajišťovaný šestiválcem se dvěma turby a třemi elektromotory ale takto nepůsobí, něco takového nabídla už dávno Honda NSX. A jaký to kvůli tomu byl propadák.

F80 je samozřejmě o pár lig výš. Jeho pohon produkuje až 1 200 koní, což rozhodně nezní špatně. Stejně jako data týkající se dynamiky, neboť na stovku se F80 dostane za 2,15 sekundy a na dvoustovku za 5,75 sekundy. Hamilton jej označuje za „nejrychlejší silniční vůz, jaký kdy řídil“, dokonce pak zvažuje i jeho koupi, přičemž Leclerc ho nejspíš má už objednaný.

Je ale Hamilton upřímný? Nebo jen říká to, co se v barvách jeho nového zaměstnavatele sluší? Nezapomeňme, že si koupil hned dva Mercedesy AMG One. A i kdyby mluvil pravdu, změní to vlastně něco? Trochu se obáváme, že ne. Ani s F80 naprostá většina majitelů nikdy nepojede tak jako oba piloti Ferrari. Spíše než co jiného pro ně půjde o investici. Jenže bude dobrá, když auto trápí stejný problém jako onu 296? A už teď má mít automobilka problém najít kupce pro všechny exempláře, které plánuje vyrobit?

Jinými slovy, tady už marketing pomoci nemusí, stejně jako Titanicu nepomohlo, když jeho tvůrci ještě desítky minut po kontaktu s ledovcem tvrdili, že je skutečně nepotopitelný. Tady je zkrátka třeba činů, které budou v souladu s požadavky a očekáváním zákazníků, nikoli takové, kterými jde značka na ruku úřadům či snaze podřídit formu funkci. Jak říká bývalý šéf Ferrari Luca di Montezemolo, Maranellu aktuálně chybí silný lídr i duše. A z lepší minulosti firma nebude schopna krmit svou kasu věčně...

Zdroj: Ferrari

Petr Prokopec