Autoforum

/

Foto: Mecum Auctions, tiskové materiály

Protřelí investoři vám patrně řeknou, že auto není nejlepší investice, i pokud se jí na první pohled zdá být. Neboť z její zdánlivé výhodnosti ukusují peníze věci jako pojištění nebo servis. Ale co když auto prostě koupíte, zavřete ho a za víc jak tři dekády ho prodáte?

Cenu čehokoli na fungujícím trhu určuje jediné - vztah mezi nabídkou a poptávkou. Proto chléb nestojí 200 Kč, i když by bez něj bylo těžké žít. Ne snad, že by mnozí nebyli ochotni i takovou sumu zaplatit, pořád by se ale našlo dost firem, které by jej nabídly za zlomek této částky. Oproti tomu Ferrari může ceny šponovat stále výš skoro bez obav. Ač se výrobní strop každým rokem zvyšuje, stále je zde více zájemců než nabízených exemplářů. A byť konkurence nabízí zajímavé alternativy, Ferrari je pořád jen jedno.

Totéž neplatí jen u nových věcí, ale také u těch starších, kde do hry vstupuje jeden podstatný faktor - neustále jich ubývá a žádné nové nemohou vzniknout. Zájemců o skoro cokoli staršího ale zůstává stále dost, a proto ceny oněch starých věcí šplhají stále směrem vzhůru. U aut jsme toho svědky pravidelně a dnes se podíváme na jeden docela extrémní případ.

Aukční společnost Mecum totiž na začátku července nabídne k prodeji už 35 let starý vůz. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby neočekávala, že překoná veškeré dražební rekordy. Přesný odhad ceny nezveřejnila, uvážíme-li ale, že nejdražším dosud prodaným vozem tohoto typu se stal před rokem prodaný exemplář za 275 000 USD, bavíme se o voze za více jak 6,4 milionu. To na aukce veteránů není zase tak extrémní suma, tady ale nejde o žádnou očividnou historickou zvláštnost. Jde o Buick Regal, který byl vyroben ve statisících exemplářů. A i verze Grand National, o které je řeč, vznikly desetitisíce kusů.

Pes je zakopaný v tom, že se jedná o provedení GNX (Grand National Experimental), které vzniklo pouze 547 exemplářů. GNX bylo postaveno v roce 1987 s motorem 3,8 V6 turbo o výkonu 280 koní, což tehdy stačilo na stovku za 4,7 sekundy, i když výkon na zadní kola přenášel jen čtyřstupňový automat. Hlavní klíč k výjimečnosti tohoto stroje je ale ještě jinde - najeto má pouhých 55 mil, přesně 54,8 míle. Ujel tedy pouhých 88 kilometrů. V podstatě nikdy pořádně nejel, nebyl nikdy přihlášen... Je zkrátka přesně v tom stavu, v jakém jej v roce 1987 vyexpedovali z továrny.

Majitel jej uložil v v garáži přesně s tímto cílem, nejde o žádný náhodný nález. Naprostou většinu z oněch 88 kilometrů najel v roce 1987 ještě před dodáním a krátce po něm, pak už jen čekal na svou příležitost. Pod kapotou má zmíněný přeplňovaný šestiválec, který by měl stále disponovat továrním výkonem, neboť motor je zkrátka nový. A s autem lze i vyrazit za řidičským štěstím, ne že ne - má čerstvě nové náplně a veškerý nezbytný servis.

I když šlo už v roce 1987 o zvláštnost, tento vůz byl jako nový prodán za necelých 30 tisíc dolarů. To je dnešním kursem asi 700 tisíc Kč, vážně nešlo o zase tak mimořádné auto. A i když započteme inflaci, jsme na 74 tisících dolarech, tedy asi 1,7 milionu Kč. Oběma sumám je zmíněných 6,4 na hony vzdálených. Majitel tak nepochybně vydělá miliony jen tím, že auto prostě nechal dekády stát v garáži. Asi ho za to nepochválíme, s auty se má jezdit. Ale i tohle je způsob, jak lze s automobilem efektivně naložit...

Zdroj: Mecum Auctions

Petr Miler