Autoforum

/

U takto silných aut není při adekvátním jízdním stylu problém „oddělat” brzdové desky za pár tisíc km, majitel tohoto auta ale nepatří mezi okruhové šílence, spíše mezi puntíčkáře, kteří svá auta hýčkají.

Najet s vozem přes 200 tisíc kilometrů není v dnešní době nic neobvyklého. Povětšinou jsou ale s takovou porcí spojovány firemní vozy, ze soukromých vlastníků se tak daleko dostane málokdo. Za prací či zábavou lidé jen zřídka najedou více než 20 tisíc km ročně, dostat se tak k 200 tisícům zabere nejméně 10 let. To je ovšem mnohem delší doba než průměrná délka vlastnictví prvními majiteli.

Už z toho je jasné, že vysoké nájezdy jsou obvykle spojeny s více či méně mainstreamovými vozy, až už má jít o Škodu Octavia, VW Passat nebo Mercedes třídy E. Najít mezi nimi supersport se ovšem může rovnat pověstnému pátrání po jehle v kupce sena. Už jen proto, že doba se změnila a majitelé exotické vozy považují často spíše za investici než za stroje na radost. Proto se jimi opájejí hlavně v garáži a nikoliv na silnici.

Nyní tu ovšem máme Nissan GT-R, který najel 225 tisíc kilometrů. A co více, danou porci má na svědomí jeho původní a dosud jediný majitel, který jej pořídil v roce 2009. Od té doby zaznamenal pouze jediný problém, po najetí zhruba 145 tisíc kilometrů se přepnula do nouzového režimu převodovka. Autorizovaný servis si bez výraznějšího zkoumání příčiny závady řekl o 20 tisíc dolarů (cca 510 tisíc Kč), což samozřejmě majiteli přišlo jako nehorázná suma.

GT-R se tedy odporoučelo k lokálnímu specialistovi na převodovky, který nakonec odvedl přesně tu práci, jakou měl udělat Nissan. Zjistil, že za závadou stojí vadný senzor. Došlo tedy na jeho nahrazení, přičemž součástí veškerých prací bylo také zesílení automatu. Převodovka totiž patří mezi největší slabiny japonského kupé. Nově tak zvládne mnohem větší zátěž, přičemž majitel vozu za opravu a úpravu zaplatil pouze šest tisíc dolarů (asi 153 tisíc Kč).

Kromě automatu ale skutečně není co kritizovat, jakkoliv je třeba dodat, že do špičkového stavu má GT-R již opravdu daleko. To je ale pochopitelné, přeci jen bylo po jedenáct let používáno k dennímu provozu. Karoserii proto zdobí oděrky od kamínků i drobné škrábance, zatímco uvnitř se z mnoha věcí sloupal povrch. Je již jedno, zda jde o chrom na voliči převodovky či třeba černou barvu v okolí stahování okének. Jedná se však o skutečné drobnosti.

Za vším stojí péče majitele, který skutečně není typickým vlastníkem supersportu. Kromě toho, že GT-R používá každý den, si totiž vůz i sám servisuje. Olej v převodovce a diferenciálech mění každých 30 tisíc kilometrů, stejně jako se pravidelně dočkává nových maziv přeplňovaný šestiválec. Mimo to jsou pravidelně měněny také svíčky. Pravda, jde sice o drobnosti, ovšem v současné době si je sami nemění ani vlastníci mainstreamových vozů.

Kde pak lze pozdvihnout obočí, to jsou brzdy, které svědčí o nebývale defensivním jízdním stylu. I po 225 tisících kilometrech totiž vůz používá stále originální sadu kotoučů i desek, což je s ohledem na jeho hmotnost a výkon okolo 500 koní opravdu neobvyklé. Na druhou stranu, vlastník s GT-R nikdy nebyl na závodním okruhu. Zároveň ani nepatří mezi zastánce aktivnějšího jízdního stylu, díky čemuž se nejspíše v kotoučích i destičkách ještě skrývá pár měsíců či dokonce let životnosti. Leckdo se může ptát, k čemu takový člověk potřebuje supersportovní kupé, ale proč ne - když se mu líbí v takovém autě jezdit pomalu...

Zdroj: EatSleepDrive@Youtube

Petr Prokopec