Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Zní to jako úvod seriálového Odpadlíka, už chybí jen Reno Raines, který vyjede na své motorce z mlžného oparu. Jenže tohle je krutá realita, která jen připomíná, jak daleko do světa „jedné pravdy” jsme se vrátili.

Když se skupiny náhodně vybraných Čechů zeptáte, co si myslí o komunismu a komunistech, naprostá většina dá jasně najevo své pohrdání. Jistě se najdou tací, kterým se v komunistickém Československu nežilo špatně a rádi na něj vzpomínají, budou ale ve velké a převážně vymírající menšině. Ostatně výsledky komunistické strany ve volebních kláních posledních let mluví za vše.

Osobně to nevidím jinak, s přibývajícím časem mám ale pocit, že z komunismu se stalo už jen něco, co lidé odmítají jako symbol, aniž by si uvědomovali, proč se nám toto totalitní zřízení zajídalo. Důvodů bylo samozřejmě více, za ten hlavní bych ale osobně označil onen totalitarismus jako takový, z definice přístup, kdy vládnoucí skupiny jakéhokoli typu neznají meze svých pravomocí a bezostyšně regulují maximum aspektů veřejného a soukromého života. Právě tento přístup se ale do našich životů - snad už ani ne plíživě - vrací a nemám pocit, že by to většině lidí vadilo.

Není to stejné, není to komunismus 2.0, už nejde jen o moc úzké skupiny papalášů, bavme se spíše o široké skupině lidí prosazující své obchodní zájmy všemi myslitelnými kanály, ty politické nevyjímaje. Výsledek je ale podobný. Svobodná diskuze o spoustě věcí, možnost vyjádřit svůj názor na to či ono, aniž bychom se báli následků, to všechno ze společnosti mizí ze strachu z dopadů všeho druhu. Přitom si troufnu tvrdit, že toto je naprostý základ svobodné a demokratické společnosti. Ostatně co demokratického je na zřízení, kde lidé sice mohou o různých věcech hlasovat, ale k určitému přesvědčení dochází pouze pomocí pečlivě filtrovaných informací a redigovaných diskuzí? To má k totalitě šeredně blízko.

Tyto tlaky ale nejsou jen politického, zákonného či úředního charakteru, podobně kruté umí být tlaky vysloveně obchodní. Jistě, každá firma hájí své zájmy všemi prostředky, je ale něco trochu jiného, hájí-li zájmy racionální a usiluje o maximálně efektivní fungování, nebo zprostředkovaně hájí zájmy politické a snaží se umlčet racionální odpor jdoucí proti zájmům zákazníků a ve výsledku i samotné společnosti. Ale budiž, když do nějaké firmy vstoupíte, očekává vaši určitou „poslušnost”, kterou si může vymiňovat. Je ale alarmující, kam až podobné snahy zašly.

V dále zmíněném jsem pozměnil pár podstatných detailů s ohledem na snahu ochránit zdroj, viděl jsem ale dostatek dokumentů, abych si mohl být jistý, že tato věc se stala, ač mi přijde skoro neuvěřitelná. Se svým příběhem se mi svěřil jeden manažer českého dealerství značek velkého automobilového koncernu, který alespoň donedávna maximálně tlačil vpřed elektrickou mobilitu. I když si zvlášť v českém prostředí musí být zatraceně jistý, že skoro nikoho nezajímá.

Kdyby si dotyčný stoupl doprostřed showroomu s vlajkou s přeškrtnutým elektromobilem a křičel cosi jako „zapalte elektroauta”, celkem pochopím, že se proti němu zaměstnavatel ostře ohradí. Nic takového se ale nestalo, alespoň podle jeho tvrzení, která nemám důvod zpochybňovat. Měl se jen v soukromých rozhovorech se zákazníky vymezovat proti elektromobilitě - tedy realisticky popisovat její limity a vést klienty ke správným kupním rozhodnutím. To považuji za normální obchodní postup, obchodník je tu především k tomu, aby spolu se zákazníkem hledali co nejlepší možné řešení pro jeho potřeby. A pokud to není elektromobil a firma nabízí i jiná auta, co je na tom špatného?

Dotyčný to udělal několikrát a buď jej při tom někdo z kolegů zaslechl, nebo se z někoho ze zákazníků vyklubal „mystery shopper”. Tak či onak kdosi nahlásil toto chování vedení českého zastoupení společnosti, která se řadí mezi největší dealery aut v Evropě, a rozjelo se něco, co se nebojím nazvat inkvizicí. Dotyčný musel „na kobereček”, byl vyslán na mnohahodinové školení, kde mu byl dle jeho slov „vyprán mozek” a po školení musel spolu s přijetím dalších sankcí podepsat příslib, že podobného jednání se už nedopustí. Jinak by - bez ohledu na jeho předchozí úspěchy - jeho kariéra ve firmě skončila.

Musím se nutně ptát, kde jsme to skončili. Tohle opravdu připomíná staré časy, kdy politická moc zasahovala až hluboko do struktur firem, kde jste mohli být zaměstnáni. Stačilo podepsat relativně bagatelní petici o tom, že si třeba nepřejete rozmísťování sovětských raket na území ČSSR, a museli jste podstoupit velmi podobnou proceduru.

Někdo možná namítne, že toto je „víc obchodní”, ale není. Obchodní by to bylo, kdyby na začátku bylo přání zákazníků, které by se firma snažila plnit, nic takového ale neplatí. I šéf Stellantisu vám narovinu řekne, že tohle je jen politika, která s obchodem ani technikou nemá nic společného. Tato politická zadání pak plní automobilky, tato plní jejich distributoři a běda vám, jak si dovolíte přemýšlet. A třeba říkat zákazníkům, že v místě 30 km vzdáleném od civilizace, kde jste rádi, když si dobijete mobil, bude lepší dieselová Škoda Kodiaq než elektrická Škoda Enyaq. Běda vám, bude to označeno jako nepřijatelné vymezování se proti cílům koncernu a jeho největšího distributora a něco takového není přijatelné.

Tohle jsme chtěli? Omlouvám se, ale já opravdu ne. Aby se člověk bál otevřeně rozmlouvat ve svém zaměstnání o potřebách klienta a jejich řešeních, neslučují-li se s primárně politickými cíli kdovíkoho, to nemá se svobodnou společností nic do činění.

Zdroj: Autoforum

Petr Miler