Autoforum

/

Foto: McLaren

Vidět tohle auto jinde než v garáži je malý zázrak a nakonec ani sám majitel nepamatuje, kdy s ním naposledy jel. Po roce „sušení” v garáži s ním vyrazil na servis s tím, že je zvyklý platit za takové úkony přes půl milionu korun, McLaren Speedtail je ale jiná káva.

Je to duchovní nástupce McLarenu F1 a jako takový byl poprvé představen už v říjnu 2018. Trvalo ale ještě další skoro tři roky, než si realitní magnát a přinejmenším korunový miliardář Manny Khoshbin přidal jeden z nich do své sbírky. Ne snad, že by s koupí váhal, ostatně všech 106 exemplářů modelu Speedtail bylo navzdory základní ceně přesahující 50 milionů korun rozebráno ještě před premiérou. Manny ale musel mít jako obvykle něco extra.

Nespokojil se tedy „jen” s nejrychlejším silničním McLarenem všech dob (jeho maximálka jako u jediného vozu značky dosahuje 402 km/h) a jedním z nejvzácnějších aut vůbec. Nechal si své provedení upravit individualizačním oddělením McLarenu ve spolupráci s firmou Hermes, a stvořil tak (na poměry Speedtailů) docela atraktivní 1050koňový unikát. Poprvé nám jej ukázal loni, protože ale od té doby uběhl jeden rok, musel s ním vyrazit na servisní prohlídku.

Celé jeho video mapující tento akt je poněkud hořkosladké. Sám jej tak nazývá proto, že se na jednu stranu těší na jízdu, na tu druhou se ale netěší na účet za pravidelnou údržbu. My bychom jej hořkosladkým nazvali ještě z jiného důvodu - ačkoli zachycuje jízdu vskutku výjimečným vozem, současně dokumentuje, jakými garážovými královnami podobné stroje jsou. Zrovna Khoshbin nemá problém vytáhnout na silnici cokoli, ovšem aut má tolik, že i kdyby se snažil, stejně s každým najede možná pár set kilometrů za rok. V případě Speedtailu nakonec sám přiznává, že s autem naposledy jel tak dávno, že už ani pořádně neví, kdy to bylo. A podobných momentů je na videu víc.

Po usednutí zjistí, že v nádrži je minimum benzinu, a tak jeho cesta nejprve vede k benzince, kde o ceně paliva hovoří jako o „dálniční krádeži”. To je druhý poněkud hořkosladký moment - na jednu stranu chápeme, že cena 6,30 dolarů za galon je extrémní na USA a vysoká i na poněkud evropsky uvažující Kalifornii, v přepočtu to ale pořád znamená asi 37,40 Kč na litr, za to u nás nenakoupíte z vysokooktanových benzinů nic. A pro člověka, který najede hrstku kilometrů za rok s autem za desítky milionů, asi 1 840 Kč za „plnou” těžko představuje výdaj, o kterém by vůbec věděl.

Jízda pokračuje dalším poněkud smutným doznáním - ačkoli má Manny pod zadkem auto schopné upalovat rychlostí vyšší než 400 km/h, nikdy s ním prý nejel více jak 75 mil v hodině, tedy asi 121 km/h. To je skoro trapné, říká ale, že nemá v okolí silnice, kde by mohl jet více a za projížďku na okruhu či letišti si zjevně nikdy nezaplatil. Nesprávně navíc říká, že jde o nejrychlejší auto z jeho flotily (není to pravda, i všechna jeho Bugatti jsou rychlejší a to není vše) a libuje si nad komfortem jízdy, dokonce si dříve stěžoval na to, že je moc tichá. To ale ke Speedtailu sedí, je to superturismo, se kterým akorát... skoro nikdo necestuje.

Nakonec dorazí do oficiálního servisu značky, kde jeho vedoucí přizná, že jde o jeden z prvních Speedtailů, na kterém kdy pracovali. Nečeká je ale žádná velká výzva, jde o běžnou prohlídku po prvním roce, která zahrnuje výměny olejů, filtrů a dalších drobností... No v podstatě věcí, které budete muset měnit i na Golfu nebo čemkoli jiném. Obyčejná náplň servisu ale běžně neznamená obyčejnou cenu a právě tady čeká Mannyho překvapení.

Sám říká, že je u podobných unikátů zvyklý platit za obyčejné servisy okolo 25 000 dolarů, tedy více jak 550 tisíc Kč, tak to prostě chodí. Ovšem u McLarenu si za prohlídku řekli jen 2 200 dolarů. Tedy „jen”... Normálního člověka by 50 tisíc korun za takový nicotný servis rozhodilo, chápeme ale, že tohle jsou trochu jiné vody a zde jsou lidé zvyklí platit statisíce za cokoli. Manny je tady ohromen do takové míry, že to označí za skvělý obchod.

Jeho další reakce? Že si bude muset koupit ještě jeden Speedtail, když jsou provozní náklady tak nízké. Blázen, z ekonomického pohledu to ale chápeme - takové auto jistě jen poroste na ceně a když udržovat jej fit stojí vzhledem k jeho hodnotě relativně malé peníze, bude to o to lepší investice. Že by se pro Mannyho Khosbina stalo kvůli tomu vozem pro každý den, nelze očekávat, nakonec si jistě nevydělal miliardy tím, že by s chutí vypisovat tučné šeky. Auta jsou pro něj přes všechno nadšení hlavně investicí.

Zdroj: Manny Khoshbin@Youtube

Petr Miler