Autoforum

/

Foto: Autohaus Blöchl, publikováno se souhlasem

Přístrojové desky bývají matoucí, ale tady vážně vidíte to podstatné. Rychlost blížící se 300 km/h nebyla pro tento stroj problém. A s nádrží na 75 litrů paliva tak dokázal jet opravdu dlouho... Pro policii to býval tvrdý oříšek k rozlousknutí, dnes je z modly zločinců modla nadšenců a sběratelů.

Německý Opel, dnes součást Stellantisu, patřil na sklonku 80. let pod křídla General Motors. A stejně na tom byl toho času britský Lotus, který nyní ovládají pro změnu Číňané. Právě tehdy vznikl nápad postavit bezkonkurenční čtyřdveřový automobil, který by se mohl pyšnit titulem nejrychlejšího sedanu světa. A tak vznikl na základech Opelu Omega stroj, na který nadšenci dodnes hledí s otevřenými ústy jako na něco zcela mimořádného.

Sám Lotus v tomto případě za autem nestál, sehrál neobvykle roli jakéhosi továrního úpravce, představte si něco jako vztah AMG a Mercedesu. Britové tehdy hranatou Omegu rozmontovali, vyměnili několik dílů, přidali potřebné komponenty, změnili logo a pod svojí značkou vrátili zpět na silnice. Celkový objem šestiválcového motoru vzrostl na 3,6 litru, byla mu snížena komprese a především přidána dvě nová turbodmychadla Garett T25. To vše kompletně změnilo poměry pod kapotou a posunulo výkonnostní parametry do sfér, kterým se neblížila ani do té doby nejrychlejší M5 generace E34 od BMW. Jen Alpina B10 chvíli protestovala.

Papírový výkon se vyšplhal na 382 koní (285 kW) a točivý moment až k 568 Nm. Tyto parametry uměly 1,7 tun vážící vůz rozpohybovat na 100 km/h za 5,2 sekundy, maximální rychlost se zastavila na 283 km/h, která byla mezi sedany světově nejvyšší po mnoho let. Manuální šestirychlostní převodovka ZF byla totožná s provedením do Corvette ZR1, protože jako jediná v celém koncernu GM dokázala zvládnout tak ohromný nápor výkonu. Přenos výkonu na asfalt pomáhal zadní nápravě zvládnout samosvorný diferenciál.

V době uvedení byly takové dynamické schopnosti doménou sporťáků od Ferrari nebo Lamborghini, ne velkého čtyřdveřového sedanu s pořádným kufrem. Troufalé jízdní vlastnosti měly za následek kritiku policie, jejíž technika se Lotusu Omega, který se Británii prodával jako Lotus Carlton, nemohla rovnat. Spolu se svou nenápadností se proto stal oblíbeným autem zločinců a na Youtube dodnes najdete pár videí s dobovými policejními honičkami, ve kterých se po desperátech v neobvyklém Lotusu ruka zákona sápe marně. Prostě zmizí, ujede.

Není přehnané spojovat si Lotus Omega právě s tímto využitím, pro policii to bylo svého času zásadní téma, neboť nedisponovala technikou, která by německo-britské ikoně stačila. Policie zašla až úsměvně daleko, neboť na půdě britského parlamentu dokonce požadovala postavení těchto aut mimo zákon. Ten takový návrh nepřijal, přesto dodnes udiví tehdejší slova policejního mluvčího: „Té věci jsme se prostě nebyli schopni přiblížit a zdá se nepravděpodobné, že bychom to kdy měli dokázat.” Něco takového policie veřejně nepřiznává často.

Automobilka plánovala vyrobit přes tisíc kusů, ale číslo se zastavilo na 945 nebo 988 exemplářích (zdroje se různí). Jen 284 vozů z tohoto počtu tvořily Carltony s volantem vpravo, okolo 700 aut tvořily Omegy s volantem vlevo. Byla to tedy velmi vzácná auta už ve své době, natož pak dnes. V nabídce se vyskytují jen zřídka a byť se o tomto autě nezmiňujeme poprvé, kousek, který se objevil v nabídce, vám prostě ukázat musíme. I mezi těmi málo dostupnými je naprostou raritou.

Jde o „kontinentální” Lotus Omega vyrobený v roce 1992. Nabízen je jako sběratelský kousek, neboť na tachometru má pouhých 26 402 km, tedy na 33 let stáří skoro nic. Aby toho nebylo málo, vůz měl po celou dobu jednoho jediného majitele, který si jej dokonce odvezl z dealerství, které jej nyní nabízí k prodeji. Kousek s lepší historií abyste pohledali. V tomto kontextu tedy opravdu neudiví dokonalý stav odpovídající novému vozu - na fotkách nenajdete téměř žádné významné opotřebeni, je to zcela mimořádný exemplář.

Stroj v typicky zelené (je tak tmavá, že se zdá černá, ale není) barvě Imperial Green (jiná nevznikla) se stříbrnými pětipaprskovými litými koly dnes ani vizuálně neurazí. Celokožený tmavý interiér se světlými prvky a dřevěným dekorem už asi žádného zločince neuchvátí, ale to je jedině dobře, jeho běsnění by nemusel přežít bez následků.

Pokud vás zaujala nedotčenost tohoto auta, jeho cena vás možná omráčí. Na koupi potřebujete masivních 124 900 Eur, tedy přes 3 milionu Kč. Síla, tohle je ale zkrátka legenda svého druhu, takže ji nemá problém mezi nabízenými ojetinami prodávat německý dealer Ferrari a Maserati. Možná jí uhrane víc lidí než se všemi těmi italskými plnokrevníky...

Zdroj: Autohaus Blöchl@Mobile.de

Petr Miler