Autoforum

/

Foto: BMW

Německo, tedy alespoň to západní, si komunistickou érou neprošlo, a tak neví, co to je centrálně plánované hospodářství. To poznává až teď pod taktovkou zelených nápadů EU. Ono to totiž není, že je v něm všeho málo, něčeho je také moc, prostě se nabídka neschází s poptávkou - nemá jak.

Máme vlastně štěstí, že jsme si prožili víc jak 40 let komunistické éry, která byla do značné míry postavena kolem téhož, co se nyní pokouší budovat Evropská unie. Jsme díky tomu mnohem obezřetnější k některým nápadům, které z Bruselu přichází, jakkoli Čechů a Slováků, kteří by si byli schopni uvědomit jejich nebezpečnost, nevyhnutelně ubývá.

Žádné dvě éry lidské existence pochopitelně nejsou stejné, popírání tržních mechanismů ve jménu určité ideologie ale mají tato dvě období společné. Základní přístup je jiný, neboť zatímco komunisté vsadili na přímé centrální řízení, zmocnili se veškerého kapitálu a snažili se alokovat zdroje podle svých vlastních plánů a potřeby lidí pouze odhadovat, EU na to jde spíš po vzoru italského fašismu. Nespočtem omezení, nařízení, zákazů, norem a dalších regulačních mechanismů nutí soukromé subjekty dělat to, co si Brusel přeje, díky čemuž zůstává aspoň část tržních mechanismů funkční. Výsledek je ale stále více podobný - rostoucí neefektivita daná tím, že vznikají věci, které nikdo nechce, zatímco nevznikají ty, které lidé chtějí.

Smutně výmluvný důkaz tohoto stavu přichází ze sousedního Německa, kde se - tedy alespoň v jeho západní části - zeleného socialismu nebojí, protože zjevně nechápou, s čím si zahrává. A tak tam stále svědomitěji pracují na vnucení elektromobilů všem, však nová vláda má být v tomto ohledu jen aktivnější. To zahrnuje sypání peněz „těch druhých” nejen do nákupů samotných aut, ale také do dobíjecí infrastruktury. Protože se to ale dělá pěkně podle plánu jako za našich starých časů, tedy bez vazby na reálnou poptávku, dopadá to úplně stejně jako kdysi v Československu, jak rozebírá Automobilwoche.

V Německu je v tuto chvíli okolo 17 procent všech nově prodaných aut dobíjecích, ať už jde o elektromobily nebo plug-in hybridy. Zájem o dobíjení tedy roste a lidé si stěžují na to, že na spoustě míst není jak elektrická auta rychle dobít. Na první pohled se může zdát, že to víc peněz nasypaných tímto směrem spraví, ale to není pravda. Automobilwoche podotýká, že zatímco počet prodaných nových elektromobilů loni klesl, počet veřejných nabíječek dál masivně rostl - o plnou pětinu na 160 800 dobíjecích míst. Jak je tedy možné, že je jich málo?

Situace připomíná to, co jsme popisovali v článku o prodejích aut v Mototechně a Tuzexu s 80. letech minulého století. Citujme tehdy řečené: „Sluší se dodat, že během prakticky celé druhé poloviny komunistické éry bylo aut v Československu k mání vlastně dostatek - i dnes se lze dočíst, že Mototechna chvílemi držela docela vysoké zásoby a někdy dokonce musela auta skladovat na ulici. Ani tím se ale není radno nechat zmást, ukazuje to jen další slabinu centrálního plánování a odtržení poptávky od nabídky. K mání byly věci, které nikdo nechtěl, naopak ty žádané k dispozici nebyly. Slova o mizerné ekonomické efektivitě takového stavu si jistě můžeme nechat pro sebe.”

Přesně tohle se dnes děje v Německu. Zatímco stanic je někde zoufale málo, jinde se jich tisíce „válí” bez užitku. Vyplývá to z analýzy reálných dat o využívání veřejně přístupných dobíjecích stanic firmou Elvah. Podle té má víc než čtvrtina vysokovýkonných rychlodobíjecích stanic (HPC) průměrné využití nula procent. Nula procent! Celou čtvrtinu rychlodobíjecích stanic tedy nepoužívá nikdo nebo téměř nikdo. Další čtvrtina navíc dosáhlo podle průměrného využití mezi jedním a pěti procenty, tedy stále skoro nic.

Tento problém se navíc netýká jen HPC. „Situace je sotva lepší u standardních rychlonabíjecích stanic (DC) s nabíjecí kapacitou až 130 kWh a standardních nabíjecích stanic na střídavý proud (AC). Od července do prosince 2024 bylo 26 procent nabíječek DC a 22 procent AC nabíječek průměrně využíváno z nula procent,“ uvádí Automobilwoche. Podle Sörena Ziemse, generálního ředitele Elvah, lze mluvit o „velmi dobrém využití” při nejméně 30procentní utilizaci. Této úrovně však dosahuje jen zlomek zkoumaných dobíjecích stanic.

Němci se tak ptají, zda za tohoto stavu je vůbec moudré na rozšiřování dobíjecí kapacity používat veřejné peníze, neboť se jeví být extrémně neefektivním. My jim odpovíme: Samozřejmě není. A věděli by to věděli sami, kdyby poznali, jak pokus spasit svět centrálním řízením čehokoli dopadl v ekonomické rovině „minule”. A vlastně nejen v této rovině. Takto si asi musí nabít ústa sami a zdá se, že ani zkušenost jejich východnějších krajanů na tom nic nezmění.

Zdroj: Automobilwoche

Petr Miler