Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Volkswagen nevařil od nuly, vzal a vylepšil dosavadní provedení stejného auta, takže nic vyloženě špatného snad ani stvořit nemohl. Passat tedy boduje svými klasickými přednostmi, zejména spotřebou či vnitřním prostorem, jenže sám VW mu poněkud podráží nohy cenami.

Pokud jste často na cestách a vašimi prioritami jsou co nejnižší náklady a maximální časová efektivita, pak jistě víte, že s elektromobilem desítku netrefíte. A výhrou nebude ani plug-in hybrid, navzdory udávané spotřebě tohoto druhu auta. Továrních údajů totiž v reálu nedosáhnete ani se sebezapřením, jsou vymyšlené, počítají s neustálým doplňováním elektřiny jako „ničeho”, což si se skutečným světem netyká v žádném ohledu. Ve výsledku tak budete hlavně bojovat se stovkami kil nadváhy.

Benzinová auta jsou pak sice výrazně lehčí a problém s použitelností nemají, ovšem jejich motor si pořád řekne o víc paliva než ten dieselový, u větších a výkonnějších aut o dost, to je nevyhnutelný fakt. Na časté dlouhé jízdy většími auty bez nutnosti myslet na pravidelné doplňování energie libovolného druhu je tak nafta pořád jediným opravdu vyhovujícím řešením.

Naši kolegové z Auto Bildu aktuálně vyzkoušeli novou generaci Volkswagenu Passat. Ta je k mání už jen jako kombík, pořád jej ale můžete osadit „ryzím” motorem 2,0 TDI. Pohonná jednotka je navíc spojena s 66litrovou palivovou nádrží a i při aktivní jízdě si řekne o pouhých 7 litrů paliva na 100 kilometrů. Již to samo o sobě by vedlo k takřka tisícikilometrovému dojezdu, v rámci vašeho sebezapření ale můžete počítat s větší porcí - dosažených 4,2 litru při defenzivní jízdě totiž znamená až přes 1 570 km ujetých na jeden zátah. To při nočním přesunu do Říma, Monaka, Paříže nebo Amsterdamu prostě chcete.

Jde pochopitelně o hraniční hodnoty, většina lidí ale může s klidnou myslí počítat se „zlatým středem“. Tedy z průměrem 5,4 l/100 km a dojezdem přes 1 200 km. To je porce, které se auta jiných koncepcí ani neblíží. Klady vozu tím ale nekončí, od motorového prostoru se tedy můžeme přesunout k tomu zavazadlovému.

Ten pobere 690 litrů ve standardu a 1 920 litrů při sklopených zadních sedadlech. Podlahu lze zatížit až 515 kilogramy, tažná kapacita pak činí až dvě tuny. „Kouli“ ovšem můžete využít také k uchycení držáku na kola, dokonce i ta elektrická, neboť jeho nosnost činí 90 kg. Pokud zadní řadu využijete pro cestující, lze počítat s místem i pro tři dospělé, i když spíše menšího vzrůstu.

Při plném zatížení motor naladěný na 150 koní úplné zázraky nedokáže, to ale ve finále není jeho posláním - tím je v úvodu zmiňovaná provozní efektivita. Podvozek DCC se pak stará o příkladný komfort i na ostřejších nerovnostech, nicméně je třeba za něj připlácet. Skoro jako za vše mimo volant, sedadla či klimatizaci. V důsledku toho ovšem cena testovaného vozu, jenž se pyšnil výbavou R-Line, vzrostla na 57 005 Eur. A částka 1 435 000 Kč není lidovkou ani v nejmenším.

Passat si tedy z testu odnáší dvojku, jejíž udělení kolegové odůvodnili i minimálním eko-kreditem. Jenže tak tomu vlastně je pouze po stránce papírové, odlišnou realitu dávno známe. „Konkurenční” elektrický ID.7, který v Německu stojí od 53 995 Eur (1 360 000 Kč), nicméně není o moc dražší (ve srovnatelné specifikaci půjde o nízké statisíce), což nakonec jen připomíná absurdní cenu nového Passatu - vzhledem k tomu, že jde o facelift předchozí generace, by měl být zásadně levnější. Umělé zdražování spalovacích aut všeho druhu ale dělá své.

Ani tak ale elektromobil neosloví klientelu potřebující auto na zdolávání „dálek”, tady má Passat svou klientelu prakticky jistou. Zvláště když VW u něj natáhnul servisní intervaly na dva roky či 30 tisíc kilometrů, dle toho, co přijde dříve. Menším negativem je ovšem standardní záruční lhůta jen dva roky. Za víc se musí připlácet, ale nejde o velké peníze a s pěti roky už žít půjde. Tedy pokud si můžete dovolit „vysolit” za vlastně obyčejný dieselový kombík 1,5 milionu, v tomto ohledu VW potenciál auta zbytečně brzdí.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec