Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Neobvykle kritický se rozhodl být šéf koncernu Volkswagen směrem k vlastní firmě i zemi. Jeho slova jsou na jednu stranu z velké části realistická, na tu druhou ale máme pocit, že je slýcháme už dlouho. A neděje se nic, i když je právě on tím, v jehož moci je situaci změnit.

Slovy o tom, že se Volkswagen jako značka i celá skupina firem nenachází ve zrovna záviděníhodné pozici, bychom dnes mohli začínat skoro každý druhý článek. Jednak proto, že nenachází, což je samo o sobě neobvyklé a významné. A jednak proto, že to názorně ukazuje, v jaké situaci se nachází dnešní, zejména evropský automobilový průmysl.

Je to jistě komplexní problém, se kterým nelze spojit jediné zdůvodnění, je ale snad nad slunce jasnější, že velmi úzce souvisí s přílišnou regulací místního trhu s kdečím a z ní do značné míry vyplývajícího odtržení firem od reálných potřeb svých zákazníků. Nebudeme pro jednou zlí a řekneme, že firmy snad ani nechtěly primárně jednat takto, pokud vás ale někdo před jakýmkoli skutečně tržním rozhodnutím donutí nejprve udělat asi 150 regulacemi vynucených kroků, přestanete požadavky zákazníků vnímat už proto. Buď pro jejich plnění zbude moc malý prostor, i kdyby jste se přetrhli, nebo vás vůbec přestane bavit se jimi zabývat, pakliže víte, jak omezený vliv má veškerá snaha na podobu toho, co nakonec nabídnete.

Dokud někdo z šéfů významných automobilek nepřijde s podobnou tezí a nezačne intenzivně volat po tom, aby jej znovu nechali dělat auta, která se také dají prodat, není to podle nás ten správný manažer. Protože tady problémy skutečně začínají a bez odstranění této překážky budete pořád plavat proti proudu, až se jednou unavíte tak moc, že půjdete ke dnu. A koncern VW k tomu už teď nemá daleko, jak loni nejednou varoval jeho současný šéf Oliver Blume.

Právě Blume zmíněná slova z úst stále nevypouští, to ale neznamená, že realitu zcela nevnímá. V rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung byl až neobvykle otevřený a uznal, že německý automobilový průmysl usnul na vavřínech. To je do značné míry pravda, neboť přestal vnímat nejen zákazníka, ale i světový kontext. V Německu dodnes kdekdo žije v tom, že tato země je hlavním hybatelem automobilového světa, což už pěkných pár let neodpovídá realitě.

V tomto směru od nás má Blume bod, stejně jako za slova o tom, že Němci „promeškali okamžik, kdy na globálním trhu začaly rychlé změny”. V tomto případě nemluví o podobě aut, k tomu se ještě dostaneme, ale spíš o nutnosti víc se přizpůsobovat jednotlivým regionům a jejich významu. A to jak technicky (rozumějte fungováním samotného byznysu), tak nabídkou (tedy povahou produktu).

„Náš obchodní model po dekády spočíval v tom, že zde vyvíjíme a vyrábíme pro svět. Příliš pozdě jsme si uvědomili, že se svět mění extrémně rychle a dynamicky,“ řekl Blume. Dál ale trochu fantazíruje, když mluví o tom, jak německý automobilový průmysl včas nerozpoznal trend měnících se preferencích zákazníků, kdy hlavní roli začal hrát komplexní software a elektromotory.

Se software je to na jednu stranu pravda, dnes byste to s autem s digitálními hodinkami a palubním počítačem daleko nedotáhli, ale zaspal zrovna v tomto VW? Nemám pocit. Když sednu do Golfu nebo Passatu z druhé poloviny minulé dekády, klidně 7 nebo 8 let starého auta, nemám pocit, že by v něm v tomto ohledu něco chybělo. Palubní systém od VW je dodnes velmi solidní, nabízí v podstatě vše důležité a o zbytek se postará stále fungující propojení mobilem a Android Auto nebo Apple CarPlay. Upřímně neznám nikoho, kdo by na tato auta nadával, naopak si lidé váží například řešení ovládání klimatizace s pomocí otočných „knoflíků” apod.

Znám v podstatě jen lidi, kteří nadávají na jejich digitálnější nástupce, kteří měli být lepší, ale jsou horší. Golf VIII nenabízí pokročilejší uživatelskou zkušenost ve srovnání s Golfem VII, pro - troufnu si říci - naprostou většinu jeho klientů zašel VW moc daleko, nikoli naopak. Hrstka geeků se palubnímu software VW (v obou případech) vysměje ve srovnání s tím, co nabízí Tesly, ale to nejsou lidé, kteří by rozhodovali o úspěchu toho či onoho auta na trhu. Většina lidí potřebuje hlavně dobré, široce použitelné, provozně levné a trvanlivé auto. Tím Volkswageny přestávají být, tohle ale Blume stále neuznává.

Poznámka na adresu elektromotorů je pak zcela odtržená od reality. Na zákazníky nevyžádané řešení VW nevsadil moc pozdě, vsadil na něj moc brzy. Ani dnes nemá podobu skutečné alternativy třeba dieselového auta, prostě nemá - cenou, použitelností, provozními náklady, ničím podstatným. Můžeme o tomto vést dlouhou debatu, ale VW nebyl v pozici, kdy by měl být průkopníkem, na elektrický pohon lze snadno přejít kdykoli, kdy to baterie dovolí. Dnes to pořád nedovolují a před dekádou to tak teprve nebylo.

Argument za všechny? Toyota, další moloch. Dodnes neprodává prakticky žádná elektrická auta a má za sebou rekordní kvartál se skoro 10% meziročním růstem prodejů a bezproblémovým hospodařením. Je to jasná světová jednička, kterou VW býval a už není. Kdyby se dál držel svého kopyta a byl - podobně jako Toyota jistě je - pouze dobře připraven na to nabídnout elektrická auta, kdy budou dávat smysl, mohl být stále číslem jedna on. Vlastně tedy nevím úplně přesně, co Blume chce říci, když mluví o tom, že koncern čelil „obrovským problémům se softwarem“ a začal výrazně zaostávat za konkurencí, pokud jde o uspokojování měnících se požadavků zákazníků. Software opravdu není tím, kvůli čemu ztratil své pozice, to je to poslední. A pokud ano, pak tím, že chtěl nabídnout víc, ale nabídl míň, podobně jako v případě onoho elektrického pohonu.

Kde naopak trefuje hřebíček na hlavičku, je kritika Německa jako celku. Němci prostě přestali makat a Blume jako už přece jen starší člověk (dobře, 56 let není tolik, ale plnoletý byl ještě dlouho před tím, než se ze dvou Němecek stalo jedno) vidí, že současná generace Němců má vadný přístup k dělení pozornosti mezi práci a volný čas.

„Proč se nám v Německu tak dobře žije?” ptá se a sám si odpovídá: „Předchozí generace si nehlídaly za den odpracované hodiny a standardem bylo dělat šest dní v týdnu,” říká. Pokud chce Německo dál prosperovat, musí začít zase víc pracovat. „Úkolem dnešních generací není promarnit vysokou životní úroveň, musíme rozvíjet dřívější úspěchy. S 20hodinovým pracovním týdnem a prací pouze z domova ničeho takového nikdy nedosáhneme,” řekl dále.

Přišel také s tím, že si Německo musí „cíleně utáhnout opasek”, aby mělo „dobré vyhlídky pro vytváření nových firem”, není si ale jistý, zda je to vůbec reálné. Jedním z problémů je podle něj ohromná setrvačnost, se kterou se musí potýkat VW i Němci jako takoví. Uvnitř firmy i společnosti jako celku prý existuje velký odpor k nezbytným změnám, což je stav, se kterým je podle něj velmi obtížné se potýkat.

Závěrem potvrdil, že se skutečně účastní jednání s americkou administrativou na zmírnění dopadů cel na aktivity koncernu a chce dosáhnout konstruktivního výsledku. VW prý dnes zaměstnává v Americe 20 tisíc lidí přímo a 55 tisíc nepřímo a chce tam dál investovat. Některé místní pak jistě zklamal tím, když potvrdil, že pokud jde o byznys, jednat s Američany a jejich prezidentem je velmi tvůrčí, rychlé a férové. Co se domluví, na to je spoleh.

Prý byl sám osobně ve Washingtonu a primárně jednal s americkým ministrem obchodu. „Ale nakonec všechny záležitosti skončí na stole amerického prezidenta,” pokračuje Blume, za problém to ale nepovažuje: „Co jsme zatím zažili, bylo naprosto férové a konstruktivní jednání.” Dohoda o tom, jak zmírnit dopad cel na skupinu VW, tedy skutečně může být na spadnutí, to by pro firmu byla velká vzpruha. Situace v Německu a uvnitř tamních struktur společnosti jsou ale tvrdším oříškem k rozlousknutí...

Zdroj: Süddeutsche Zeitung

Petr Miler