Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Italové položili Francouzům na stůl nabídku na sloučení a v první chvíli to vypadalo na začátek dlouhých a úspěšných námluv. Po pár dnech je ale se vším konec, přesný důvod je záhadou.

Pokud jste se během uplynulých dvou týdnů nepohybovali mimo civilizaci, nejspíše jste již zaslechli o možném spojení Renaultu s koncernem FCA, tedy Fiatem a Chryslerem. Cílem těchto snah bylo vytvoření třetího největšího evropského výrobce aut po Volkswagenu a PSA. Jakkoliv ale nejde o spekulace, došlo na oficiální nabídku a dokonce i na několik vážných schůzek obou stran, včera bylo překvapivě ze strany Fiatu - tedy té strany, která s nápadem přišla - oznámeno, že jakákoliv dohoda již není možná. Zda úplně definitivně, to není jisté, jisté vlastně není vůbec nic.

Co se tedy stalo, když ještě před pár dny to vypadalo, že sloučení je na spadnutí? Záleží, koho se zeptáte. Pokud Italů, pak vina má jednoznačně ležet na francouzské vládě, která v Renaultu drží 15 procent akcií. Země totiž požadovala, aby byla plně respektována existující aliance s Nissanem. Kromě toho nemělo dojít na žádné škrty v případě francouzských zaměstnanců, měla být vytvořena vyrovnaná vládnoucí struktura a kromě toho se obě strany měly zavázat ke společnému vývoji baterií pro elektromobily.

Vedle toho je třeba zmínit, že do celé věci zasáhl Nissan, který se navíc o případném sloučení Renaultu a Fiatu měl dozvědět oficiálně jen pár hodin před tím, než zpráva pronikla do médií. „Myšlenka, že vyjednáváte spojení, aniž byste předtím promluvili se svým dvacetiletým partnerem, je absolutně neobvyklá,“ uvedl k tématu zdroj blízký Nissanu. A dodal, že vše je záležitostí důvěry, která zde měla být porušena. Japonci proto již dopředu signalizovali, že hodlají veškerá jednání blokovat.

Když tedy došlo na hlasování o spojení, zástupci Nissanu splnili, co slíbili. Proti se postavilo také levicové křídlo odborů DGT, zatímco všichni ostatní ředitelé hlasovali pro. Když ovšem přišla řada na zástupce francouzské vlády, ti si vyžádali pětidenní odklad. Během této lhůty chtěli přesvědčit Japonce, že spojení je i pro jejich dobro. Italská strana ale jakýkoliv odklad odmítla a schůzku ukončila s tím, že politické klima panující ve Francii neumožňuje dotáhnout vše do úspěšného konce.

Jednání Francouzů i Japonců je vlastně plně pochopitelné. Vláda ze země galského kohouta totiž dodala, že není připravena podpořit sloučení, pokud by to mělo jít přes nevůli Nissanu. Automobilka ze Země vycházejícího slunce se pak pro změnu obávala toho, že mnohé technologie, které zčásti patří ji, ovšem Renault je v rámci alianční dohody používá, by velmi snadno připadly Fiatu. A ten by následně mohl začít značku ohrožovat jejími vlastními zbraněmi.

Chápat pak vlastně lze i naštvání Italů, že po desetidenním rokování a třech schůzkách nakonec bouchli pěstí do stolu a jednání opustili. Renault totiž od počátku k možnému sloučení přistupoval pomalu jako k hotové věci a žádné případné obstrukce nenaznačoval. Těch se ale evidentně pozvolna vyrojilo nemalé množství. Šéf Fiatu John Elkann proto odmítl i následnou prosbu francouzské strany, zda by si současné odmítavé stanovisko nerozmyslel.

Nyní je otázkou, co bude dále. Fiat totiž momentálně rozhodně nelze považovat za nadmíru úspěšný, silný partner by tak společnosti rozhodně prospěl. To samé lze ostatně říci také o Renaultu, který je momentálně poněkud oslaben žabomyšími válkami s Nissanem kvůli obvinění Carlose Ghosna. A v nedobré kondici je vlastně i japonská strana, jejíž zisková marže začíná vlivem chybných strategických rozhodnutí povážlivě klesat a Ghosna, který se po celé své působení ve firmě staral o velmi ziskové hospodaření, se sama zbavila.

Sloučení by tak nejspíše prospělo naprosto všem, nakonec k němu ale nedojde a nikdo vlastně pořádně nechápe, co se během těch pár dnů stalo, že je výsledek pravé takový. Pohled na finanční trhy ale naznačuje, že investoři za viníka považují především francouzskou vládu. Jelikož ta je ale majoritním podílníkem Renaultu, vše se projevilo na akciích značky, jenž poklesly o 6 procent. Hodnota Fiatu se oproti tomu nezměnila. Francouzi přitom dodávají, že jejich dveře jsou stále otevřeny - zda za ně ale Italové ještě někdy budou chtít vzít, není jisté.

Zdroje: Reuters, WSJ

Petr Prokopec