Autoforum

/

Foto: Nissan

„Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj,” praví jeden ze slavných biblických obratů. Pád pomalu biblických rozměrů v posledních letech zažívá i Nissan a tento krok je jedním z jeho velmi viditelných projevů.

Připouštím, že je to velmi konzervativní pohled na věc, celý život ale zůstávám přesvědčen, že skutečně úspěšné firmy by měly vlastnit svá klíčová aktiva. Nemusí to být auta, když jsme na Autoforum.cz, ta jsou ve výsledku něčím ve stylu zásob toaletního papíru - jde o spotřební materiál, který jednoho dne vyrolujete a pošlete po vodě a nepřinese vám nic dobrého se jím pokoušet dále zabývat. Ale klíčové výrobní prostředky?

Věci jako kanceláře nebo továrny, aspoň ten nejzákladnější „hardware”, který pomáhá dělat firmu firmou, by v mém světě měl společnosti patřit. Moderně uvažující ekonomové řeknou, že je to zbytné a drahé, rozumějte kapitálově náročné a dobře fungující firma dokáže takto ušetřené prostředky investovat lépe a vydělat s jejich pomocí více, než když je utopí v majetku. Technicky vzato je to fakt, ale ve výsledku je to pro mě i ekonomicky krátkozraký pohled.

Jednak - není znakem dobře fungující firmy, že si v některých ohledech může dovolit být trochu rozmarná, což ukazuje na schopnost vytvářet dlouhodobě solidní zisky? Jednak - není znakem dobře fungující firmy také jistá stabilita daná prakticky neomezenou mocí nad klíčovým zázemím? A také - nepůsobí na vás společnost, jejíž jediná aktiva jsou know how, značky a podobné duševní statky poněkud zranitelněji?

Znovu připouštím, že jsou to spíš pocity, emotivní záležitost, tato věc má ale i racionální aspekt. Každá společnost zažije lepší i horší časy, je to nevyhnutelné, v těch špatných pak o udržení nad vodou rozhodují často drobnosti typu minimalizace fixních nákladů v podobě vysokých nájmů, nezatěžování cash flow těmito výdaji apod. S vlastním zázemím je riziko neřešitelných problémů nižší. Samozřejmě jste tomu něco museli obětovat dřív, ale to na současnost, kdy vám to ve složitých chvílích dává manévrovací prostor, nemá žádný negativní vliv.

Osobně jsem tak v případě firem, jejichž veškerým „majetkem” je nápad, schopnost něco dělat, zaměstnanci s párměsíční výpovědní lhůtou, pronajaté kanceláře, notebooky na úvěr a auta na operák, opatrnější než v případě těch, které si za mnoho let vybudovaly silné zázemí i v podobě „fyzických aktiv”. Ten, kdo si to nemůže dovolit, to odmítne jako zastaralé, faktem ale nakonec je, že to takto dělají prakticky všichni, pokud zrovna mohou.

Dělal to i Nissan, který asi před dvěma dekádami pod taktovkou Carlose Ghosna vstal z popela a z hluboce ztrátové firmy, která pomalu upsala i duši ďáblu, se proměnil ve finančně velmi zdravou společnost. A jako symbol toho nechal v roce 2009 postavit nové jokohamské sídlo společnosti s velmi velkorysým zázemím, které plně vlastnila a setrvává v něm dodnes. V tuto chvíli už jí ale nepatří.

Jak jsme mnohokrát psali, Nissan je po letech sázení na špatné koně a neschopnosti managementu využívat dostupných výrobních prostředků v hlubokých problémech, prodává, co může, skutečně kdeco, a na jaře začal uvažovat i o prodeji vlastního ústředí. Proč? Protože za něj mohl získat okolo 700 milionů dolarů, tedy skoro 15 miliard Kč, které firma potřebuje jinde. Teď už je to hotová věc.

Jak informují The Economic Times, globální ústředí firmy v Jokohamě koupila firma MJI Godo Kaisha za o trochu menší sumu - 633 milionů dolarů, tedy asi 13,3 miliardy Kč. Nissan si pochopitelně budovu s veškerým vybavením pronajme zpět, chce to tak dělat dalších 20 let. Výtěžek z této operace, něco přes 10 miliard Kč (zbytek zřejmě poslouží jako jakási jistina) firma „reinvestuje do modernizace zařízení a podpory budoucího růstu”.

To je pozitivní pohled na věc, realita je ale komplikovanější. Nissan takto ve skutečnosti hlavně látá díry, neboť jen první polovinu letošního roku vykázal provozní ztrátu ve výši 181 milionů dolarů, tedy asi 3,8 miliardy Kč. Celoroční výhled na fiskální rok 2025 pak počítá s celkovou provozní ztrátou ve výši 1,8 miliardy dolarů, tedy skoro 38 miliard Kč. Taková díra slupne i výnos z prodeje celého sídla firmy jako malinu.

Nový generální ředitel Nissanu Ivan Espinosa zůstává optimistický: „Naše výsledky za první pololetí odrážejí výzvy, kterým čelíme, ale potvrzují, že Nissan je pevně na cestě k oživení,” říká s tím, že „zrychluje směrem k budoucnosti”. Někam jistě zrychluje, ale kam? Na to nechť si každý raději odpoví sám...

Zdroje: The Economic Times, Nissan

Petr Miler