Autoforum

/

Foto: MAN, tiskové materiály

Co je elektrické, to je krásné, ne? Takže když pustíme elektrické autobusy do měst, musí být logicky všechno skvělé. Jenže nemusí, jak zjišťují v Nizozemsku po elektrifikaci značné části tamní autobusové flotily, dopady na okolí jsou doslova zničující.

Pokud je opakování stále matkou moudrosti, pak raději připomeneme, že elektricky poháněné dopravní prostředky nám opravdu nevadí, proč by také měly. S čím máme problém, jsou všechny formy jejich nařizování, které prostě nedávají smysl. Jde-li o tak skvělé řešení, prosadí se samo jako to komplexně nejlepší. A pokud se samo prosadit nedokáže - a ono to nedokáže ani s onou umělou podporou -, prostě tak skvělé není. Celé to nařizování má totiž přirozenou tendenci tlačit do popředí pár specifických předností a upozaďovat všechny specifické nedostatky. Které se přitom ukazují být kolikrát významnější než ona zveličovaná pozitiva.

Poznávají to i v Nizozemsku, jednom z největších rájů elektricky poháněných aut všeho druhu napříč Evropou. Tam tyto dopravní prostředky horem dolem uměle protežují už roky, a tak nepřekvapí, že zemi tulipánů je aktuálně ze zhruba 9 tisíc do provozu registrovaných autobusů už plná čtvrtina elektrická. Z těch městských je to ještě víc a do konce této dekády má na elektrický pohon přejít veškerá hromadná doprava. Zdá se tedy, že tu není zbytí, ale je to tak správně? Ne nutně, jak vyplývá z informací zveřejněných NOS.

Takový krok má podle zastánců zredukovat smog ve městech, ale kdo jej zrovna v Nizozemsku kdy naposledy viděl? Tohle dávno není problém. Řeč je také o hluku či zápachu, s čímž lze do nějaké míry souhlasit, třebaže ani moderní autobusy se spalovacími motory nejsou vyloženě hlučné a smradlavé. Debatu kolem CO2 pro dnešek raději vynecháme, i kdyby ale tohle všechno byly skutečně pozitivní body, reálné negativní dopady na okolí jsou zcela přehlíženy a mohou být snadno významnější.

Elektrické autobusy jsou totiž zásadně těžší, místo přibližně 9 tun u spalovacích verzí váží v průměru 15 tun. To je dramatický rozdíl, na který nejsou připraveny ani silnice, po kterých autobusy jezdí, ani okolní výstavba. Pokud víte, jak se žije poblíž tramvajových drah, tohle je něco podobného - elektrické autobusy jsou zdrojem podobných vibrací a vlastně i vnímaného hluku. Navíc - na rozdíl od tramvají - devastují silnice.

Situaci jen zhoršuje, pokud je na silnici retardér jakéhokoli druhu. Vyvolané otřesy autobusu - zejména pak baterie, která váží několik tun - způsobují vibrace, které se negativně projevují na všem, co zasáhnou, mohou poškodit i domy u silnic. Dnes to víme, chvíli ale trvalo, než lidé pochopili, co je ve skutečnosti příčinou všech patálií.

Zlomovým se zde stal vývoj Dordrechtu, kde si lidé stěžovali na téměř soustavné vibrace zcela neadresně. Až v loňském roce zničehonic zmizely. Tehdy totiž elektrické autobusy měly technické problémy, a proto byly dočasně nahrazeny dieselovými. A byl klid. Jakmile došlo na jejich návrat, objevily se rovněž vibrace. S těmi mají problém také v Utrechtu, kde průzkum firmy Sweco odhalil dokonce rušení nočního klidu. Místo zklidnění tedy přišel pravý opak.

Stížnosti ovšem přicházejí rovněž z Enschede, kde ovšem politici vedle své zabedněnosti předvedli také notnou dávku arogance. Uvádí totiž, že doprava se stává těžší tak jako tak, v případě elektrických autobusů tedy není o čem hovořit. To je samozřejmě nesmysl - auta jsou stále těžší, to ano, ale nepřiberou přes 65 procent hmotnost - navíc nominálně 6 tun - ze dne na den. To se tady ale děje, navíc jsou to především politická rozhodnutí, co stojí za nárůstem hmotnosti i jiných druhů aut, takže je to celkově zvláštní argumentace.

Je to celé vlastně stále stejná píseň - v této věci zcela chybí koncepční racionální uvažování. Je najednou prostě jen jedna pravda, ta elektrická, všechno ostatní je špatné a lživé. Není přitom problém používat elektrický pohon, ale jen tam, kde je zdrojem skutečných zlepšení, nikoli nových problémů. A není ani nic špatného na tom chybovat a nasadit jej na nevhodných místech, pak je ale třeba se poučit a zvolené postupy změnit. Nic z toho se neděje - elektrický pohon je nejlepší všude, pro všechny a pro všechno. A i když náhodou není, zavřeme před tím oči a budeme ho za nejlepší označovat dál.

Přesně toto dogmatické uvažování žene nejen Nizozemsko, ale vlastně i celou Evropu do zbytečných potíží. Přitom stačí opustit ideologické smýšlení a každou jednotlivou situací se zabývat jako specifickým problémem se specifickým řešením. Je to tak těžké? Nebo jsme opravdu nepoučitelní a musíme si pořádně nabít čumák, abychom konečně pochopili?

Zdroj: NOS

Petr Prokopec