Autoforum

/

Foto: Toyota

Pokud jste si mysleli, že se aspoň největší automobilka světa dokáže ke svým zákazníkům chovat korektně a bude s tímto autem dělat normální obchod, mýlili jste se. Vyrobit jednoduše tolik aut, kolik je jich firma za určitou cenu firma schopna prodat, to se dnes nenosí. A podle toho to pak dopadá.

Ještě před nějakými dvaceti třiceti roky byla koupě automobilu docela jiným zážitkem, než jaký představuje dnes, zejména pokud šlo o něco „lepšího”. Jsme dost staří na to, abychom pamatovali, jak se kolem roku 2000 prodávala třeba dnes o poznání tuctovější BMW. Pokud tehdy do showroomu značky dorazil nějaký zákazník, byl hýčkán pomalu jako král a měl mnohem menší problém akceptovat tehdy velmi vysoké ceny. A byl to oboustranně prospěšný stav. Pokud si klient přál kdejaký „nesmysl”, bylo jeho přání bez zbytečných diskuzí splněno, pakliže to bylo v možnostech výrobce či prodávajícího.

Jak je tomu dnes, možná víte dobře sami. I když vám to tak vlastně nemusí přijít, pokud jste nic lepšího nepoznali. I když by výrobci auta měli být za každého nového zákazníka rádi - a často se tváří, že jsou -, ke klientele se chovají jen jako k chodící peněžence, jejíž jediným právem je, aby zaplatila požadované peníze za to málo, co je stále k dispozici. Jakmile pak jde cokoli výjimečnějšího, nedej bože limitovanou edici či malosériový model, pak stále více automobilek přichází ještě k dalšímu stupni arogance. Musíte podstoupit jakési výběrové řízení, abyste se kvalifikovali mezi ty, jimž je dovolenou si takové auto koupit.

Nově se mezi takto jednající výrobce hodlá zařadit Toyota, která se připravuje na zahájení prodeje svého supersportovního modelu GR GT. Japonci zatím neupřesnili, kolik exemplářů vznikne, naznačili však, že ceny budou v Americe startovat nad 220 tisíci dolary, což je zhruba 4,6 milionu korun. V Evropě se tedy kupé osazené osmiválcem a hybridní technikou pod pět „mega“ nejspíš nepodívá. Pro Toyotu tak jde o nejdražší silniční vůz v její historii, což již samo o sobě povede jen k omezenému zájmu.

Chápali bychom omezený počet vyrobených kusů, v tom případě se dá dál pracovat s cenou. A chápali bychom jisté časové patálie s dodáním, pakliže by zájem byl větší než očekávaný a firmy by se mu přizpůsobovala s obtížemi. A i to jde nakonec regulovat cenou. Nechápeme ale, když firma nabídne takové auto jako návnadu, jeho cenu nechá na úrovni přijatelné pro relativně vysoký počet zájemců a pak si začne s pomocí trapných divadýlek vybírat, komu ho vlastně prodá.

Něco takového jsme dosud měli spojené hlavně s Fordem a nejprve s jeho GT, později Mustangem GTD, nebyl v tom ale zdaleka sám. Také Toyota se teď přidá, přičemž už výchozí motivace je pochybná. „Museli jsme si toho hodně nastudovat, protože upřímně řečeno půjde o zákazníky, které jsme dosud neviděli ani v showroomech Toyoty, ani u Lexusu,“ uvedl k chystanému supersportu Jeff Bal, šéf sportovních aut divize Gazoo Racing. A rovnou dodal, že GR GT bude nabízeno jen přes dealery druhé zmíněné značky.

Lexus je už spojen s jistým luxusem, v tomto případě ovšem klientela bude moci počítat s tzv. GR Meistery, kteří budou mít na starosti jejich spokojenost po celou dobu vlastnictví vozu. Toyota by byla ráda, aby tento vztah byl co nejdelší, a právě proto dojde na jakousi lustraci, chcete-li výběrové řízení. „Dojde na opravdu důkladné prověřování. Zákazník si pomalu bude připadat, jako kdyby se účastnil náborového interview,“ dodal Bal. Podrobnosti této „seance“ ale neupřesnil.

Nedivili bychom se ovšem, kdyby se zástupci značky ptali zájemců, proč si vlastně takové auto chtějí koupit a co s ním chtějí dělat. To nám přijde trochu zbytečné, ostatně pokud chce Toyota zabránit překupníkům, aby GR GT obratem po doručení prodali dráže, stačí ho buď nabídnout za adekvátní cenu, nebo jej nabídnout adekvátní množství - nic jiného než přetlak poptávky na nabídkou „šmelinářům” vodu na mlýn nežene.

Prostě stačí dělat normální obchod jako dřív. To se dnes ale z nějakého důvodu nenosí - podobná auta jsou nabízena v nesmyslně omezených edicích za ceny, za něž by je koupilo i víc lidí. Ty je pak třeba vybírat i za pomoci procesů, ve kterých si budete připadat spíš jako blbci, ne jako králové. Na něco takového bychom se Toyotě vykašlali, to raději nakoupíme jinde. Pokud tedy tyto modely mají být tím, co pozvedne image značek, jež nesou, pak se jejich samotná existence zdá být značně kontraproduktivní.

Zdroj: Autoblog

Petr Prokopec