Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nový sedan se chytl do stejné pasti, v jaké je dnes Audi. Příliš připomíná předchůdce i ostatní modely značky.

Britská automobilka po celou svou existenci vyrábí vozy, které jsou mnohem přitažlivější než jejich konkurence, bez ohledu na fakt, zda ta spatřila světlo světa v Americe, Asii nebo třeba v Německu. Zajímavé přitom je, že v minulosti tohoto úspěchu dosáhla prakticky pokaždé i přes razantní změnu svého designového jazyka. Abychom přitom vše podložili pádnými argumenty, musíme se v čase vrátit o několik desetiletí zpátky, třebas do 50. let minulého století.

V té době Jaguar vyráběl sedan Mark 2, který byl po dlouhá léta nejtypičtějším vozem značky a jenž stejně jako modely před ním dostal do vínku na výšku postavenou oválnou čelní masku. Nicméně s rokem 1955 dorazil i závodní D-Type, který přišel s jejím horizontálním stylizováním. Jen u okruhů ovšem nezůstalo a Britové záhy touto přídí osadili také E-Type, což řada fanoušků neskousla.

Ač se ovšem v mezičase z modelu stal nesmrtelný kult, svým způsobem byla jeho maska ojedinělá, neboť limuzíny a sedany i nadále používaly onen na výšku postavený ovál. Z něj se posléze vyklubal vertikální obdélník připomínající antický chrám Rolls-Royce, který Britové s příchodem modelu Mark X změnily na čtverec. V roce 1973 se ale objevil první Jaguar XJ a maska se začala roztahovat do šířky.

Tento styl doznal v následujících desetiletích ve všech rozích značného zaoblení, což nakonec umocnil Jaguar XJ220, který svou přídí nepokrytě odkázal na E-Type. Moderní S-Type se pro změnu vrátil k masce původní, tedy k onomu na výšku postavenému oválu, zatímco na prozatím poslední generaci Jaguaru XJ (verze X351) jsme dostali horizontální ovál nikoliv zcela placatý, ale lehce nafouklý.

Dalo by se ovšem říci, že v ten moment britské automobilce zcela došla kreativita, neboť s výjimkou modelu F-Type jsou si veškeré jeho současné vozy podobné jako vejce vejci. Typickým příkladem je nový sedan XF, který na první, druhý i třetí pohled působí jen jako velmi mírná evoluce předchůdce. A mnohý by klidně přísahal, že se oproti předchozím rokům vlastně vůbec nic nezměnilo.

Automobilka se tak začíná řítit do pasti, v níž se aktuálně nachází kupříkladu takové Audi, jehož modely od sebe víceméně rozeznáme jen za pomoci krejčovského metru. To samé můžeme říci o britských sedanech XJ, XF a XE. Tím samozřejmě nechceme říci, že by na těchto vozech naše oko nespočinulo s potěchou, nicméně znáte to o tom opakovaném vtipu, který přestává být vtipem.

Němci tuto pravdu již pochopili a slibují, že s příštími generacemi dostaneme výrazné designové odlišení, ačkoliv pod povrchem se bude nacházet modulární technika. Té ovšem kupní síla nepřikládá tak enormní význam, jako právě tomu, co vidí či co si případně může omakat v interiéru. Jaguar by se tedy možná měl chytnout za nos a mnohem lépe ždímat potenciál šéfdesignéra Iana Calluma.

Dá se ovšem předpokládat, že v nejbližších letech k ničemu podobnému nedojde. Druhá generace sedanu XF je přeci jen žhavou novinkou a tak bude chvíli trvat, než budou k dispozici nějaké ty prodejní analýzy. Navíc Jaguar stále ještě není značkou, která chrlí miliony kusů ročně. Než tedy trh bude jeho unifikovaným designem přehlcen, chvíli to zabere.

Pro ten moment ale Britové musí mít připravenou nějakou radikální změnu, jinak by s nimi mohlo být zle. A jelikož navíc daný designový jazyk nemusí být hned zpočátku přivítán bouřlivým ohlasem, měli by s experimenty na toto téma začít dříve nežli později.

Zdroj: Carscoops

Petr Prokopec