Autoforum

/

Foto: Siemens, tiskové materiály

Skuteční experti to říkali už v roce 2019, kdy se s dálničními pantografy začínalo. Politici potřebovali na stejné zjištění dalších pět let a miliardový rozpočet. Až pak došli k závěru, že kráčet touto cestou je jen nákladný nesmysl. Síť pokrývající 25 km dálnic se tak začíná rozebírat.

Nemáme nutně problém s tím, aby politici za svou práci pobírali vysoké platy, může to kvalifikovaná činnost rozhodující o významných věcech. Nemělo by se ale zapomínat na známou komiksovou poučku o tom, že s velkou mocí přichází také velká odpovědnost. Pokud s ní tedy politici nezachází soudně, měli by za svá selhání být odpovědní, a to i finančně. Někdy totiž působí dojmem, že jen nazdařbůh rozhazují peníze daňových poplatníků za úplné nesmysly.

Příkladem fiaska, po kterém by měly padat hlavy a být vystavovány účty, je pokus elektrifikovat německé dálnice. V roce 2019 totiž bylo rozhodnuto, že na pěti kilometrech Autobahnu v Hesensku bude zbudováno trolejové vedení, ze kterého budou kamiony s pomocí pantografů čerpat elektřinu. Postupně se pak k této speciálně upravené části dálnice přidal další 17kilometrový úsek na A5 poblíž Frankfurtu a 3,4kilometrový v Badensku-Württembersku.

Po pěti letech nicméně testovací provoz končí, přičemž trolejové vedení se definitivně začíná rozebírat, jak nyní informuje Focus. A s největší pravděpodobností na žádné další pokusy nedojde, neboť jakkoli zatím nejsou známy přesné výsledky - k jejich zveřejnění má dojít až v červnu - předběžné odhady ve prospěch tohoto řešení vůbec nehovoří. Jen vybudování dané sítě totiž vyšlo německé daňové poplatníky na 25 milionů Eur (cca 632 milionů korun), její údržba a opravy pak na dvojnásobek. Celkem se tedy bavíme o 75 milionech Eur, 1,9 miliardy Kč.

Co Němci za své peníze dostali? Vlastně vůbec nic. Z praxe totiž vyplynulo, že jakmile trolejová síť skončila, kamiony byly schopné ujet na elektřinu už jen pár jednotek kilometrů, než došlo na přepnutí na původní dieselový pohon. Speditérské společnosti by tedy na provozu neušetřily nic, protože elektřina dávno není levná, lokální emise na dálnici málokoho trápí a německý energetický mix k tomuto řešení také vstřícný není. Konverze na hybridní pohon ale vyšla na zhruba třetinu ceny zcela nového náklaďáku, jinými slovy se tu jen vyhazovaly peníze do luftu.

Skuteční experti přitom takový výsledek předvídali již ve chvíli, kdy byl tento záměr poprvé oznámen, nikdo jim však nenaslouchal. Místo toho se různá ministerstva předháněla v tom, na jak vysokou redukci emisí dojde. Proto ostatně bylo v plánu, že do roku 2030 budou takto upraveny dokonce čtyři tisíce kilometrů německých dálnic. Když si člověk uvědomí, na kolik vyšlo úvodních 25,4 km, pak by koncový účet byl stamiliardový.

Bude někdo za toto fiasko odpovědný? Možná tak maximálně novináři, kteří o tom napíšou. Z boje proti klimatickým změnám se totiž stalo novodobé náboženství, proti kterému nikdo nesmí říci ani popel, jinak se v popel může sám obrátit - profesně velmi snadno.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec