Autoforum

/

Foto: TPE

Svého času vládl Formuli 1 tak jasně, že mu titul mistra světa nesebrala ani smrtelná nehoda v průběhu sezóny. Jochen Rindt ale nejezdil jen v F1, jím též používané Porsche 906 bylo objeveno v žalostném stavu a dáno zpět do pucu.

Formule 1 v letošním roce slaví sedmdesáté výročí své existence. Za normální situace by se každá velká cena proměnila ve slavnost, nicméně v důsledku koronaviru si kulaté jubileum připomínáme jen skrze názvy některých závodů. Jede se bez diváků, a tak slavit mohou maximálně diváci u televize tím, že u přenosů neusnou.

Za oněmi 70 léty bychom se mohli ohlížet donekonečna, stala se během nich spousta věcí. Díky bohu ale jen jedinkrát došlo k tomu, že šampionem byl vyhlášen člověk, který byl v té už po smrti. Došlo k tomu v roce 1970, kdy se mistrem světa stal Jochen Rindt. Ten v sezóně 1970 odstartoval v devíti závodech, ve třech případech musel odstoupit a v úvodní jihoafrické velké ceně dojel třináctý. Veškeré ostatní podniky ale vyhrál.

Desátým závodem onoho roku byla italská velká cena, která se jela v Monze. Lotusu německého jezdce reprezentujícího Rakousko však selhaly brzdy a Rindt havaroval ve slavné zatáčce Parabolica. Náraz byl bohužel tak silný, že nehodu nepřežil, nicméně díky zmíněným pěti vítězstvím bylo jeho bodové konto natolik vysoké, že jej již do konce sezóny nikdo nepřekonal. Poprvé a také naposledy v historii tak byl mistr světa korunován posmrtně - bylo mu teprve 28 let.

Rindt se nicméně během své krátké, ale velmi úspěšné kariéry vedle F1 věnoval také sportovním vozům. V roce 1965 tak např. vyhrál 24 hodin Le Mans, a to za volantem Ferrari 250LM. O rok později pak již přesedlal na Ford GT40, kvůli selhání motoru však do cíle nedojel. A nejinak tomu bylo i následující sezónu, kdy již jezdil za Porsche. S modelem 907 zvládnul pouze 103 kol, než se odporoučela vačková hřídel.

Více štěstí neměl v roce 1967 ani s továrním Porsche 906 Carrera 6, za jehož volant se posadil během čtyřiadvacetihodinovky v Daytoně. Vůz se po 194 kolech a osmi hodinách jízdy porouchal. Následně se Rindt začal více věnovat F1, my si ovšem nyní posvítíme především na ono kupé z Zuffenhausenu. To bylo posléze prodáno týmu Fred Baker Racing, po roce 197 ale ještě několikrát změnilo majitele a ztratilo se neznámo kam. Žádného pěkného zacházení se každopádně nedočkalo, neboť jeho dosud posledním majitelem bylo nalezeno v žalostném stavu.

Tento člověk se naštěstí rozhodl, že slavnému vozu vrátí jeho zašlou slávu. Kupé proto zamířilo do dílen společnosti TPE, která však zjistila, že rám je až příliš zkorodovaný a poškozený. Došlo tedy na instalaci nového od firmy Behr, která v minulosti vyráběla pro Porsche veškeré rámy, pročež došlo k zachování originality. Dalším problémem se pak ukázala být až příliš zrezlá karoserie, i ta tedy nakonec musela být vyměněna.

S ohledem na rozsah renovace je otázkou, zda je výsledek vůbec ještě Rindtovým autem, nebo tak trochu replikou, nepoužité díly ale dostanete i s perfektně zrenovovaným vozem, který míří do prodeje. Cena auta nicméně diskuze o originalitě nepřipouští, neboť činí 1 350 000 Eur, tedy asi 36,3 milionu korun. Za to můžete mít okruhový speciál s platnou homologací FIA a dodnes platnou registrací pro běžný provoz.

Dodejme, že vůz vznikl pouze v 50 exemplářích, přičemž každý disponoval dvoulitrovým plochým čtyřválcem, jehož výkon se pohyboval mezi 210 a 220 koňmi. To na první pohled nevypadá příliš působivě, nicméně je třeba dodat, že hmotnost speciálu činila pouhých 580 kilo. Porsche navíc oproti minulosti s tímto modelem zamířilo do větrného tunelu, kde byla vypiplána aerodynamika. I přes malý objem motoru tak Carrera 6 zvládala jet až 280 km/h.

Při pohledu na vůz pak lze vzpomínat nejen na Rindta, ale i na Ferdinanda Piëcha, který shodou okolností též jako osmadvacetiletý začal na vývoj závodních Porsche dohlížet právě při vývoji 906. Jeho prioritou přitom byla co nejnižší hmotnost, což nakonec vedlo k nahrazení ocelových karoserií lehkými sklolaminátovými.

Zdroj: TPE

Petr Prokopec