Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je nepochybné, že koncentrace bohatství v Dubaji je nezměrná. Není ale pravdou, že by tamním boháčům bylo ukradené, že nechají na silnicích chátrat auta za miliony.

Pokud jste poslední léta nestrávili v jeskyni, museli jste na ně narazit. Fotografie výjimečných aut, která opuštěná chátrají v ulicích či na odstavných parkovištích v Dubaji, mnohokrát obletěly svět. Většinou je provází příběh o tom, že v tomto arabském emirátu jsou lidé natolik bohatí, že i taková auta mohou snadno postrádat. A než aby se obtěžovali s jejich prodejem či čímkoli podobným, nechají je stát tam, kde jsou, však si koupili nová.

Na první pohled to nezní úplně neuvěřitelně. Spojené arabské emiráty mají vyšší HDP na obyvatele než naprostá většina zemí, které považujeme za bohaté a Dubaj je jedním z nejbohatších z nich. Ani u nás není problém narazit na ulici opuštěné auto v ceně desítek tisíc Kč, takže proč by to jinde nemohly být statisíce či miliony? Princip je stejný, jen někteří zkrátka mohou postrádat více než my.

Uvěřitelně to možná zní, ale takhle to vážně není. Pravdou je, že dle údajů dubajských úřadů je každý rok v těchto místech ponecháno na ulici mezi 2 a 3 tisíci vozů, o které se majitelé dále nezajímají. To zní jako hodně, ale nemusí to být více než jinde, většinou jistě nepůjde o žádné cennosti. Specifické je, že v Dubaji nemají žádné zákony, které by úřadům dovolovaly s opuštěnými auty manipulovat. Abdul Majeed Saifaie, který má v Dubaji na starosti zacházení s odpady, říká, že z ulic je možné odstraňovat pouze vozy, které překáží dopravě nebo představují bezpečnostní riziko, ostatní musí být ponechány na svém místě.

To může vytvářet dojem, že v Dubaji je ponecháváno na pospas více aut, než jinde - u nás vám na chátrající automobil úřady nalepí nálepku „Váš vůz se jeví jako vrak”, dají vám termín, do kterého můžete říci, že to vrak není a pokud jej nevyužijete, bude auto z ulice odstraněno. Dobře, to vysvětluje vyšší koncentraci opuštěných aut v Dubaji, jak se ale mezi nimi mohou objevit opravdu ceněné vozy, z nichž některé můžete vidět níže?

I to má svůj důvod a je též lokálně specifický. Stejně jako ve většině jiných arabských zemích se i tady řídí právem šaría, podle kterého je neplacení dluhů trestné. Jinými slovy, pokud si v Dubaji půjčíte peníze - a právě kvůli postižitelnosti neplacení je zvykem je půjčovat relativně snadno - můžete jít za mříže, jestliže své závazky nebudete splácet. Dubaj i proto nemá žádné insolvenční zákony, neexistuje možnost firemního ani osobního bankrotu, neplatič jde prostě sedět a svůj dluh tím pochopitelně nesmaže.

Dále platí, že do Dubaje se vydává podnikat řada cizinců, z nichž část začala mít zejména po finanční krizi na přelomu dekády problémy se splácením svých závazků. Přidejte si k tomu okolnost, že tito byznysmeni chtěli dát místním najevo svou úroveň i ježděním ve výjimečných autech, na která si museli půjčit. Do příběhu zahrňte ono „neuklízení” většiny opuštěných aut a máte před sebou celý příběh ve výsledku relativně omezeného množství superaut ponechaných na pospas osudu.

Ta opuštěná luxusní a sportovní auta nemalé hodnoty patřila obvykle cizincům, kterým jednoduše došly peníze. A protože se báli postihu, který je ve zbytku civilizovaného světa obvykle nepředstavitelný (dluhy dané prostým neúspěchem v podnikání jsou v Evropě či USA podobným způsobem nepostižitelné), narychlo uprchli ze země. Snad nejvíce „profláklé” Ferrari Enzo z hlavní fotky patřilo Britovi, který v Dubaji podnikal a po sérii neúspěchů narychlo opustil zemi. V tu chvíli rozhodně nemáte čas na to „přibalit” si auto (nemluvě o tom, že koupené např. na leasing vám stejně nepatří), jde vám už jen o svobodu.

Představa, že jsou Arabové tak bohatí a přezíraví, že prostě nechají na silnicích chátrat často velmi ceněná auta, je tedy lichá. Ta cenná obvykle patří cizincům, kteří chtěli hrát vysoké hry s místními obchodníky, půjčili si peníze i na luxusní auta a když neuspěli, nechali je prostě na osudu.

Stejně tak ale není pravdou, že by každé zaprášené auto v Dubaji bylo opuštěné. Stačí jedna písečná bouře a vůz může rázem vypadat jako ten, který u nás na jednom místě stojí měsíce. Pokud si tedy například někdo nechá auto u letiště a odjede na týden či dva pryč, může rázem vypadat, jako by se něj léta nikdo nestaral. Takové případy ale obvykle rozeznáte na první pohled - skutečně opuštěná auta postupně doznávají újmy i v jiných ohledech. Je na ně „malováno”, jsou poškozována, ztrácí tlak v pneumatikách a tak podobě. Většina automobilů na snímcích níže tato pravidla splňuje, byť příběh každého z nich bude jistě trochu jiný...

Zdroj: Car Keys@Drive Tribe

Petr Miler