Autoforum

/

Foto: BMW

Výrobci jako Stellantis si malovali, že si touto cestou přijdou každoročně na stovky miliard korun, to není vtip. Nová studie ale ukazuje, že se mýlili přesně tak, jak jsme od začátku predikovali. Zákazníci opakované placení za jedno a to samé auto z valné většiny neakceptují.

Řada automobilek má svou budoucnost spojenou s opakovaným placením zákazníků za auto, za které už jednou zaplatili. Palubní elektronika je totiž stále komplexnější, a tak není problém i léta po vyrobení vozu online aktualizovat jeho elektronické funkce. A ne nutě jen to, výrobce může takto získat moc nad prakticky jakoukoli funkcí, jejíž ovládání probíhá přes palubní systém vozu. Která to dnes není?

Nemuselo by nutně jít o tak kontroverzní věc, jak to na první pohled působí. Jsou věci, se kterými vznikají výrobcům průběžně náklady, které nemohou nést sami (např. online přístup k vozu z celého světa), popř. představují něco navíc, co si zákazníků původně nekoupil. Třeba optimalizace řídicí jednotky, která povede ke zvýšení výkonu a zlepšení akcelerace. Jenže automobilky by byly rády, kdyby klientela do budoucna platila pomalu za vše, takže nemají problém posílat za platební brány i funkce jako vyhřívání sedadel. A to se nikomu soudnému líbit nebude.

Automobilky to přesto dlouho odmítaly brát jako fakt a s podobnými funkcemi si spojovaly obrovské budoucí obraty a zisky. Třeba koncern Stellantis v minulosti zmiňoval, že s pomocí služeb předplatného chce od zákazníků inkasovat až 30 miliard dolarů, tedy 630 miliard korun ročně. To je víc, než kolik koncern vydělává - či spíše prodělává - na prodeji svých aut jako takových. V podobném smyslu se ovšem vyjádřil i konkurenční General Motors, zatímco třeba takové BMW soustavně zkouší, jak daleko může zajít a zda klientela akceptuje i dodatečné platby za ono vyhřívání sedadel.

Jak už padlo, výrobcům do jejich plánů zákazníci zapíchli vidle téměř hned, jejich odpor ale graduje. Nakonec koho překvapí, že se lidé k opakovanému vytahování peněženek příliš nemají? Najevo to vychází i z nové studie společnosti S&P Global Mobility, dle které ještě loni bylo ochotno automobilkám opakovaně platit za vlastní vůz 86 procent dotázaných. Letos se ale již jedná pouze o 68 procent respondentů. To je opravdu razantní pokles, ke kterému navíc dochází již druhý rok v řadě. Zákazníci navíc nepoukazují jen na dodatečné náklady, zároveň zmiňují i obavy o nakládání s daty, které se týkají jejich životů. Skrze multimédia totiž výrobci mají přístup jak k cílům navigace, tak i zvyklostem.

Protože navíc tato oblast není patřičně hlídána, lidé se obávají, že automobilky budou získaná data prodávat třeba pojišťovnám, což už se stalo - a ty následně díky informacím z telemetrie vyhodnocovaly bezpečnost jízdy klientů, a tedy i výši pojistného. Stejně tak někteří výrobci neměli problém v kontroverzních případech předat informace státním orgánům bez patřičného soudního příkazu. Kromě toho se však mnozí bojí, že veškeré tato data nelegálním přístupem získají rovněž hackeři.

Snaha automobilek ždímat publikum s pomocí předplatného tak naráží hned v zárodku. Jak se navíc ukazuje, v tomto ohledu je globální publikum prakticky zajedno. Ochota přistoupit k předplatnému je totiž vlastní maximálně 35 procentům dotázaných, a to ve Spojených státech. V Indii ale již jde o 33 procent, v Číně o 32 procent, v Jižní Koreji o 30 procent, ve Velké Británii o 29 procent a v Německu či ve Francii o 25 a 19 procent. Nejníž je pak s 18 procenty Japonsko.

Větší vstřícnost projevují v Číně a Indii k tomuto způsobu zpřístupnění služeb, pokud je bezplatné - povětšinou automobilky nabízejí roční až tříleté „členství v klubu“ zdarma. Všude jinde jsou však služby na zkoušku v menší oblibě než placené předplatné. Automobilky se tak svou nabídkou vzdalují představám publika stále více a ve stále vícero ohledech. Tímto způsobem ale na růst registrací mohou zapomenout, spíše než co jiného je čeká stále tužší boj o zákazníka.

Zdroj: S&P Global Mobility

Petr Prokopec