Autoforum

/

Foto: ADAC

Pokud jste někdy pochybovali o tom, že politici si z řidičů dělají jeden z podstatných zdrojů rozpočtových příjmů, pak už nepochybujte. Jen 13 největších evropských zemí si díky motoristům přijde každoročně na 10,3 bilionu Kč.

V moha zemích Evropy probíhá tichý a někdy ne až tak tichý boj proti individuální automobilové dopravě, zejména pak proti autům poháněným spalovacími motory. Nedává to smysl z mnoha důvodů, ovšem jeden z nich je skutečně bizarní. Tlak na pokles prodejů aut s konvenčním pohonem totiž není nic jiného, než zabíjení slepice, která politikům snáší zlatá vejce. Provoz aut poháněných fosilními palivy je až na výjimky celosvětově zatížen vysokými daněmi, tudíž pokles aut v provozu a zmenšení množství prodaných paliv vede k citelnému snížení příjmů rozpočtů. Navíc to znamená, že sen o levné elektromobilitě je jen utopií, která nikdy nebude naplněna. Kde vypadne jeden příjem státní kasy, tam bude potřeba najít jiný zdroj.

A opravdu nejde o malé peníze. Jen z třinácti největších evropských trhů každoročně přitéká do rozpočtů neskutečných 398,4 miliardy Eur, tedy asi 10,3 bilionu korun. Část z této částky přináší daně spojené s nákupem vozu, jeho servisem nebo používáním. Ve většině států je ale zhruba polovina příjmu spojena s daněmi na palivo a maziva. Právě v této oblasti se ovšem v souvislosti s elektromobilitou dá očekávat nemalý výpadek, který pochopitelně někdo bude muset zaplatit - a politici to rozhodně nebudou.

O jaké peníze jde v konkrétních případech? Nejhůře jsou na tom aktuálně motoristé v Belgii, kteří musí každoročně do státního rozpočtu odvádět v průměru 3 187 Eur (82 500 Kč) za každý registrovaný vůz. Vládní kasa si díky nim celkově přijde na 21,4 miliardy Eur (553,3 mld. Kč), pročež by vlastně politici na majitele aut měli být více než vlídní. Bohužel však i v zemí vaflí dochází k tomu, že na motoristy je pohlíženo skrze prsty a přednost dostávají třeba cyklisté. Tedy ta sorta uživatelů silnic, která pochopitelně neplatí naprosto nic.

Tím rozhodně nechceme říci, že ten, kdo přesouvá část své výplaty státu, má větší práva než ten, kdo sedlá jednostopý prostředek se šlapacím pohonem. Místo toho jednoduše chceme politikům připomenout pravidlo, že kousat do ruky s krmením se nevyplácí. Stačilo by totiž v podstatě jen tak málo, aby týden v Belgii nikdo nenatankoval, a rázem tu máme výpadek ve výši cca 40 milionů Eur. V post-koronavirovém světě přitom na takové dopady není prostor.

Vraťme se ale dále k jednotlivým sumám, jež motoristé odvádí státu. Druhou příčku zaujímají naši sousedé, tedy Rakušané, kteří odvedou ročně 2 678 Eur (69 300 Kč). Třetí jsou Finové s 2 523 Eury (65 300 Kč), zatímco žebříček uzavírají Řecko a Španělsko s částkami 1 264 Eur (32 700 Kč) a 1 068 Eur (27 700 Kč).

Společnost ACEA, která za seskládáním žebříčku stojí, se právě na paliva zaměřila rovněž. Přitom upřesnila, že s výjimkou Belgie a Slovinska je ve všech členských zemích zatížen většími daněmi benzin. Tedy pohonné hmoty, které politici momentálně vedou jako ekologičtější. Přesto vlastně motoristy za jejich užívání trestají, a to nejvíce v Nizozemsku, kde z prodeje tisíce litrů míří do státní kasy 813 Eur (21 100 Kč). U dieselů je vrcholem Itálie (617 Eur/16 000 Kč).

Roční daně spojené s provozem jednoho vozu dle států

1. Belgie - 3 817 Eur (98 700 Kč)
2. Rakousko - 2 678 Eur ( 69 280 Kč)
3. Finsko - 2 523 Eur (65 270 Kč)
4. Irsko - 2 438 Eur (63 000 Kč)
5. Dánsko - 2 251 Eur (58 200 Kč)
6. Nizozemsko - 2 158 Eur (55 800 Kč)
7. Německo - 1 963 Eur (50 700 Kč)
8. Francie - 1 911 Eur (49 400 Kč)
9. Itálie - 1 727 Eur (44 600 Kč)
10. Švédsko - 1 561 Eur (40 400 Kč)
11. Portugalsko - 1 528 Eur (39 500 Kč)
12. Řecko - 1 264 Eur (32 700 Kč)
13. Španělsko - 1 068 Eur (27 600 Kč)

Zdroj: ACEA

Petr Prokopec