Autoforum

/

Foto: Zeppelin Universität, CC0 Public Domain

Po letech často marného vnucování elektrických aut všem je na čase bilancovat. Profesor Zeppelinovy univerzity si vzal na paškál německé dotace a další přerozdělovací mechanismy, aby ukázal, jak extrémně neefektivní je sypání peněz právě do tohoto „řešení”.

I k tak emotivnímu a ideologicky zatíženému tématu, jako jsou pro některé změny klimatu a vliv člověka na ně, lze přistupovat s rozumem. Však si stačí položit pár otázek. Existuje nějaký problém? Pokud ano, známe jeho příčinu? A pokud ano, dokážeme s ní něco udělat? V případě tohoto tématu jsou odpovědi velmi jednoduché.

I pokud měnící se klima označíme za problém, pak hned na druhou otázku nemůžeme odpovědět jednoznačně, neboť nelze jmenovat jeho jedinou samostatnou nebo dominantní příčinu. I když se ale shodneme na tom, že problém existuje a lidská činnost jej přinejmenším významnou měrou pomáhá vytvářet s pomocí uvolňovaných emisí CO2, pak nikdy nemůžeme z pozice Evropana odpovědět kladně na třetí otázku. A už vůbec tak nemůžeme učinit z pozice evropského automobilisty. Tady jsou fakta jasná - i kdybychom „vypnuli” celou Evropu, věc to stejně nevyřeší. Jakékoli omezování (a znovu klidně i úplná eliminace) evropské osobní automobilové dopravy je pak zcela bezvýznamným plivnutím do moře, neboť znamená extrémně malý podíl na celosvětových emisích CO2.

Tak o co se tu vůbec snažíme? Je to od začátku do konce nesmyslné sebemrskačství, kterým nelze ničemu pomoci, jde jím ale mnohé pokazit.

Přesně to ve svém komentáři pro německý Focus trefně vykresluje profesor Alexander Eisenkopf ze Zeppelinovy univerzity ve Friedrichshafenu, kde se specializuje na oblast ekonomie a dopravy a je šéfem příslušné katedry.

Dle jeho výpočtů Německo jen na dotacích na elektrická auta zaplatilo v letech 2016 až 2023 zhruba 10 miliard Eur, tedy víc než 243 miliard korun. Další miliardy euro byly z kapes daňových vytaženy skrze rozličné daňové úlevy, jež pro spalovací auta či jejich paliva pochopitelně k dispozici nebyly. Není tak nemístné odhadovat, že Německo jen za necelou uplynulou dekádu rozfofrovalo za elektromobily víc než 300 miliard Kč. A jaký to má výsledek?

Prakticky žádný, říká profesor Eisenkopf. I po takové finanční smršti nejezdí po německých silnicích ani 2 miliony elektrických aut, což znamená podíl na celkovém autoparku necelá 4 procenta. Je to skoro nic, navíc jaký je reálný efekt provozu elektromobilů na snížení emisní bilance provozovaného auta?

Při zohlednění aktuálního energetického mixu našich západních sousedů je přínos tak malý, že při započítání vynaložených peněz vychází náklady na snížení vypouštěných emisí CO2 za pomoci elektromobility na brutální 1 000 Eur na tunu, tedy 24 300 Kč za toto množství. Cena tuny emisí CO2 v systému obchodování s nimi se ale dnes pohybuje okolo 80 Eur, je tedy víc jak 12krát levnější. „Dotace na elektromobily proto nejsou ani účinným, ani efektivním nástrojem klimatické politiky v odvětví dopravy,” říká jednoznačně německý profesor.

Energetické mixy evropských zemí navíc v posledních letech prochází reálným zhoršením kvůli dovozu plynu ze Spojených států místo jeho dodávek z Ruska. Plyn sám o sobě by za jiných okolností byl zdrojem jasně nižších emisí než třeba uhlí, transport přes oceán a jeho další zpracovávání ovšem jeho emisní stopu výrazně zvyšuje způsobem, který nikdo raději nezkoumá. To ale ve výsledku znamená, že špinavých triků v celém řetězci údajné výhodnosti elektromobility jen přibývá, což celou bilanci dál zhoršuje.

Proto se Eisenkopf diví, proč má německá vláda pocit, že sypáním dalších peníze do stejného soukolí něčemu pomůže. Navzdory nesmyslnosti dosavadního počínání chystá další kolo dotací na elektrická auta, které popisuje jako sociálně spravedlivé. Nárok na ně budou mít domácnosti, jejichž roční příjem nepřesáhne 80 tisíc Eur, tedy 1,94 milionu korun. To reálně není zrovna málo, mluvíme tu v podstatě o německém průměru na rodinu. Ty se dvěma dětmi si pak cenu elektromobilu budou moci snížit o 4 000 Eur (97 000 Kč) z peněz všech, kteří si žádné takové auto nekoupí.

Uvážíme-li, že základní Volkswagen ID.3 dnes v Německu startuje na 33 330 Eurech (cca 810 tisíc korun), za což dostáváte baterie o kapacitě 52 kWh o udávaném dojezdu 388 km. O rodinný ideál tedy rozhodně nejde, navíc při daném příjmu si jej Němci tak jako tak nebudou moci dovolit. Dá se tak předpokládat, že dotace z velké části poputují k těm, kteří jsou chudí pouze papírově. I kdyby ale nakonec opravdu skončily u těch pravých, jsme znovu ve stejné pasti - ničemu to ani nemůže pomoci, navíc i to málo to vykoná extrémně neefektivně.

Nové kolo dotací by mělo pokrýt koupi nového elektrického vozu zhruba 800 tisícům zákazníků, jak už ale padlo, celý německý vozový park dnes tvoří asi 50 milionů aut. A nikde není psáno, že dotací nevyužijí hlavně ti, kteří by si elektromobil tak jako tak koupili. Tohle je tak zjevné vyhazování peněz, že ani nepotřebujete profesuru z ekonomie, abyste to viděli. V současném ideologicky smýšlejícím světě ale nakonec nestačí ani zřetelná argumentace tak povolané osoby, aby takovému rozhazování zamezila. To se pak zdá být veškerá debata na toto téma předem marná...

Zdroj: Focus

Petr Prokopec