Autoforum

/

Foto: AvtoVAZ

Rusové osobní auto s dvanáctiválcovým motorem sériově nikdy nevyráběli, to ale neznamená, že nemůže vzniknout. Výsledek jejich snah je ale opravdu svérázný, tři jednotky napěchovali pod i nad kapotu.

Pokud dnes zatoužíte po novém voze s dvanáctiválcem, budete muset sáhnout do kapsy opravdu hluboko. Tak velké motory se kvůli tlaku na stále nižší papírovou spotřebu dostávají už jen pod kapoty luxusních limuzín a exkluzivních sporťáků s milionovými cenovkami. Kdyby vám ovšem stačil starší exemplář, rázem můžete svůj rozpočet zkrouhnout na částku, za jakou v Mladé Boleslavi nedostanete ani litrový tříválec. A pokud ani na to vaše finanční možnosti nestačí, pak tu máme svéráznou ruskou pomocnou ruku.

Nadšenci stojící za projektem Garage54 jsou již proslulí šílenostmi všeho druhu, přičemž své pověsti dostáli i tentokrát. Starší Volhu totiž osadili vidlicovým dvanáctiválcem vlastní výroby. I když slovo „vidlicový“ bychom měli dát minimálně do dvojitých uvozovek. S písmenem V toho totiž pohonná jednotka nemá opravdu mnoho společného, i proto, že ve skutečnosti jde o motory tři. Rusové totiž vzali řadové čtyřválce z Lady 2106, tedy starého dobrého žigulíku, které následně propojili.

Vznikl tak spíše motor Y12, neboť do původního motorového prostoru Volhy se naskládala pouze jedna jednotka, zatímco zbývající dvě trůní nad kapotou. Byť ta tu z pochopitelných důvodů chybí. A jakkoliv celá koncepce působí bláznivě, nakonec se vše za pomoci mnoha řemenů, zakázkového chladicího systému a synchronizovaného plynu povede vše nejen nastartovat, ale rovněž uvést do pohybu. A asi ani nepřekvapí, že testovací jízda neproběhla zcela bez problémů.

Stejně tak je třeba poukázat na řadu věcí, které Rusko dělají Ruskem. Již v prvním videu se totiž nadšenci chlubí tím, že se třemi motory na korbě dodávky to uháněli skrze město rychlostí 90 km/h. Ani jedna pohonná jednotka však nebyla zajištěná, což znamená, že v případě nutného brzdění by Rusové rázem měli za zády tři zhruba 250kilové projektily. To je nicméně nijak netrápí, stejně jako olejové skvrny, které za sebou zanechávají na každém kroku.

Nechceme být za mravokárce či zapřísáhlé aktivisty, nicméně právě toto jsou skutečnosti, které Rusko tak trochu oddělují od civilizovaného světa. Na druhou stranu je však třeba přiznat, že podobnými kousky by u nás řada lidí rovněž nepohrdla. A možná i proto jsou svérázné ruské kreace v kurzu nikoliv jen ve své domovině.

Zdroj: Garage54@YouTube

Petr Prokopec