Autoforum

/

Foto: Bring A Trailer, tiskové materiály

Tohle auto je pojízdnou definicí skupiny B. V jednu chvíli už nikoho nezajímalo, jak tato auta vypadají a co mají společného se silničními vozy, smyslem jejich existence bylo jen vítězit. Verze určené pro běžný provoz přesto vzniknout musely a ani svérázný Ford RS200 nemohl být výjimkou.

Asi se ani nemusíte řadit mezi automobilové nadšence, abyste moc dobře věděli, co to v 80. létech byla tzv. Skupina B. A pokud přece jen tápete, na její historii stále můžete zavzpomínat s pomocí našich starších článků. Tyto závody neprosluly jen jako sportovní klání, z pohledu ryze automobilového nadšence byly zajímavé i samotnými, postupem času prakticky stoprocentně na míru postavenými speciály, které generovaly na svou dobu fascinující dynamiku.

Za to, že situace došla tak daleko, může do značné míry jistý Jean Todt, tehdy konstruktér Peugeotu, později šéf formulového týmu Ferrari v jeho nejlepších letech a nakonec i prezident celé FIA. Než právě on vnesl do Skupiny B svou genialitu a vizionářství, které později osvědčil i v ef-jedničkách, předháněly se Opel, Audi a Toyota v laděním existujících sériových modelů. Todta ale po studiu volných pravidel této skupiny napadlo jít na to na to úplně jinak.

Zjistil, že nejlepší bude sériové modely coby základ hodit za hlavu a začít s čistým stolem. Nedělat závoďák ze sériovky, ale postavit závoďák a pak z něj pro splnění pravidel odvodit minimum požadovaných počet silničních aut. Todt tak od nuly postavil vůz, který se sice tvářil jako sériový model, ve skutečnosti to ale byl úplně jiný stroj. Krátký kompaktní hatchback s motorem před zadní nápravou a pohonem všech čtyř kol si říkal Peugeot 205 T16 a veškerou konkurenci poslal do kolen.

Dnes ale nebude řeč o 205 T16, neboť když Peugeot přišel se zmíněným nápadem, ostatním nezbylo než udělat totéž. Díky tomu vznikla řada tzv. homologační speciálů s papíry pro běžný provoz, ovšem ve skutečnosti nefalšovaných závoďáků doplněných o nezbytnou komfortní výbavu. Mezi nimi byl asi nejbrutálnější stroj, který máme před sebou dnes. Je to Ford RS200, u nějž už se konstruktéři ani neobtěžovali s tím vtisknout mu vzhled blízký čemukoli sériovému. Už jim to bylo úplně jedno - podřízeno závodění v něm bylo prostě všechno, proto je to také takový zjev, a proto jej řada fanoušků rallye má ze všech speciálů nejraději. Čiší z něj utilitárnost, je to takový Mike Tyson na kolech.

Vývoj tohoto stroje nebyl snadný, v roce 1983 Ford přestal pracovat na projektu s označením 1700T, protože byl plný těžce a draze řešitelných problémů. Jenže opustit auto schopné soupeřit v třídě B se automobilce nechtělo a také pomyšlení na vyhozené peníze za vývoj bez výsledku nebyla lákavá. Proto se zkušenosti měly zúročit při stavbě jiného auta, které bude na rozdíl od 1700T mít pohon všech kol. Jinak totiž Peugeotům, Audi nebo Lanciím nebylo možné konkurovat.

Motor byl uložen uprostřed, byl to řadový čtyřválec o objemu 1,8 litru a měl samozřejmě turbodmychadlo. Je to jednotka Ford Cosworth BDT a v silniční specifikaci měl 250 koní výkonu. Při závodech nicméně podle tlaku turba dával 350 - 450 koní. Převodovka byla umístěna vpředu pro lepší rozložení hmotnosti, což znamenalo dost komplexní systém čtyřkolky. Středem auta procházely dvě hřídele, jedna od motoru k převodovce, druhá pak od převodovky zpátky k zadnímu diferenciálu. Je to systém pozoruhodný, ale fungoval - podle dobových informací bylo RS200 nejlépe vyvážené auto mezi svými konkurenty.

K dalším zajímavostem může patřit podvozek. Dvojité lichoběžníky na všech čtyřech kolech spolu s příčnými stabilizátory na obou nápravách tedy zas tak zajímavé nejsou, nicméně u každého kola jsou dva tlumiče a dvě pružiny. I tohle se podílelo na vynikajících jízdních vlastnostech RS200. Ovšem, všechno nebylo jen růžové - třeba motor byl známý ohromnou turbodírou v nízkých otáčkách.

Také poměr výkonu ku hmotnosti byl ve srovnání s ostatními auty ve skupině B horší. RS200 nebylo těžké, karoserie byla z laminátu a stavěla ji Ghia, ale výkon motoru nebyl dost vysoký, takže RS200 nikdy nedosáhlo výraznějších úspěchů, i když se na stupních vítězů občas objevilo. Ve skupině B se ale především nestihlo pořádně otrkat - zažilo jen jednu celou sezónu, v roce 1985. V tom následujícím byla skupině B vystavena stopka kvůli sérii tragických nehod. V jedné z nich figuroval i Ford RS200.

To nicméně neznamená, že by RS200 byl málo žádoucím autem. Pro homologační účely vznikly jen dvě stovky vozů, které mířily na silnici, takže když se objeví nějaké na prodej, je to svátek. A z těchto dvou set bylo 24 kusů později přestavěno na verzi Evo, která dostala motor BDT-E o objemu 2,1 litru. Z něj dolovalo turbodmychadlo 420 koní, ale s maximálním tlakem turba 1,6 baru bylo možno z něj dostat až téměř šest stovek koní. Právě v takovémto nastavení RS200 Evo stanovil tehdejší rekord ve zrychlení na 100 km/h na 3,07 vteřiny. Držel ho jedenáct let.

Právě tato varianta je nyní k mání v téměř dokonalém stavu na aukčním webu Bring A Trailer. Má jít o vůbec nejzachovalejší exemplář na světě, neboť na tachometru má pouhých 596 km. A je dvěma slovy jako nový. Nikdy mu výrazněji neublížilo ani denní světlo, to je vidět třeba na svérázné nálepce s návodem k zacházení s motorem na čelním skle. S ohledem na to, že prodej probíhá prostřednictvím aukce, nedokážeme výslednou cenu odhadnout, zatím se pohybuje v jednotkách milionů Kč. Ale s ohledem na dřívější prodeje RS200 a RS200 Evo a stavu tohoto exempláře si troufneme odhadnout, že i 20 milionů korun bude na tento kousek málo. Inu, tohle je rarita mezi raritami.

Zdroj: Bring A Trailer

Petr Miler