Autoforum

/

Foto: Audi

Při pohledu na jeho kroky a slova se člověk musí ptát, zda tento muž nežije v nějaké alternativní realitě, kde elementární obchodní racionalita a logika přestaly existovat. Jeho přístup je nepochopitelný tak moc, že se nad ním podivují i jindy servilní německá média.

Přiznám se, že jsem nikdy nepatřil mezi nadšené obdivovatele Audi. S jeho kořeny a přetrvávající existencí postavenou do značné míry na přepudrované technice mainstreamového VW mi nikdy nepřišlo jako stoprocentní ekvivalent BMW a Mercedesu, zároveň ale nebylo možné nerespektovat, co s touto značkou dokázal provést Ferdinand Piëch jako její někdejší šéf.

Byl to on, kdo z Audi udělal prémiovou automobilku. To se nestane tak, že podobný posun ohlásíte médiím a zdražíte, podobné vnímání si musíte zasloužit. Piëch pro to udělal mnohé, byl ztělesněním sloganu Náskok díky technice a svým tradičním přístupem postaveným okolo kdysi či dodnes výjimečných řešení typu pohonu všech kol, pětiválcových turbomotorů nebo dieselů s přímým vstřikem si získal respekt náročné klientely. Tu si Audi udržuje dodnes, ale udrží si ji i nadále? Pokud u jeho vesla zůstane Markus Duesmann, pak do určité míry jistě nikoli.

Mám ve svém okolí několik opravdu věrných zákazníků Audi, z nichž dva už se zařekli, že si od čtyř kruhů nekoupí nikdy nic. A nejsou to jen tak ledajací klienti, jeden z nich si už přes 20 let kupuje převážně modely S a RS a byl zejména v počátcích rozmachu Audi v Česku jedním z pár desítek lidí, kteří tehdy tu takové vozy kupovali. Podobné lidi by automobilka měla na rukou nosit, pod Duesmannovým vedením je ale hodila přes palubu, vylila za nimi obsah suché toalety a teď ještě přilévá, co zbylo v septiku. Skutečně se nedivím, že něco takového hrdí lidé svými peněz nechtějí podporovat, i když by si u značky pořád měli co koupit.

Duesmann a jeho podřízení najeli na vlnu totální elektrifikace říkajíc, že je v podstatě absolutně nezajímá, co zákazníci chtějí. Od roku 2026 už značka nepředstaví jediný nový model poháněný jiným než elektrickým motorem, i kdyby se lidé přetrhli. To je taková míra pohrdání vlastními klienty, že to až nepochopitelné, na rozdíl od reakce některých kupců. Duesmann se navíc navzdory zřetelně nelibé zpětné vazbě nikterak nestáhl, naopak dál eskaluje svou rétoriku. Nejnověji připomněl svou podporu zavedení rychlostního limitu na německých dálnicích a přišel ještě k tomu s nápadem, že by v jeho rodné zemi mohly být zavedeny dny bez aut. A to už bylo moc i na Němce.

Kolegové z magazínu Focus se spolu s námi udiveně ptají, jaký smysl vůbec zaujímání takových pozic má. Jaká logika v případě šéfa automobilky definované sloganem Vorsprung durch Technik stojí za podporou opatření, která popírají elementární podstatu jejího marketingu a znamenají nemožnost používat věc, kterou jim firma chce koupit. Jeho jako kdyby Phillip Morris začal volat po zákazu prodeje cigaret - to už není podřezávání si větve, na které sedíte, to je zapálení lesa, ve kterém žijete.

Je to něco tak neuvěřitelné necitlivého, nešikovného a obchodně neobratného, že to prostě nelze pochopit hlavou. Jasně, dá se rozumět tomu, že zelené tendence mají ve společnosti své zastání, jak ale připomínají němečtí kolegové, „zelené strany”, které přichází s až tak radikálními návrhy, mají ve společnosti 10- až 15% podporu, to není dominantní síla. A je na místě si myslet, že se z nich bude rekrutovat ještě podstatně menší procento zákazníků Audi.

Podobná prohlášení by možná mohla být dobrým marketingem v případě některých značek. Třeba typický kupec Volva prožívá řízení asi jako pečení štrůdlu a snad by i některým z nich mohl být podobný přístup sympatický, jakkoli ani v tomto případě o tom nejsme přesvědčeni. O co ale Duessmann takovými prohlášeními bojuje v pozici šéfa Audi? Nedává to absolutně žádný smysl.

Je to ukázka zvrácené nelogičnosti - protože to už není ani zvrácená logika - chování některých manažerů firem, kterou Duessmann dotáhl do naprostého extrému. Otevřeně kašle na vlastní klientelu, řekne, že ho vůbec nezajímá, co kdo bude za 4 roky chtít a ještě s předstihem veřejně horuje za to, aby lidé nemohli okoušet technickou výjimečnost aut „jeho” značky. A teď horuje za to, aby je nemohli používat vůbec. K čemu to aspoň teoreticky může být dobré? To není řečnická otázka, odpověď má jen dvě slova: K ničemu.

Audi tímto postupem nemá co získat, může jen ztratit. Chce nabízet také elektromobily? Prosím, to je fuk i zákazníkům konvenčních modelů, ať si přece každý koupí, co uzná za vhodné. Ale koho navíc získá tím, že bude nabízet jen elektrické modely? Existuje jakákoli podstatná skupiny kupců, kteří si řeknou: Aha, tak když Audi konečně nenabízí, co stejně nechci, tak si u něco něco koupím? A nebo existuje skupina kupců, kteří si řeknou: Audi jsem si koupit nechtěl, ale teď, když mi ho firma prodá se snahou, že jím budu moci jezdit jen v liché dny, ho rozhodně chci!? Nobody never, řekli by Američané, nikdy nikdo. Takový člověk neexistuje ani jeden.

Přesto se Duesmann takto chová a nechápou to už ani jeho krajané. Ptají se tak, zda se příště po vzoru aktivistů půjde přilepit k dálnici a začne bránit autům jím řízené značky v provozu vlastním tělem? A co si tím chce vlastně zasloužit, touží po možnosti pronést projev na sjezdu Strany zelených? Podle nich Duesmannova fixace na elektromobilitu sice koresponduje s hlavní politickou linií, ale může se pro něj stát bumerangem, který ho nakonec připraví hlavu.

Pokud totiž má být věrohodný, musí „rozebrat identitu značky kroužek po kroužku, dokud na konci nezůstane nic krom prázdné schránky, ve které se člověk musí omlouvat za každou cestu, kterou v ní absolvuje”, praví kolegové z Focusu. A mají naši podporu. Po podobných vyjádřeních by šéf automobilky typu Audi měl okamžitě letět, na minutu. A on dřív nebo později poletí, neboť s takovým přístupem může jen ztratit. Pozoruhodné ovšem je, že se na to nejvyšší vedení koncernu VW dosud nečinně dívalo a zjevně je připraveno se na to ještě nějaký čas dál nečinně dívat.

Zdroj: Focus

Petr Miler