Autoforum

/

Foto: Ford

Jedna věc je sjet si s konkurenčním autem a uznat jeho kvality, jiná věc je s ním jezdit půl roku, zamilovaně o něm mluvit v médiích a říkat, že se ho nechcete vzdát. Jim Farley udělal to druhé. Proč, nechápe ani v USA nikdo.

Šéf Fordu James Duncan Farley, kterému nikdo neřekne jinak než Jim, rozhodně ví, jak udělat humbuk v médiích. Jeho prohlášení se opakovaně starají o palcové titulky, leckdy i v dobrém. Když si letos v lednu vysypal popel na hlavu kvůli někdejší slepé sázce na elektrická auta prohlásil, že šlo o „pitomou vizi”, sklidil potlesk celého světa za sebereflexi, které většina konkurentů není schopna.

S ničím takovým ale nemůže počítat nyní, kdy se světem šíří jeho docela jinak vyznívající slova. Koncem minulého měsíce se totiž nechal slyšet, že už půl roku jezdí čínským autem od Xiaomi a odmítá se ho vzdát, tak „fantastické” prý je. Kdyby si s autem sjel, uznale pokývl hlavou a řekl, že se Ford musí zlepšit, je to normální, znovu sebekritická věc. Ale tohle? To je přece ryzí propagace konkurence spojená s naprostou rezignací se o něco podobného vůbec pokoušet.

Proč to Jim F. řekl, nepochopil nikdo. Pomineme-li vyloženě konspirační teorie toho typu, že Bill Ford je ve skutečnosti Číňan, pak by to smysl dávalo jen jako volání po ochranářských opatřeních. Ta ale nejsou třeba - na dovoz čínských aut do USA platí 100% cla a v EU k tomu nemáme daleko. A byť Amerika má před volbami, ani případný návrat Donalda Trumpa do čela země nepovede ke změně, cla chce leda zvýšit. Kam si tím tedy může pomoci? Navíc proč o věci hovořil takto obdivným způsobem?

Odpověď je skutečně nejasná, proto se také dočkal velké kritiky i doma v USA, jak uvádí kolegové z Autoblogu. Negativní komentáře asi nejlépe shrnuje postoj Jasona Issaca z Amerického energetického institutu, který uvedl, že Farleyho výstup je „fackou do tváře” Američanům a „hluboce znepokojivým” vyjádřením v momentě, kdy „Ford dostává miliardy dolarů na dotacích od amerických daňových poplatníků na podporu domácí výroby elektrických aut”.

V roce 2023 totiž automobilka dostala výhodnou půjčku ve výši 9,2 miliardy dolarů (asi 215 miliard Kč) od amerického ministerstva energetiky na vybudování tří závodů na výrobu baterií v Kentucky a Tennessee. A výsledkem je co? Že Ford o rok později kapituluje a vyznává lásku čínskému autu stejného ražení? Však sám Farley nedávno označil čínské automobilky za „existenční hrozbu” a nyní jim vyznává takový obdiv? Ten je jistě nezastaví...

Farley se kritice na X brání slovy: „Snažím jezdit se vším, čemu konkurujeme. Dělal jsem to celou svou kariéru.” To je v pořádku, problém není samotné ježdění. Problémem je půlroční používání takového vozu jako de facto služebního a následné vyjádření obdivu k němu s tím, že ho nedá z ruky. To jako byste řekli: „Všechna naše auta nestojí za nic, budu jezdit tím konkurenčním.” Něco takového si šéf firmy nemůže dovolit říci, i kdyby si to skutečně myslel.

Kritice se tedy nedivíme, Farleho vyjádření ano. Možná čas ukáže, proč se takového komentáře dopustil, zatím je to nejasné. A neprochází ani teorie o tom, že by si tím říkal o další umělou podporu - jak už padlo výše, tímto postojem spíš rozvířil jinak dávno stojaté vody okolo té dříve poskytnuté.

Zdroje: Autoblog, Everything Electric Show@Youtube

Petr Miler