Autoforum

/

Foto: The White House, tiskové materiály/Europa EU/EC - Audiovisual Service, tiskové materiály, koláž Autoforum.cz

Zatímco USA mají v čele byznysmena s mandátem od 77 milionů lidí, u nás vládne nikým nezvolená teta Uršula se specializací v gynekologii. Spoustě lidí to tu zjevně vyhovuje, šéfům Stellantisu a Renaultu už ne.

Každá legrace jednou musí skončit. A hra Evropy na nový socialistický ráj nebude výjimkou. Konstatovat něco takového snad ani nelze označit za odvážné či prozíravé, je to spíš nevyhnutelné. Jak kdysi slavně řekla Margaret Thatcher, problémem socialismu je, že mu nakonec vždy dojdou peníze těch druhých. Otázkou nyní je jen to, jestli tento proces dobrovolně zastavíme ještě dřív, než ony peníze dojdou, nebo si počkáme na další rozvrat, který k ničemu jinému stejně nedá prostor

Zřízení, ve kterém aktuálně žijeme, si bez okolků můžeme dovolit označit za pokus o zavedení zeleného socialismu svého druhu. Jeho cíle jsou trochu jiné, než jaké jsme měli tu „čest” poznávat po asi 40 roků vedoucích k zhroucení někdejšího zřízení koncem 80. let minulého století, princip je ale stejný. Místo toho, abychom nechávali moc nad zejména ekonomickým vývojem lidem, firmám a dalším subjektům otevřeného trhu, které více či méně pečlivě rozhodují o tom, jak naloží se svými prostředky směrem k maximálně efektivním řešením, ji stále více soustřeďujeme do rukou politbyr všeho druhu. Ta s nimi zachází primárně ideologicky, což je z podstaty neefektivní.

Je to něco, co může do nějaké míry procházet, neboť efektivně fungující ekonomika nemusí být stoprocentně efektivní, aby byla dostatečně životaschopná. Proto také v principu stejné snahy EU po uplynulé dekády nepřinášely až tak zásadní potíže. Problém je, že s jídlem roste chuť. A v Bruselu jsou vážně při chuti - musíte na tom být hodně špatně s kognitivními funkcemi, nebo být tak či onak součástí celého toho molochu, abyste se v současné situaci pokoušeli popřít, že naprostá většina regulací už nepřináší nic dobrého komukoli krom těch, kterými jsou vytvářeny, popř. těch, pro které jsou vytvářeny.

To je také důvod, proč je stále obtížnější o takových věcech očividně mluvit a slova jako „cenzura” se po dekádách vrací do slovníků stále většího množství lidí. Když už je něco zjevné moc příliš mnoha z nás, těžko zamezíte dalšímu rozmachu takového poznání jinak, než že šíření „nevhodných” informací začnete korigovat, ze strany vedení EU je to už jen boj o vlastní přežití. Zejména ve vysokém byznysu, který je na přízni Bruselu závislý stále víc už titulu míry přerozdělovaných peněz v ekonomice jako takové, se tak stalo dobrým tónem EU nekritizovat a nic neriskovat. Situace je ale zjevně pro některé zoufalá tak moc, že si i tohle troufnou ve snaze zabránit nejhoršímu. A to ještě ke všemu kontroverzním způsobem.

O otevřené kritice šéfů Stellantisu a Renaultu směrem k EU už byla řeč, toto nečekané duo rebelantů ale při setkání s Financial Times píchlo ještě do jednoho vosího hnízda - současnému vedení EU začalo dávat za vzor Donalda Trumpa.

Nechme nyní být 47. prezidenta Spojených států jako takového a pohlédněme na věc s jistým odstupem. Trump v Evropě není populární figura, asi i sám o sobě je „moc americký”. O zbytek se starají vesměs levicová média, která nevynechají příležitost, aby z něj udělala hlupáka, chaotika, diktátora... Cokoli na ten způsob. Jestli tu tedy musí někoho ze „spravedlivých” evropských politiků nadzvednout ze židle, je to rada, aby se chovali jako on. Přesně to ale Elkann s De Meem říkají.

Pochopitelně tím jednak brojí proti přemíře oněch regulací, což historicky Trumpova oblíbená agenda, jednak by byli rádi, kdyby EU víc bojovala za Evropu jako průmyslově konkurenceschopnou oblast, což Trump též dělá. Je to vlastně paradox, neboť zejména současná automobilová cla způsobila automobilkám řadu problémů a Stellantis je jimi jako do značné míry americká firma výrazně stižen.

Ale navzdory tomu, že chaos vyvolaný Trumpovými cly poslal hodnotu Elkannova majetku o desítky procent dolů, italský byznysmen trvá na tom, že by EU měla jednat víc jako Trump. Věří, že politika amerického prezidenta je v souladu s cílem nakopnout průmyslovou produkci v USA, z čehož Stellantis bude nakonec profitovat. Podle Elkanna má D.J.T. jasnou vizi toho, čeho chce pro automobilový průmysl dosáhnout a pomáhá odvětví posunout se vpřed, zatímco EU jej postupně ubíjí.

Je to jistě překvapivý postoj, nakonec i ten by ale mohl být pro vedení EU budíčkem. Pokud je mu za vzor dáván někdo, koho téměř permanentně vykresluje jako padoucha, je vidět, jak málo stačí k tomu, aby někdo nabídl víc než sebezničující politiku EU. Jestli ovšem toto volání přinese jakékoli ovoce, může zkusit každý z nás odhadnout sám...

Zdroj: Financial Times

Petr Miler