Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Aby si někdo v USA pořídil škodovku z dob před revolucí, musí to být buď fanda nebo blázen. Přesto je cena už na začátku aukce dost vysoko.

Škoda kdysi v USA svá auta prodávala a o jisté formě návratu za oceán znovu uvažuje, ani jedno z těchto období se ale nekryje s rokem 1989, kdy vznikl vůz, o kterém si povíme dnes. O něco běžnější je výskyt této generace škodovek aut v Kanadě, kde se oficiálně prodávaly i v 80. letech, vidět model 120 ve Spojených státech je ale skutečně mimořádné. A tím spíše to platí o prodeji a velmi pěkném stavu.

Zelená stodvacítka, na kterou se právě díváme, je ale přesně ten případ. Původně byla jako nová prodána v Maďarsku a do USA se dostala až v pozdějších letech svého života, to ale jinak nejde - zatímco benevolentnější kanadské předpisy byly s to i tyto vozy svého času splnit, úprava modelu pro možný prodej v Americe by byla už v roce 1989 velmi náročná. Nehledě na otázku, kdo by si takové auto v zemi osmiválcových pick-upů obřích rozměrů vůbec koupil.

Kdo si ho koupí dnes, je také zajímavá otázka, odpověď na ni ale můžeme sledovat online v právě probíhající aukci, kde byl vůz nabídnut bez rezervní ceny. Tedy pokud by za něj někdo nabídl 1 dolar a nenašel se nikdo odvážnější, dostane ho za onen. To ale víme, že už se nestane - pouhý den po začátku týdenní aukce se cena vyšplhala na 1 700 USD, tedy asi 40 tisíc Kč. To je na auto tohoto ražení vysoká cena i v našich podmínkách a to se může ve zbytku týdne dostat ještě docela jinam. Faktem ale je, že jde o kousek ve velmi pěkném stavu.

I když má na tachometru přes 92 tisíc kilometrů, vypadá hodně zachovale. Je až na drobné opravy (bez nich to opravdu nejde...) i po 27 letech na světě v originálním stavu včetně laku a netrápí ji kupodivu ani rozsáhlejší koroze . Jediný problém vidíme v kufru pod čelním sklem, což je jedno z míst, kde stodvacítky kvůli udržující se vlhkosti rády rezly a ani tuto to - přes zjevně nadstandardní péči - neminulo. Vůz byl jinak celý život garážován, o čemž svědčí i přežívající „návod, jak řadit” umístěný na čelním skle - ten jinak rychle vypálilo slunce.

Originální a zachovalý je též interiér. Pokud máte pocit, že za volantem musel jezdit snad Ježíš, aby tyto neodolné potahy sedaček vydržely v zachyceném stavu tak dlouho, pak ne - výměna původního čalounění za novější a instalace koženého obšití volantu jsou jedinými výjimkami z výše zmíněných pravidel. Jinak vidíme verzi L, takže jen o něco více než „sociální” S - zapomenout je třeba i na otáčkoměr, takže ptát se na autorádio či cokoli „v elektrice” je zbytečné.

Je to zkrátka velmi zachovalá 120 L s pravidelnou péčí, minimem koroze, velmi dobře vypadajícím spodkem a zdá se, že i minimálním únikem kapalin. Takže zajímavý kousek, možná zajímavější je ale sledovat, jak o tomto voze hovoří Američané.

V nabídce je auto popsáno jako „simple and clever”, což je docela vtipné, uvážíme-li, že škodovka dnes svá neobvyklá řešení popisuje jako „simply clever”, o čemž v USA dost možná nemají ponětí. Ale i kdyby - „jednoduché a chytré” je něco trochu jiného než „jednoduše chytré” a sami posuďte, jak moc chytré bylo v roce 1989 prodávat - ve své podstatě - několikrát faceliftovanou Škodu 100.

Dobrá je také věta: „Původně kritizovaná pro svůj nepředvídatelný jízdní projev si s motorem vzadu a pohonem zadních kol nakonec vydobyla úspěch na evropských rallye,” což také úplně nereflektuje realitu. Jistě, byla tu docela úspěšná 130 LR, přesto nemáme pocit, že by si někdo v 80. letech kupovalo toto auto s tím, že nakonec přece jen zazářilo na rallye...

Neberte to špatně, sám jsem toto auto měl (kdo ne) a nevzpomínám na něj ve zlém, spíše mi přijde úsměvné o něm s odstupem času i tisíců kilometrů hovořit takto. Trochu více reality vnáší do věci další dvě poznámky.

„Jednoduché ovladače a plasty v interiéru zůstávají v dobré kondici a plně funkční, až na stěrače, které pracují jen na jednu rychlost a ukazatel paliva v nádrží, který stále říká 'plná'.” Ano, to jsou dvě věci, které se rozbíjely docela často.

„I když se o ní říká, že obtížně startuje za nízkých teplot kvůli manuálnímu sytiči, auto jezdí dobře, korzujíc silnicemi přesvědčivě v rychlostech 80 až 90 km/h s pětistupňovou převodovkou.” Co dodat... Snad jen připomenutí, že i modely 120 měly v závěru výroby opravdu pětikvalt.

Pochopitelně nepředpokládáme, že byste si tohle auto vyrazili koupit do Williamsburgu ve Virginii, zase taková „pecka” to není. Možná vás ale - tak, jako nás - bude zajímat průběh a výsledek aukce, kterou můžete sledovat na Bring a Trailer. Můžete si i v diskuzi tipnout, kam se cena vyšplhá a pak si povíme, jaká byla realita - může to být docela vysoká cifra...

Zdroj: Bring a Trailer

Petr Miler