Autoforum

/

Foto: Mecum, tiskové materiály

Objevení tohoto auta je malý zázrak, málokdo věřil, že ještě vůbec existuje. Jak vidno, existuje a daří se mu na jedničku, je to možná poslední dodnes takto málo jetý kus na celém světě, který vznikl ještě ve slavné továrně Romana Artioliho.

V roce 1987 se začala psát zcela nová kapitola v historii Bugatti. Práva na tuto značku a vše s ní spojené tehdy koupil italský podnikatel Romano Artioli, který skutečně plánoval návrat ve velkém stylu. Kromě vývoje zcela nového modelu EB110 totiž rozjel rovněž stavbu nové továrny v italském Campogallianu. Po dvou letech byly přitom práce u konce, v září 1991 se pak vzkříšená automobilka před 1 700 hosty ve francouzském Versailles pochlubila hotovým kupé. To poháněl čtyřikrát přeplňovaný 3,5litrový dvanáctiválec produkující 560 koní, tehdy extrém.

Pouhých šest měsíců po debutu varianty GT ovšem Bugatti vyrukovalo s výkonnějším provedení SS neboli Super Sport, u kterého došlo na zvýšení výkonu na 612 kobyl. Vedle toho však značka kupé také o výrazných 150 kilo odlehčila. Na záď pak bylo instalováno mohutné křídlo, které zvyšovalo přítlak. Stejně jako GT byl přitom i Super Sport k dispozici s jedinou převodovkou, a to šestistupňovým manuálem, který výkon motoru pokaždé posílal na všechna čtyři kola. S maximálkou 355 km/h šlo o nejrychlejší sériově vyráběné silniční auto světa.

EB110 SS si přitom na počátku roku 1994 koupil mistr světa Formule 1 (už tehdy...) Michael Schumacher, což znovuzrozené značce nalilo krev do žil a zajistilo jí marketing, o kterém se jí ani nezdálo. O poznání méně ale už o pár měsíců profitovala z havárie sedminásobného šampiona, podle kterého za incidentem stály „neadekvátní brzdy“. Vůz byl následně opraven a prodán, ovšem i kdyby na incident nedošlo, Bugatti by nejspíš tak jako tak zkrachovalo. A je otázkou, jak moc za tím stála konkurence, která se dle Artioliho měla chovat jako mafie a zastrašovat dodavatele.

Faktem totiž zůstává, že bankrot, na který došlo v září 1995, byl dán hned několika okolnostmi. Artioli totiž o dvě léta dříve koupil od koncernu General Motors značku Lotus, která jej tehdy vyšla na 50 milionů dolarů. Zároveň investoval obrovské peníze do čtyřdveřového sedanu EB11, který se ovšem produkční realitou nikdy nestal. Hlavně však oněm dodavatelům, kteří se proti němu měli hlavně na popud Ferrari a Lamborghini spiknout, dlužil obrovské sumy. Faktury totiž sporadicky a se zpožděním platil už od roku 1993.

Spíš se tak zdá, že Artiolimu vše přerostlo přes hlavu, jakkoli si neděláme iluze, že byznys v tomto oboru - zvlášť tehdy a v Itálii - byl procházkou růžovým sadem. To ale nechme stranou, soustředit se budeme hlavně na model EB110. Toho celkově vzniklo jen 139 kusů, pouze ve 30 případech pak šlo o provedení SS. Jedno takové kupé se šasí č. 39021 jde přitom v květnu do prodeje, a podle aukční síně Mecum, která má transakci na starosti, by majitele mělo změnit za 2,5 milionu dolarů, což je zhruba 52 milionů korun.

Nepřekvapilo by nás ovšem, kdyby dražební kladívko nakonec odkleplo daleko větší sumu. Jde totiž o „ztraceného syna Bugatti“, který se po dlouhá léta zdál být jen mýtem. Když totiž v září 1995 došlo k zapečetění továrny a rozprodeji hmotných i nehmotných statků značky, šasí č. 39021 se uvnitř budovy nenacházelo. Místo toho stálo na pozemku jednoho z dodavatelů kvůli testům. Správci konkurzní podstaty na něj ale zapomněli a než si někdo vzpomněl, modře lakovaný vůz zmizel beze stopy.

Znovu se objevil až po 25 letech v Mnichově, kdy došlo na jeho občerstvení v dílnách společnosti B Engineering. Tu mimochodem založili bývalí Artioliho zaměstnanci, kteří svůj první vlastní model Edonis postavili právě na základech EB110. Použili ale jen jeho karbonové šasí, které se dočkalo zcela nové karoserie. Objem motoru pak byl zvýšen na 3,8 litru a výkon na 680 koní. Firma přitom plánovala prodej 21 kusů, nakonec ale skončila hlavně u servisování existujících EB110.

Šasí č. 39021 se nikdy nedočkalo pořádného nasazení, před sedmi lety mělo na kontě něco málo přes 300 najetých kilometrů, dnes je jich pořád jen 674 km. Je to možná poslední takhle málo jeté, prakticky nové EB110 SS, navíc s poněkud tajemnou historií. Je tak dost možné, že se v souvislosti s EB110 dočkáme nového aukčního rekordu. Pomoci by mohl i Artioliho podpis na karoserii (stále žije, je mu 93 let) nebo řada ocenění z mezinárodních přehlídek, které tento exemplář v posledních letech získal.

Zdroj: 1995 Bugatti EB110 Super Sport@Mecum

Petr Prokopec