Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Je vůbec třeba k tomu něco dodávat? Stojíme na prahu zavedení právě takového zákazu v momentě, kdy o něj ani naprostá většina obyvatel jedné z „nejzelenějších” zemí Evropy nestojí. V zemích, jako je ta naše, by byl odpor skoro jednomyslný, ptal se nás ale někdo na něco?

Narodil jsem se ještě za hlubokého komunismu a v tomto zřízení jsem také vyrostl - jiskra, pionýr, svazák, komunista, tak měl alespoň podle tehdejších nástěnek ve škole vypadat můj život. Má rodina ale byla myšlenkově jinde a rodiče mi od mala vtloukali do hlavy úctu k demokracii jako sice nedokonalému, přesto jedinému udržitelnému politickému zřízení. Vůli většiny je zkrátka třeba respektovat, ať už se v danou chvíli jeví jakkoli. Protože se stejně dříve nebo později prosadí, rozdíl může být maximálně v tom, jak moc bude bolet celou společnost, než se k tomu dopracuje. Slova o tom, že některé věci je přece lepší vyřešit bez těch „hloupých mas”, že na některé věci je lepší se nikoho neptat, že je lepší rozhodnout je „bez nich”... To jsou všechno obvykle průvodní jevy destrukce fungování společnosti.

Komunisté na to dojeli. Svého času si je sice většina lidí vybrala, později ale využili takto získané moci k tomu, aby se vůlí lidu nejenže neřídili, ale dokonce ji aktivně potírali. Vydrželi to dělat docela dlouho, nakonec ale nebyli schopni čelit důsledkům své neschopnosti reflektovat přání lidí se všemi důsledky, které si za tím dokážeme představit - od vyloženě lidských až po čistě ekonomické. Vždy říkáme, že tehdejší a současnou dobu nelze stavět na roveň, faktem ale je, že současný stav Evropy je v principu následkem téhož - je to jedna obrovská krize demokracie.

Jiní politici s trochu jinými ideály si moc usurpují jinými cestami, ve výsledku ale dělají totéž - nechají se zvolit a pak dělají něco úplně jiného, než si lidé přejí. Vidět je to nakonec i v našich reáliích, však si vzpomeňte, co říkal Petr Fiala léta před volbami, a co dělá dnes v pozici premiéra. Co jím řízená vláda spřádá za plány vedoucí k umlčení těch, kteří na to upozorňují. A jak jsou neustále dehonestováni lidé, kteří nejdou s davem. Mnohem markantnější je to ale na úrovni Evropské unie, která si už léta dělá, co chce, aniž by to jakkoli reflektovalo přání obyvatel Evropy. Dokonce to nezřídka jde přímo proti nim.

Nad spoustou nesmyslů lidé mávnou rukou, protože ale tato mašinérie jede dál a dál, dostává se do stejné pozice, do jaké se začali svého času dostávat komunisté. Začíná stále více zasahovat do lidských životů a ruku v ruce s rostoucím odporem musí jít stále více pracovat na jeho potírání. Jak dlouho to vydrží? Nemáme tušení, je ale zjevné, že tento přístup začíná narážet na své limity.

Velkým neuralgickým bodem se stává snaha fakticky zakázat v zemích EU prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Hlavní důvody jsou dva - pro lidi je osobní mobilita příliš důležitá a jakýkoli přešlap na tomto poli může způsobit nedozírné ekonomické škody. To už není moc zahnutý banán nebo plastové brčko, bavíme se o obrovském průmyslovém odvětví, ve kterém jsou evropské země v řadě ohledů světově dominantní.

Je to přitom věc jednoduchá jako facka - takový zákaz je naprostý nesmysl. Člověku stačí obyčejný selský rozum, aby se bez vteřinového váhání rozesmál a řekl prosté ne. Neexistuje žádný rozumný důvod nařizovat způsob řešení čehokoli na 12 let dopředu, neexistuje žádný rozumný důvod říkat, že to bude zrovna takové řešení, ať už přímo nebo nepřímo. Politici jistě mohou tlačit na to, aby vývoj kráčel vpřed co nejefektivněji, jakkoli pochybujeme o jejich reálných možnostech to pozitivně ovlivnit. Jinak ale zkrátka musí nechat na povolaných lidech, aby se toho komplexně nejlepšího řešení dobrali s respektem na tisíc faktorů, které vás dovedou ke skutečně konkurenceschopnému produktu.

Troufneme si říci, že s tímto bude souhlasit i většina malých dětí, přesto se nacházíme v situaci, kdy takové nařízení může být reálně přijato. Už dříve jsme zmiňovali, že to stejně nic neznamená, protože pod tíhou technické a ekonomické reality bude muset být dříve nebo později přehodnoceno, ale už onen fakt, že se taková pitomost může stát... Nakonec se ale nejspíše ani v rovině politického záměru nestane, neboť nejenže se pár inteligentnějších lidí chytlo za nos, také se někoho napadlo zeptat, jestli to vůbec někdo chce.

Popravdě řečeno byla i to zbytečná otázka, stačí se podívat na prodeje. U nás mají elektromobily asi 2% podíl na trhu za stavu masivního přerozdělování peněz na pozadí jejich vývoje, výroby a nakonec i prodeje (byť u nás dominantně právě přes EU, nikoli až tak lokální mechanismy), takže jsou zřetelně nekonkurenceschopné, naprostá většina lidí o ně nestojí. Nyní si ale německá televize RTL ve spolupráci s dceřinou N-TV nechaly vypracovat průzkum, který se zeptal Němců, zda si nějaký zákaz vlastně přejí. A Němci by si ho asi měli přát, ne? Když jsou tak „zelení”, mají tam ty dotace, fakticky táhnou celé prodeje elektrických aut v Evropě...

No, nepřejí si ho, ani zdaleka. Průzkum ukázal, že 68 procent lidí je striktně proti, jen 14 procent pro, zbytek hledá nějaké třetí cesty. Chápete to? I naprostá většina Němců takovou věc nechce, přesto ji EU postupně přivede až na pokraj definitivního schválení, jako by se nechumelilo. Zní to banálně, zrovna tento průzkum veřejného mínění je ale v tuto chvíli důležitý. Pro německé politiky aktivně odporující tomuto zákazu jde o vodu na mlýn jejich postupu, ví jasně, že (pro jednou) konají v zájmu lidu. A Italové jsou na tom podobně. Tamní ministr financí Adolfo Urso se v souvislosti se zákazem nechal slyšet, že „nekoresponduje s evropskou realitou a rozhodně nekoresponduje s italskou realitou”. Co k tomu dodat? Snad jen to, že zcela jednoznačně nekoresponduje ani s českou realitou...

Zdroj: RTL/N-TV přes Telegraaf

Petr Miler