Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Norsko je dáváno světu za vzor. Je prý ukázkou toho, jak rozmach elektromobilů se všemi jeho pozitivy může být rychlý. O druhé straně téže mince už se ale nemluví.

Norské království je v případě elektrického pohonu aut celosvětovým tahounem. Na hlavu provozují seveřané nejvíce elektromobilů na planetě, nečiní tak ovšem díky své uvědomělosti. Úspěch alternativního pohonu se dostavil díky jejich mimořádně štědré podpoře za situace, kdy konvenční vozy poháněné spalovacím motorem zůstávají předmětem extrémního zdanění. Elektromobily jsou zkrátka v Norsku relativně levné a nejde jen o to - jejich majitelé mohli i používat vyhrazené pruhy pro autobusy, zdarma parkovat na veřejných placených parkovištích či zdarma dobíjet své vozy u veřejných dobíjecích stanic. Lidé by museli být hloupí a nebo zásadoví, aby na tohle neslyšeli.

Jenže samotný prodejní úspěch není vše, co elektromobily potřebují ke své životaschopnosti. Díky zmíněnému se v Norsku rychle „přemnožily”, což začalo způsobovat problémy. Výhody tedy musely začít mizet, a tak byla kupříkladu zrušena původní možnost využívání pruhů městské hromadné dopravy. Dalšímu množení bzučících automobilů to ale nezabránilo, což přináší stále nové komplikace, o kterých svět ve stínu obdivu k úspěchu norského elektrického experimentu prakticky nemluví.

Tím největším je kritický nedostatek míst, kde by bylo možné auta dobíjet. Veřejných dobíjecích stanic je zlomek ve srovnání s počtem registrovaných aut, což je stejné jako u čerpacích stanic konvenčních aut. Jenže dobíjením strávíte hodiny, nikoli minuty a většina majitelů elektromobilů v Norsku nemá vlastní dům či garáž, kde by automobily mohli přes noc „nakrmit” elektřinou. Musí je tak dobíjet na ulici před činžáky, kde ovšem dostatek stanic také zdaleka není. A dochází tak k tomu, co můžete vidět na záběrech níže.

Tragikomická, přikrášlená scenérie přibližuje, jak majitelé elektromobilů večer před domy natahují nabíjecí kabely z oken přes ulici, aby mohli svá auta dobít a ráno vůbec měli čím vyrazit do práce. Z veřejného prostoru se stává překážková dráha tvořená „šňůrami” pod proudem, se kterými mají problém mimo jiné cyklisté. Norská automobilová asociace se na problém rozhodla takto upozornit a i když reálný problém zveličuje, nevymýšlí si jej.

Je třeba dodat, že takové potíže řeší Norsko v době, kdy tam na elektřinu jezdí pořád jen necelých 30 procent aut. Jinými slovy, více jak dvě třetiny vozů stále spalují benzin nebo naftu, přesto jsou tu takové problémy. A to se bavíme o jedné z nejbohatších zemí vůbec, kde si mohou dovolit investovat - a také investují - do rozvoje sítě rychlých nabíjecích stanic. Přesto to nestačí. Jak v jiných, větších a chudších zemích chtějí třeba už za 12 let auta na fosilní paliva úplně zakázat?

Problémy v Norsku jsou obzvláště akutní na severu, například v příhraničním městě Kirkenes je v současnosti pouze jedna pomalá nabíjecí stanice. Instalaci rychlých nabíjecích stanic v Norsku je má na starosti energetická společnost Varanger a staví další a další, jenže všechna města, obce a prostor mezi nimi rychle pokrýt jednoduše neumí. Podpora státu donutila lid nakupovat takovým tempem, které nechalo budování infrastruktury daleko za sebou.

Zůstává jen prostor pro údiv nad počínáním zmateného cyklisty, který je rád, že se neoběsí na jednom z natažených prodlužovacích kabelů. A zamyšlení se nad tím, kam „násilná” podpora rozmachu elektromobilů vede. Norská zkušenost ukazuje, že místo spásy pro planetu může být spíše velkým zeleným bičem, který si na sebe pozvolna pleteme...

Zdroj: NAF@Facebook

Mirek Mazal