Autoforum

/

Foto: carwow@Youtube

V podstatě tu nemáme žádnou žhavou novinku, i tak jde o klání velmi zajímavé. Ukazuje totiž, do jaké pasti se moderní auta se svými stále výkonnějšími turbomotory postupně dostala.

Svým způsobem žijeme ve skvělé automobilové době. Nová auta jsou tak bezpečná, že zabít se v nich chce velmi nepříznivou shodu okolností, jsou tak rychlá, že 200 km/h zvládá s nadhledem skoro cokoli na trhu, jsou tak vybavená, že nový vůz bez klimatizace skoro neexistuje a současně jsou minimálně pro nás, pro Čechy bezprecedentně levná. Ano, první Octavii šlo koupit o statisíce levněji, ale kolik jsme před 24 léty brali peněz?

Pohled pod pokličku ale ukáže, že zase taková nádhera to není. Automobily jsou bezprecedentním způsobem svázány všemožnými normami, zejména pak těmi tlačícími na co nejnižší normovanou spotřebu paliva. To auta do značné míry technicky unifikovalo, výrobcům je prakticky znemožněno hledat ideální řešení pro každý způsob využití, ale volit v zásadě jedno, které obstojí před požadavky oněch norem.

Tak se stalo, že výrobci aut dnes dělají i to, o čem ještě před jedno, maximálně dvěma dekádami říkali, že to nikdy neudělají. Problémem se stalo hlavně zmenšování objemu motorů a jeho nahrazování přeplňováním, které se třeba v segmentu aut zaměřených na náročné řidiče moc nenosí. Atmosféricky plněné motory takřka vymřely a ve výkonných kupé a sedanech střední třídy jsou už neexistující věcí.

Právě na jejich srovnání se zaměřil Mat Watson z Carwow a na letišti proti sobě poslal trojici obecně velmi zajímavý aut - Alfu Romeo Giulia QV, Audi RS5 a BMW M4. Všechna tato auta mají šestiválcová turba s výkony mezi 431 a 510 koňmi a přitom se některá drží tradičních receptur a... to je právě ten problém.

BMW M3 resp. M4 či ostrá Alfa tohoto ražení by zkrátka měly mít motor vpředu a pohon zadních kol, a tak ho i mají. Není to jen z tradice, je to efektivní, čitelná a zábavná kombinace, jenže dostat na relativně lehký zadek tak obrovský výkon z podstaty obtížně ovladatelných turbomotorů je prakticky nemožné. A platí to i pro automatické převodovky a systémy řízení startu. Sami jsme to zažili mnohokrát a soucítíme s řidiči, kteří se tyto dva vozy snaží odpálit z místa.

Nejde to, prostě to nejde, i s launch controlem se obtížně hýbou z místa, Alfa je pak dokonce schopna jít do smyku i po přeřazení v relativně vysoké rychlosti. A to je sucho, krotit tyto stroje na mokru je ještě mnohem obtížnější a rychle se s nimi rozjet z místa neřešitelné. Audi RS5 se svým quattrem tu dává ostatním takovou lekci, až se u Alfy i BMW musí chytat za hlavu.

Akcelerace z místa ale není vše a jakmile se auta rozjedou, školička s Dádou pod taktovkou čtyř kruhů končí. Audi je totiž kvůli svému pohonu nejtěžší a nutně nejméně efektivní, a tak rázem prohrává. Když pak dojde na brzdění, prohrává znovu, neboť zejména BMW je tu s nejnižší hmotností a nejlepším rozložením hmotnosti ve zřetelné výhodě. Nakonec je to tedy ono, kdo v celém klání vítězí, když Alfa a Audi si rozdělí druhé místo - Audi je nejlepší sprinter, Alfa je nejlepší v letmé akceleraci s předem zařazenou rychlostí.

Co si z toho vzít? Je to ukázka dvou největších bolístek moderních aut - vynucené „turbofikace”, které zejména sportovní modely učinila v některých modelech neřešitelně neovladatelnými a neschopnými dostat efektivně na povrch většinu výkonu a vysoké hmotnosti, která přichází výměnou za snahu to řešit. Už vysoké výkony turbomotorů a celkově složitější konstrukce těchto agregátů auta učinily těžšími a když jim přidáte pohon 4x4, hmotnost znovu letí nahoru. A tak i když s přenosem výkonu problém není, ve vyšších rychlostech či při deceleraci je to zase problém.

Konstruktéři těchto aut to tedy mohou udělat buď špatně nebo špatně, a to je smutné. Přitom by jim stačilo nechat volnost a našli by lepší řešení stejně jako pokaždé v minulosti. Takovou už ale nemají a obáváme se, že už nikdy mít nebudou, bohužel.

Zdroj: carwow@Youtube

Petr Miler