Autoforum

/

Foto: Honda

Už delší čas nechápeme, jak je vůbec možné, že tento člověk, který pokazil prakticky vše, na co sáhl, a firmu poslal do první ztráty od roku 1957, stále zůstává v jejím čele. Nyní si můžeme s uspokojením jedno: Ti rozumnější se ho aspoň zkusili zbavit, jenže neuspěli.

Roční mzda šéfa Hondy se pohybuje okolo 416 milionů jenů, což je přibližně 55 milionů korun. Ve srovnání s manažery konkurenčních značek tedy Toshihiro Mibe svým platem firemní pokladnu až tak nezatěžuje. Problémem pro Hondu však je, že jí o poznání více škodí svými přešlapy.

Jen jeho od počátku nesmyslná sázka na elektromobilitu firmu přišla na tak obrovské peníze, že Japonci na konci fiskálního roku 2025, který skončil letos 31. března, vykázali ztrátu ve výši 400 miliard jenů neboli 53 miliard korun. Je to poprvé od roku 1957, kdy se firma dostala do červených čísel, navíc hned takových.

A nejsou to jen čísla na papíře, nabídka Hondy je stále méně atraktivní, její prodeje v Evropě se limitně blíží nule a firma dál přichází s nesmysly typu nový Prelude. Je to všechno Mibeho odpovědnost, a tak jsme se nedávno už zcela otevřeně ptali: „Jak je tohle vůbec možné? Copak tyhle firmy už nikomu nepatří? To je akcionářům ukradené, že místo dividend a rostoucí hodnoty investic dostanou velké kulové a jsou svědky pětinové ztráty hodnoty firmy za poslední půlrok? Tyto faux pas mají své konkrétní viníky a je obtížné chápat, že jich jejich omyly s takovou lehkostí dokola prochází, zvlášť když nebylo vůbec těžké domyslet jejich možné dopady už v bodě nula.”

Mibe měl být ze své pozice dávno odejit, je zřetelně neschopný. Nic takového se nestalo a sám se za popsané fiasko „potrestal” snížením platu o 30 procent na tři měsíce. Za letošek tedy bude brát o nějaké čtyři miliony korun méně. To je asi totéž, jako když po způsobení závažného problému v práci vyrazíte s kolegy na pivo, a místo obvyklých deseti „škopků“ si jich dáte pouze sedm. Přičemž druhé ráno zasednete ke stolu s trochu menší kocovinou a začnete dělat jen o trochu méně pochybná rozhodnutí. Mibe je totiž stále přesvědčen, že budoucnost patří elektřině, a proto se od zelené ideologie nehodlá odpoutat.

Šéf Hondy totiž oznámil, že jakkoli elektrický pohon Američany nelákal a neláká, respektovat to bude jen tak, jak bude nezbytně nutné. Jinak zjevně doufá v to, že je nová politická reprezentace znovu „převychová”. Po podzimních volbách do Sněmovny reprezentantů a Senátu tedy podle něj může být vše jinak. A i kdyby ne, po roce 2029, kdy Bílý dům opustí Donald Trump, se situace v USA může změnit natolik, že klientela nic jiného než elektromobily nebude moci koupit.

Je to tedy přesně ten typ manažera, který se nám zajídá - zákazníci pro něj jako by nebyli a své strategie staví kolem regulací, které se mohou kdykoli změnit. Jak krátkozraké to je? Podle lidí, kteří firmu dříve vedli a udělali z ní to, čím je dnes zjevně velmi. Podle Reuters Mibeho obvinili z toho, že „nenaslouchá zákazníkům značky” a více jej zajímá, jaké golfové turnaje značka sponzoruje, než samotný byznys firmy. Začali tak volat po jeho odvolání a bývalý šéf firmy Nobuhiko Kawamto letos v dubnu dokonce navštívil ústředí společnosti, kde Mibeho požádal, aby rezignoval. Ten to ale odmítnul. A aktuální vedení ho v pozici bůhvíproč podrželo.

„Generální ředitel nevidí, co se na trhu děje a neposlouchá zákazníky, není ani zaměřen na genbu,“ sdělili agentuře dva manažeři, kteří se oněch setkání účastnili. Slůvkem „genba“ je pak v podstatě míněno být ve správný čas na správném místě. Tím je jen potvrzeno, že Mibe nadále zůstává odtržen od reality a žije ve svém vzdušném zámku, kde jednoduše všichni „poddaní“ chtějí hybridní nebo čistě elektrické vozy, které se dočkaly podivného designu a nesmyslně vysoké ceny.

Celý tento problém navíc umocňuje skutečnost, že Mibe nežije na obláčcích sám, podle bývalých manažerů značky má podporu těch mladších. Ti ale prý též nejsou zaměřeni na zdravé fungování společnosti, místo toho jsou jejich hlavním hnacím motorem vlastní odměny. A i když současný stav firmy poškozuje i hodnotu jejích akcií, svůj přístup nemění.

„Co chtějí reformovat? Vždy jsou to pořád ti samí lidi,“ říkal již v Pelíškách Jiří Kodet. Jeho slova by se dala tesat do kamene, přičemž Mibe a jeho tým by je měli mít soustavně před očima. A pak následně dostát Japonci proslulé cti, přijmout veškerou odpovědnost a rezignovat, aby firmu mohli zpět na výsluní dostat noví manažeři.

Nepochybujeme o tom, že se to stane - už fakt, že se o to někdo pokouší a je to takto veřejně probíráno, je toho znamením. Obáváme se však, že než k tomu dojde, vyteče z firemní kasy ještě hodně krve. A budeme svědky ještě řady rozpačitých premiér typu nový Prelude, který symbolizuje vlastně všechno špatné, co Mibe do firmy zatáhl. Tohle auto mimochodem letos v celé Evropě oslovilo pouhých 781 lidí, je třeba vůbec něco dodávat?

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec