Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už rychlosti okolo 200 km/h v běžném provozu jsou považovány za nemravné, Čech se nebál ani dvojnásobku. Svět mu za to ale netleská tak, jak možná doufal.

Zakladatele firmy Passerinvest Group asi nemusíme dlouze představovat. Jednoho z mála českých majitelů kdysi nejrychlejšího auta světa očarovalo Bugatti Veyron natolik, že si jedno černo-modré pořídil. „Doma jsem se auta po dlouhém čekání dočkal v roce 2007. První zkušenost s řízením v rychlosti nad 400 kilometrů v hodině jsem měl v továrním voze na testovací trati Volkswagenu v Německu,“ říká sám Radim Passer.

Jízda na hranici možností, kterou si zkusil s továrním vozem, byla tak velký zážitek, že touha zažít podobný pocit znovu Passera dovedla k myšlence, že se o ni pokusí s vlastním vozem. Dal dohromady tým lidí, kteří vše připravili pro pokoření mety 400 km/h, tentokrát ale v běžném provozu. To zní jako dost bláznivý nápad, okolnosti jej ale staví do trochu rozumnějšího světla.

Passer dal dohromady celý tým lidí, kteří tuto událost chystali. „Lidé z Bugatti nám ve všech případech perfektně připravili vůz v jejich servisu v Molsheimu ve Francii, odkud nám vždy auto doručili na místo určení,“ říká o průběhu akce. Bylo nutné nepodcenit žádné aspekty bezpečnosti, protože nápad se měl uskutečnit za normálního provozu na neomezeném úseku německé dálnice.

První pokus o rekord se nepovedl. Psal se 1. květen roku 2011 a teplota vzduchu byla mimo interval, ve kterém se auto nechá nastavit do módu pro dosažení nejvyšší rychlosti. Maximum toho dne tak bylo limitovaných 375 km/h. O rok později se situace opakovala a na úseku A2 vedoucí z Berlína do Hannoveru zavládlo zklamání. „Po druhé konzultaci s Bugatti jsme odhalili chybu. Musela se vyměnit převodovka,“ odhalil majitel drobnou vadu na kráse Veyronu.

Na Autobahnu se objevil o tři roky později, opět na Svátek práce s novou převodovkou a speciálními pneumatikami. Nachystané Bugatti se rozjelo na 394 km/h, režim nejvyšší rychlosti se aktivoval od první jízdy. „Vzpomněl jsem si, že tachometr ukazuje vždy nižší hodnoty než GPS,“ řekl Passer a jeho slova se potvrdila. Po přečtení přesných dat mohl oslavovat naměřených 402,5 km/h, což znamenalo pokoření nejvyšší dosažené rychlostí na klasické dálnici Brita Jima Peruto, který jel 392 km/h.

I když jde o více jak tři roky starou událost, až letos bylo publikováno na Youtube níže přiložené video, které ji dokumentuje. U nás se o něm hovořilo, tím to ale skončilo - ani ne 400 tisíc zhlédnutí není na jakoukoli světově výjimečnou věc nic mimořádného, dámy ukazující možnosti nového make-upu nezřídka osloví více lidí. Důvod je prostý - ačkoli se tím Čech zapsal do Guinnessovy knihy rekordů, jeho snah si nikdo ve světě nevšímal.

To se děje až teď, reakce jsou ovšem docela vlažné. I když byla Passerova jízda naprosto legální, neboť po německé dálnici můžete je klidně 1 000 km/h, zejména Američanům přijde příliš riskantní takto jezdit i mezi pár auty při minimálním ranním provozu o svátečním dnu. Má to prý dělat jinde.

Názor na celou věc si jistě uděláte sami. Nikdo z redakce přes 400 km/h nejel, okolo 350 km/h na německé dálnici jsme ale zažili a za vhodných okolností s vhodným autem to není nic podstatně odlišného od 300 km/h, kterých už dnes dosáhne docela široké spektrum aut. A videa s takovými jízdami vídáme na internetu často bez větší pozornosti kohokoli. Přesto je docela překvapivé, že se Passer něčím takovým veřejně pochlubil - nedalo se čekat, že by většina lidí podobným, nutně rozmařilým hrátkám miliardáře nadšeně tleskala...

Zdroj: Motor1

Mirek Mazal