Autoforum

/

Byl revoluční svým designem, technikou i pojetím interiéru. Dodnes vypadá jako z budoucnosti, i když mu je už přes 50 let.

Pístový spalovací motor, jaký máme v autech skoro všichni, není jediný způsob, jak pohánět auto. Z alternativ teď nemáme na mysli tolik protěžovanou elektřinu, nýbrž plynové turbíny. O těch se čas od času objeví zpráva, že jimi je poháněn nový koncept, nebo že si někdo staví auto či motocykl s takovýmto pohonem.

V 50. a 60. letech minulého století se však s plynovými turbínami experimentovalo ve velkém. Dávaly se do tanků a všemožných dalších nejen vojenských strojů, takže bylo jasné, že někoho dřív nebo později napadne zkusit něco takového instalovat do auta. Turbine Car od Chrysleru je relativně známá věc, Chevrolet však instaloval plynovou turbínu do tahače, který nazval Turbo Titan III. A ukázal ho světu v roce 1966.

Na první pohled to byl vůz jako z jiného světa. Vizuálně se ohromným způsobem lišil od všeho, co tehdy tahalo návěsy a také co je tahá ještě dnes. Kabina byla zakulacená pro lepší aerodynamiku, což skutečně fungovalo. V dolních rozích byly ohromné nasávací otvory, po jejichž vnitřních stranách byly výklopné světlomety, na každé straně se třemi parabolami. Aerodynamice bylo ostatně podřízeno maximum věcí, dokonce i přední blinkry byly výklopné.

V kabině byl prostor pro řidiče a dva spolujezdce a všichni měli k dispozici sedačky s integrovanými opěrkami hlavy. Řidič před sebou neměl volant, ale cosi, co připomínalo pracoviště dýdžeje. Chevrolet tuto novotu nazval Dial Steering System a v podstatě to byly dva „volanty”, kterými se otáčelo koulemi, podobnými těm v některých traktorech. Podle lidí, kteří si takovéto ovládání vyzkoušeli, to šlo používat, jakmile jste si na to zvykli.

Největší inovací oproti běžným tahačům ovšem byla pohonná jednotka. Pístový motor nahradila plynová turbína GT-309, za kterou stálo 15 let práce General Motors. Dávala 280 koní a 1 186 Nm od volnoběhu. Provozní otáčky však byly 35 tisíc za minutu, které byly zpřevodovány na 4 000 ot/min a byly posílány dál přes speciální adaptér a spojky na konvenční šestistupňovou automatickou převodovku Allison. Pak už bylo vše při starém, kardanová hřídel, diferenciály, kola.

Zjednodušeně řečeno, turbína fungovala tak, že kompresor sál vzduch a pod tlakem jím plnil spalovací komoru. Sem bylo vstřikováno palivo a hořelo při teplotě asi 930 °C. Spoustou malých trysek bylo hnáno na lopatky kola ve zplynovači, které se točilo rychlostí 35 700 ot/min a tím pohánělo kompresor a veškeré další příslušenství, jako například klimatizaci nebo posilovač řízení. Odtud putovaly plyny dál a poháněly samotné lopatky turbíny rychlostí 35 000 ot/min a právě odtud byl otáčivý pohyb zpřevodován a poslán dál, aby poháněl tahač.

Odtud šly plyny do regenerátoru, který mimo jiné ohříval vzduch pro vytápění kabiny, a pak plochým výfukem na zadní straně kabiny nahoru. Bylo údajně využito až 90 % tepla výfukových plynů, jak pro topení, tak třeba i pro snížení spotřeby paliva. A regenerátor také fungoval jako tlumič výfuku. Mezi výhody plynových turbín mělo patřit, že mohou spalovat v podstatě cokoliv, co hoří, ne jen draze rafinované ropné produkty. Také měly být srovnatelně silné jako pístové spalovací motory, ale mnohem méně vibrovat a také jejich výfukové plyny měly být čistší.

Chevrolet Turbo Titan III nebyl jen nápad pro ohromení publika na autosalonu, Američané to s ním mysleli vážně. Plně funkční souprava byla i s návěsem dlouhá 15 metrů a plně naložená vážila až 34,5 tuny. Tento kamion najezdil spoustu mil po celých Státech, ale nakonec byl jeho vývoj ukončen jako slepá ulička. Emise plynové turbíny měly velmi vysoký obsah oxidů dusíku, tedy těch plynů, které v posledních letech činily velké problémy dieselovým motorům. A také by masová produkce takovéhoto pohonného systému byla příliš drahá.

Co se ovšem zužitkovat mohlo a snad i mělo, je tvar kabiny - nejen, že dodnes vypadá úchvatně, ale aerodynamicky je údajně lepší než cokoliv, co návěsy tahalo předtím i potom. Maximálka stroje měla činit 110 km/h, což na kamion není málo. A toho času měla být k užitku - Turbo Titan III byl stavěn pro nově vznikající síť dálnic, která protínala celé Spojené státy a jak patrně víte, maximální rychlost osobních aut tehdy neměla limity a i v případě kamionů byla omezení uvolněnější. Na usnadnění transportu zboží z jednoho USA místa na druhé ale nikdy nedošlo. Turbo Titanu III vznikl jediný prototyp a kdybyste jej chtěli vidět na vlastní oči, máte smůlu - po ukončení testů byl bohužel zničen.

Zdroje: Chevrolet, Archiv Autoforum

Petr Miler