Autoforum

/

Foto: Aatelier M, tiskové materiály

Je to skvost už kvůli svému ještě nepřeplňovanému ječivému motoru. Oblíbil si ho i James May, také ten se ale musel smířit s pozdějším místem v pořadníku. Tahle 430 Scuderia vznikla jako úplně první a nejprve sloužila v Maranellu, pak se dostala do soukromých rukou.

Pokud jste dlouholetým fanouškem téměř libovolné automobilové značky, v současné době máte nejspíš oči jen pro pláč. Výrobci se svou produkci víc a víc vzdalují od představ svých zákazníků, což je posun, kterému se nevyhnuly ani úzkoprofilové značky jako Ferrari. Italské vozy z posledních let ztratily už kus svého vizuálního šarmu, což je problém sám o sobě. Horší je to ovšem pod karoserií - čistě spalovací osmiválec už dnes nabízí jen základní Amalfi, klasické atmosférické dvanáctiválce jsou stále vzácnější auto s ručním řazením automobilka nevyrobila tak dlouho, že už si na to skoro nikdo ze zaměstnanců ani nevzpomene.

Ještě před dvěma dekádami byla situace docela jiná. Pokud jste tehdy zamířili do showroomu Ferrari, mohli jste si objednat třeba F430, které poháněl dokonce atmosférický osmiválec. Jeho 490 koní přitom na zadní kola mohl poslat šestistupňový manuál, v důsledku čehož kupé vážilo jen 1 517 kilogramů. Ferrari ovšem mělo pocit, že tento diamant se ještě dá vybrousit. Proto pověřilo Michaela Schumachera, aby v roce 2007 představil ve Frankfurtu variantu Scuderia.

Toto provedení se podrobilo 100kilové dietě, stejně jako získalo dodatečných 20 kobyl. K mání pak sice bylo jen s automatizovaným manuálem Graziano, tato převodovka zde ovšem nebyla jen pro parádu - zajistit měla co nejrychlejší časy na okruzích. Proto ostatně Ferrari přišlo s novým softwarem, který dobu řazení zkrátil na 60 milisekund. Kromě toho ovšem dorazila i nová trakční a stabilizační kontrola, přičemž Schumacher se podílel i na ladění podvozku.

Svým způsobem tedy byla Scuderia tím nejostřejším silničním Ferrari, které jste si v roce 2007 mohli koupit, šlo o soupeře pro Lamborghini Gallardo Superleggera a Porsche 911 GT2. Na rozdíl od otevřené varianty zvané Scuderia 16M Spider, která vznikla ve 499 kusech, však značka nikdy neupřesnila, kolik aut vyrobila. Odhaduje se ovšem, že mezi lety 2007 a 2009 opustilo továrnu 1 750 až 2 000 exemplářů. A pokud chcete, můžete se stát majitelem toho úplně prvního, který kdy vznikl. A je to vážně mimořádný kus.

Společnost Aatelier M totiž posílá na trh šasí č. 155217, které skutečně bylo tím úplně prvním v řadě. A bylo „tak první”, že vzniklo dřív než prezentační kusy představené ve Frankfurtu. Určeno bylo určeno pro výše postavené manažery značky, a tak ani nemělo v popisu práce objíždět autosalony. Stejně jako na jeho zápůjčku mohli zapomenout novináři. Až v roce 2008 opustilo Maranello a zamířilo k některému ze soukromých sběratelů a na 18 let se ztratilo z dohledu. Ani na silnici k vidění moc nebylo, neboť najeto má dodnes jen 23 tisíc kilometrů, z čehož na posledních patnáct let připadají méně než čtyři tisícovky km.

Servis ovšem zanedbán nebyl, navíc je řádně zdokumentován. Karoserii, kterou překvapivě nezdobí tradiční lak Rosso Corsa, se dočkala jiné klasické barvy (modré Blu Scozia), se kterou kontrastují stříbrné závodní pruhy či žluté třmeny brzd. Uvnitř pak převládá šedá Alcantara Grigio, která se kromě sedadel nastěhovala také na palubní desku či dveřní panely. A výsledek rozhodně nepůsobí křiklavě, je to neobvyklé, a přesto decentní provedení vysněného Ferrari, jaké se dnes už nevyrábí.

I proto se mluví o rekordní ceně, jakkoli veřejně o ní prodejce nemluví. Pod 1 milion Eur alias 25 milionů korun ale určitě nepůjde. Je to samozřejmě o poznání víc, než si automobilka účtuje za moderní produkci. Na druhou stranu, s tou skutečně nelze spojovat mnoho pozitiv. Pokud tedy chcete ještě elegantní Ferrari s ječivým osmiválcem, měli byste se plácnout přes kapsu. Koneckonců, při jakékoli další příležitosti budete nejspíš platit jen víc.

Zdroj: Aatelier M

Petr Prokopec