Autoforum

/

Foto: Gordon Murray Automotive

Tohle auto nakonec nejlépe ukazuje, jak málo stačí k tomu, abyste v očích nadšence naprosto zastínili veškerou konkurenci. Je hezké, že máte na palubě elektronickou analýzu posledního driftu, ale co je vám to platné, když vás dvoutunové auto s turbem a automatem prostě nebere? T.50 nemá nic z toho a válí.

Přiznám se, že GMA T.50, tedy nástupce legendárního McLarenu F1, se mi vizuálně nelíbí. Může to znít jako rouhání, nicméně když se podívám na první silniční auto stvořené Gordonem Murraym, jedním z nejlepších konstruktérů Formule 1 vše dob, přijde mi i po dekádách atraktivnější než T.50. Nic to ale nemění na technické podstatě věci, která je na jednu stranu naprosto primitivní - jde o maximálně lehké auto s atmosféricky plněným motorem a ručním řazením. Jenže tato kombinace byla z trhu pod tlakem všemožných regulací téměř úplně vytlačena a najednou představuje cosi božího, čemu je jen možné se bezmezně klanět. Není to nejlepší ukázka toho, kam jsme dospěli?

Zmíněné zdůrazňuje i první test předprodukčního exempláře od Ollieho Marriage z britského Top Gearu, který si s dvanáctiválcovým supersportem střihnul zhruba 1 450 kilometrů dlouhou štreku ze španělské Barcelony do portugalského Bilbaa. A i když šlo o k dokonalosti nutně nedoladěný čtvrtý testovací prototyp, dočkal se prakticky jen chvály. Co se pak kritiky týče, přidává se Ollie do mého tábora - nelíbí se mu design vozu, zvlášť v porovnání s oním McLarenem F1.

Zajímavý je nicméně třeba jeho pohled na centrální jízdní pozici. Vůbec poprvé si totiž Ollie všimnul, že je něco jinak než u ostatních aut, až během příjezdu k mýtné budce na dálnici. Netradiční posez je tedy natolik přirozený, jak jen je to možné. Díky koncepci 1+2 je navíc možné svézt o jednoho cestujícího navíc, i když lidé vyšší než 180 centimetrů budou mít již poněkud problémy s místem. To ale již není případ zavazadelníků - i když auto působí jako nepraktický nízký prcek, do „kapes“ na bocích se vejde 228 litrů nákladu, tedy více než u některých menších rodinných aut.

T.50 by i přes tuto praktičnost mělo excelovat v případě dynamiky. Pokud ale toužíte po suchých číslech, Ollie vás poněkud zklame. Udávané zrychlení z nuly na stovku za 2,8 sekundy je totiž spíše odhadem, přičemž GMA zatím danou disciplínu ani nezměřilo. Proč? Murray o to nemá nejmenší zájem, podstatné je podle něj opojení, jaké lze zažít za volantem. Nejvyšší rychlost známa je, ověřena musela být kvůli kalibraci ESP. Mety 364 km/h však T.50 dosáhl s převodovkou s kratší pětkou a šestkou - s delšími převody (též budou k dispozici na přání) by měl jet daleko více.

I nízké tempo ale tento zvládá s naprostou samozřejmostí. Nečekejte žádné těžké řízení, tuhou spojku nebo prkenný podvozek, to by nebylo v souladu s představami Gordona Murrayho o autě, které je sice superrychlé, ale také „supernormální”. I ve městě se tak cítí naprosto přirozeně, dokonce ani přejíždění příčných prahů mu nedělá problém. Ovšem teprve když zatlačíte na plynový pedál, zjistíte, čím T.50 opravdu je. A podle Ollieho je to dokonce vůbec nejlepší vůz pro skutečné řidiče. V případě jiných supersportů totiž jízdnímu zážitku dominuje buď motor nebo převodovka. T.50 však exceluje ve všech možných ohledech. A protože vám toho dává opravdu hodně, začnete se k němu chovat spíše jako k člověku než jako k automobilu.

Právě tato vlastnost odlišuje GMA od zbytku světa, prostě se vám zaryje pod kůži, je to auto, se kterým srostete. Ollie poukazuje na to, že třeba Pagani vám dodá pohlednější umělecké dílo a takový Koenigsegg nemá konkurenci v rámci technologických inovací. Jenže ani italský, ani švédský produkt vás nedovedou zapojit do hry tak jako ten britský. T.50 je auto ušité podle dekády starých představ o řidičské dokonalosti, které jsou vlastně pořád stejné. Jen naprostá většina aut podle nich dávno šita není, od představ nadšenců se i supersporty značně vzdálily, bohužel.

Zdroj: Top Gear

Petr Prokopec