Autoforum

/

Foto: Ermes Turchet, publikováno se souhlasem

Není jako nové, zánovní nebo sotva jeté, je to úplně nové auto přesně v tom stavu, v jakém vyjelo z továrny v roce 1989. Něco takového jsme v prodeji dávno neviděli, v případě této legendární verze rozhodně ne.

Někdy si říkám, že člověk musí mít hodně špatnou paměť, aby snil o návratu do dob před rokem 1989. Určitě není pravdou, že šlo o dobu temna bez špetky světlých stránek, některé tragikomické aspekty tehdejšího života ale pamatuji příliš dobře na to, abych na ně vzpomínal s láskou.

Pamatuji si, jak jsme po létech čekání na smilování kohosi vyrazili s otcem pro nový vůz Škoda řady 742, jeho vůbec první nové auto v životě. Ač bylo úplně nové, bylo při předání jen v o málo lepší kondici než současné Tesly. A byť je třeba uznat, že technici Mototechny měli snahu dát na místě věci do pořádku, ve výsledku nám beztak řekli jasně: Buď auto vezmete v tom stavu, v jakém je, nebo můžete čekat dalších pár let na jiné. Je jasné, že otec vzal, co bylo a vůz jsme si během dalších týdnů sami doladili doma.

Mít novou a tehdy přesto dávno zastaralou Škodu nebylo vůbec samozřejmé, i když jste na ni náhodou měli peníze. Většina jiných aut byla pro Čechoslováky snem - počínaje Ladami, které pořád šlo koupit v Mototechně, a konče čímkoli „západním”, co šlo koupit leda v Tuzexu. Do toho bylo možné vstoupit, když jste ukázali, že máte bony, a tak jste mohli obdivovat třeba Fiaty či Fordy, pakliže byly zrovna na skladě.

Jedním z vysněných vozů byl tehdy model Uno - obecně vzato jeden z nejobyčejnějších Fiatů, ale vyprávějte o tom něco lidem, pro které je Škoda 130 GL nedosažitelný luxus. Byl to velmi žádoucí vůz, který nakonec vznikl v 9 milionech exemplářů a šance, že jste nějaký před rokem 1989 řídili, je velmi malá, pokud jste si neříkali Dalibor Janda nebo nějak podobně. Šance, že si jej jako zánovní pořídíte dnes, není o mnoho větší, protože už se 27 let nevyrábí... Ale ve výsledku větší přece jen je, teď už na něj stačí jen peníze.

Nedávno jsme vám ukazovali prakticky zánovní běžný model už z pozdějších let výroby mimo Itálii, dnes tu ale máme něco zajímavějšího, o hodně zajímavějšího. Jde o Uno ve verzi Turbo z dob, kdy u nás komunisté a estébáci ještě netušili, že o necelý rok později budou muset převlékat kabáty a přemýšlet, jak naložit s nově nabytou svobodou. Ale žerty stranou, tohle auto je docela seriózní náčiní a kdo jej měl tu čest poznat, na něj zřejmě bude vzpomínat s cukáním koutků.

Turbo bylo vrcholné Uno, které ve svém původním provedení dostalo přeplňovaný motor 1,3 se 105 koňmi. Dnes to nezní nijak fantasticky, jenže tohle auto vážilo jen 845 kg. A skutečně létalo. Stovka za 8,3 sekundy nakonec nezní úplně špatně ani dnes a maximálka přes 200 km/h byla na tachometru dříve, než jste řekli: „Turbo!” A nebo o malou chvilku později. Bylo to skutečně velmi agilní, velmi rychlé a velmi zábavné auto a ve verzi, ve které je nyní na prodej jako úplně nové auto.

Neděláme si legraci, jednomu italskému prodejci se dostal do rukou vůz, který na sebe v březnu roku 1989 registroval tamní dealer Fiatu. A dál nic. Auto od té doby skladoval a čas od času oservisoval, a tak má na tachometru pouhých 30 km. Třicet kilometrů, ani o metr víc. Nejsou na něm tak k vidění žádné známky opotřebení, podívejte se nakonec sami na detaily motoru či podvozku. Je to nové auto v kompletně originálním stavu, které je k dispozici okamžitě po složení kupní ceny.

Ta nepřekvapivě není nízká, 40 000 euro alias 984 tisíc korun je bláznivá suma za 33 let staré supermini. Ale podívejte se na něj. V černé barvě s červenými doplňky je to ďábel na kolech, který chce divočit stejně jako v roce 1989. Jde vskutku o pozoruhodnou nabídku a tak trochu šanci vrátit se do 80. let a splnit si to, co si tehdy splnit nešlo. Kdybyste měli zájem, vůz nabízí prodejce z Prasečí ulice (dobře, to je vtip, jde o Via Prasecco) z italského města Pordenone.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler