Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Tedy žádný pozitivní vliv, o tom negativním by se dalo diskutovat jako o možném projevu vzdoru. Politikům je to ale jedno, ostatně než si začali rozdělovat pochybné bitcoiny, obtížně měřitelné reklamní kampaně byly nejlepší příležitostí pro „malé domů”.

Pamatujete si ještě Gretu Thunberg? Před několika málo lety švédská školačka trpící Aspergerovým syndromem pobláznila svět, když se místo pátečního vyučování pravidelně vydávala protestovat za klimatická přesvědčení svého otce. Byla tak zvána do mnoha parlamentů, kde ji politici mnohdy vestoje tleskali, jakkoli plamenná slova pronášená za řečnickým pultíkem platila především na ně. „Jak jste mohli?“, ptala se jich hystericky Greta s tím, že jí ukradli mládí a planeta kvůli nim začíná hořet.

Jsme o pár let dál a známá aktivistka se místo do boje s klimatickou změnou přesunula mezi protestující za obyvatele Gazy. Není sama, od klimatického alarmismu se začali odvracet i jiní, obyčejné lidi nevyjímaje. Tento aktivismus tím začal ztrácet na síle, což si již uvědomily i mnohé vlády a chtěly zase trochu zatopit pod jeho kotlem.

Politici tedy začali zelené ideologie pěchovat peníze daňových poplatníků horem i dolem skrze různé reklamní kampaně. Jak ale zmiňují kolegové z nizozemského De Telegraaf, není to k ničemu. Tedy k ničemu dobrému. A kdyby vlády ony peníze místo do kampaně vložily do skutečné ochrany životního prostředí, udělaly by lépe.

Nejde tu o drobné, třeba 1,8 milionu Eur neboli takřka 45 milionů korun šlo na konto kampaně, která měla přinést vyšší informovanost v oblasti spotřeby energie. Nicméně po utracení těchto peněz se nezměnilo vůbec nic, lidé elektřinu nadále odebírají nezměněných schémat. A co víc, v průběhu konání kampaně došlo dokonce na zvýšení její spotřeby.

Dalších 1,2 milionu Eur, čili 30 milionů korun, šlo na propagaci sdílených aut. Ani to nepřineslo žádný hmatatelný efekt. A když byli Nizozemci v rychlém průzkumu na kampaň dotázáni, nevzpomněl si na ni nikdo. Znovu Jediné, co tedy zafungovalo, byla propagace recyklování, opravování starých věcích a jejich opětovného používání či nákupů v second-handu. Důvod pro to byl zřejmě jediný - kampaň ani slůvkem nezmínila klima.

Jinými slovy, tím, že se z ochrany přírody stalo nové náboženství, se lidé k něčemu takovému přestali hlásit jako k pochybné věci. A po všem, co jsme si s ním užili, už to asi nezmění žádné peníze, tady je zapotřebí mnohem větší společenská změna. Ono by stačilo, aby odlišný názor na ožehavé téma nebyl okamžitě perzekvován, ale stal se respektovanou součástí debaty. Třeba se toho ještě jednou dožijeme, dnes tento „luxus” bohužel nemáme.

Zdroj: De Telegraaf

Petr Prokopec