Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Systémy autonomního řízení nemusí trápit jen problémy se špatným vyhodnocením situace, z činnosti je může vyřadit i to, že prostě „neuvidí” na cestu.

Jestli se v souvislosti s budoucností aut hovoří o něčem jako o hotové věci, pak jde o přechod na tzv. autonomní řízení, zjednodušeně řečeno autopiloty. Známe je z letadel, kde už dekády předvádí spolehlivou práci a zdá se být vážně jen otázkou času, kdy se stanou bezpečnějším řešením také pro auta. Někteří mají pocit, že se autopiloty stanou realitou už za pár let, jiní zase, že si na ně ještě počkáme, málokdo ale pochybuje, že by se jednoho dne nestaly automaticky lepším řešením stejně jako v případě letadel. Jenže to tak nemusí být.

Potíž je, že letecký provoz skýtá mnohem méně překážek i překvapení. Vzduch nezná několik metrů široké silnice, které mohou skýtat lecjaké překvapení od velké díry, přes spadlý strom až po zvíře vyběhnuvší z přilehlého lesa. Nezná stromy, nepozorné chodce, v případě dlouhých letů nezná, v podstatě, ani vrtochy počasí. A v neposlední řadě prakticky nezná ani nevyzpytatelná jiná letadla - všichni by o všech měli vědět, nikdo by si neměl „lézt do zelí”. A když se to náhodou stane a dvě letadla se ocitnou na kolizní dráze, jsou tu ještě systémy, kdy se varují navzájem.

Takže ano, letecký provoz je přes některé tragické nehody statisticky velmi bezpečný, ale není to dáno primárně vyřazením pilotů ze hry - ti jsou dnes spíše dobře vyškolenou zálohou, kvalifikovanou obsluhou autopilotů než skutečnými piloty, kteří by hodiny museli letadla někam vést. Proto je představa, že autonomní řízení v autech samozřejmě přinese bezpečnější provoz, poněkud naivní. Už současné statistiky ukazují opak, třebaže nejsou zcela jednoznačně čitelné. Vlastní vinou totiž autopiloty bourají ojediněle, jenže právě neschopnost předjímat chování ostatních způsobuje, že nehod se zúčastňují dvakrát častěji než lidé.

Není to ale jediné úskalí, které autopiloty přináší. Jejich limitem je nejen to, že nemají mozek (třebaže někdy to může být i předností...), nemají ani lidské smysly. A ani jejich úplné nahrazení není jednoduché, jak ukazuje tento případ majitele Tesly Model S.

Její Autopilot si tak sice jen říká, není to skutečné autonomní řízení, přesto dokáže vůz vést provozem alespoň v momentech, kdy má dostatek informací, aby tak činil. A třeba pro dálniční provoz to bohatě stačí. Pro zorientování se v situaci mu slouží kamery a senzory umístěné na různých místech vozu a mezi nimi i jedno čidlo v dolní části přídě.

I když zdaleka není jediné, uživateli Redditu jménem Redebo se při jízdě Teslou Model S rychlostí 85 mph (asi 137 km/h) s aktivním Autopilotem po dálnici najednou stalo, že přestal vůz ovládat a předal „velení” řidiči s tím, že „Viditelnost radaru byla omezena”. Majitel vozu se obával poškození, na přídi vozu ale objevil něco, co vypadá jako velký noční motýl, každopádně hmyz.

Uvážíme-li, co všechno dalšího může před autem poletovat a jak málo stačilo k tomu, aby to Autopilot Tesly vzdal, ukazuje to další poměrně velké úskalí pro budoucnost autonomního řízení. Dnes to pochopitelně není problém, Autopilot není autopilot a sama automobilka nabádá řidiče k tomu, aby byl připraven kdykoli se řízení ujmout. Vizí ale je snad i vůz bez volantu a i kdyby s ním, tak s posádkou hrající mariáš kdesi vzadu. Jistě si dokážeme představit vícenásobné zálohování senzorů a další cesty, kterak podobná rizika eliminovat, přesto si říkáme, že k plné autonomnímu řízení vede opravdu ještě dlouhá cesta, když jej dnes zhatí jediná můra.

Tesla (ale tentokrát tu vážně nejde o Teslu, toto je obecný problém) se k věci vyjádřila v tom smyslu, že je celkem neobvyklé, aby hmyz zabral tak velkou část čidla radaru a že by se to faceliftovanému Model S nejspíše nestalo, protože nemá senzor tak odkrytý. Uvážíme-li ale, co všechno může kolem silnic létat - od ptáků až po věci odhozené jinými auty - nebude úplná eliminace podobných rizik vůbec snadným úkolem...

Kdybyste přemýšleli, kde tyto partie na Model S hledat

Zdroj: Reddit

Petr Miler