Autoforum

/

Foto: Porsche

Prvotní euforie opadla rychle. Už i lidé nadšení pro elektrický pohon začínají chápat, že nařízení elektromobilů bude mít za následek vytlačení části lidí z trhu nových aut a ztížení života ostatním. Pokud to tedy vůbec bude technicky realizovatelné.

Politici v posledních dekádách získali ostruhy při omezování lidí v různých oborech jejich činnosti. A protože s jídlem roste chuť, pouští se do dalších a dalších sfér. Přijde mi osobně nekonečně absurdní, co všechno dnes určují různé normy a nařízení, jedna věc je ale zakázat žárovky nebo nařídit správný tvar banánů a jiná snažit se mohutně sáhnout do největšího průmyslového odvětví řady evropských zemí bez povědomí o reálných dopadech takových snah.

Přesně o to se politici pokouší v případě automobilového průmyslu, když chtějí nařídit elektrickou mobilitu. Je to naprosto zásadní změna, která obrovskou měrou zasahuje tolik oborů lidské činnosti, že ji není možné zvládnout během pár jednotek let. A pokud ano, tak jen za cenu obrovských ekonomických ztrát - jestli si budeme svítit žárovkami, LEDkami nebo třeba elektrickými loučemi není nepodstatné, ale ve výsledku je to celkem jedno. Jestli si vůbec budeme moci koupit auto, jestli s ním vůbec někam dojedeme a jestli v návaznosti na to budou výrobci a poskytovatelé všeho, co s výrobou aut souvisí, nadále schopni zaměstnávat miliony lidí, kteří se na tom podílí, je naprosto zásadní věc.

Politici o ní ale takto nepřemýšlí, a tak jim nedochází ani zmíněné, ani fakt, že elektrická auta vlastně nejsou zase tak ekologická a především ve své současné podobě absolutně nepředstavují alternativu k autům na benzin a naftu. Lidé je tak nemusí chtít a i kdyby je nakrásně chtěli, nemusí mít peníze na to je zaplatit. A i kdyby obojí nebylo problémem, bez patřičné infrastruktury a jiných než fosilních zdrojů energie stejně nemá přechod smysl. Rozumně se k věci nedávno vyjádřil technický šéf Renaultu Gilles Le Borgne, který narážel přesně na všechno zmíněné, i když má pod palcem automobilku toužící být tou nejzelenější v Evropě.

Říci dnes za této situace, že v roce 2030 zakážete prodávat cokoli jiného, je obdobou procházky slona Míšní, přesně o to se ale snaží ve Velké Británii. A jinak nelze hodnotit ani snahy EU přijít s tímtéž o 5 let později. Přesto má člověk pocit, že v některých zemích, jako je právě Británie, s takovými plány souzní. I tam ale začínají chápat, že jsou prostě nereálné a budou muset být odloženy.

Ve svém sloupku v britském Auto Expressu na to naráží Mike Rutherford, jinak člověk celkem slepě věřící elektrické budoucnosti aut. „Buďme k sobě upřímní - opravdu věříme tomu, že elektromobily budou nakonec stát stejně jako ekvivalentní benzínové nebo naftové vozy? A za předpokladu, že vás ceny nevyženou z aut do hromadné dopravy (to ale může být součást plánu...), skutečně věříte strašidelně mlčícím energetickým firmám a líbí se vám jejich už teď příliš časté výpadky proudu?” ptá se Rutherford řečnicky a pokračuje:

„Od chvíle zákazu spalovacích aut nás dělí zhruba 100 měsíců. A pokud vím, přišel bez otázek zvažování alternativ nebo zkoumání všeho, co s tím souvisí. Proběhla diskuse s britskou veřejností? S automobilovým průmyslem? Zeptal se někdo dodavatelů energie, zda mohou odstranit obávané výpadky proudu a vytvořit a dodat dostatek čisté energie milionům uživatelů elektromobilů v blízké budoucnosti? Mám strach, že ne, ne a zase ne,” říká dále a dodává, že skoro nikdo v automobilovém průmyslu nevěří, že by nastolený termín mohl být dodržen. A připomíná i výše zmiňovaná slova Renaultu s tím, že tyhle firmy prostě ví, jak složitě velké změny v globálním automobilovém průmyslu probíhají. Politici podle něj nemají ponětí.

Podle Rutherforda si politici termín jako obvykle prostě vymysleli bez představy o reálných dopadech takového kroku. A už teď volá po tom, aby byl přehodnocen - Renault se přimlouvá aspoň za rok 2040. Podle něj stačí, aby britský premiér řekl: „Změnili jsme plán a někteří spotřebitelé si budou moci po roce 2030 stále kupovat nová, vysoce účinná benzínová a naftová auta s nízkými emisemi,“ to je celé.

„No tak, Borisi. Víš, že to dává smysl,” uzavírá. Pozoruhodná slova od někoho, kdo se jinak za elektromobily bije. I podle nás je toto nevyhnutelné, rozumný přechod celého automobilového průmyslu k elektrickému pohonu během 9 nebo 14 let je za současného stavu techniky jednoduše nemožný. A kdo na něj sází bez ohledu na představy zákazníků o tom, co chtějí či potřebují, podle nás pohoří.

Zdroj: Auto Express

Petr Miler