Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Ne, tohle auto prodají komukoli patřičně movitému, v minulosti jej ale vlastnili téměř jen doktoři. K mání je i s rezervní V12.

Klasickým automobilům, které míří zejména do aukčního prodeje, se věnujeme docela často. Není to náhodou, tyto vozy mají podle nás charakter charakter, o jakém se většině jejich nástupců ani nesní. Jedním z takových legend je i Ferrari 250 GT SWB Berlinetta Competizione, které bude na prodej na sklonku května během aukce pořádané ve Villa Erba. Ta je přitom součástí tradiční přehlídky automobilové krásy Concorso d’Eleganza Villa d’Este.

K mání přitom bude kousek z roku 1960, který i přes přízvisko Competizione původně nezamířil na závodní kolbiště. Místo toho s ním jeho tehdejší majitel, doktor Cesare Marchi z Florencie, řádil po nějakých 12 let pouze na italských silnicích. Poté Ferrari zamířilo do Kalifornie, kde se záhy připletlo do nehody, jíž odskákal přední blatník u spolujezdce a spodní část přední masky.

Náklady na opravu přesáhly tisíc dolarů, což dle majitele Dr. Hamiltona Kellyho byla suma přesahující hodnotu vozu. Namísto do servisu tak vůz putoval k novému vlastníkovi, jímž byl opět doktor, a sice Dr. Cliff D. Cummins. Ten Ferrari krátce nato prodal, ponechal si však jeho třílitrový dvanáctiválcový motor, který v 7 500 otáčkách dával 258,5 koně.

Samotné kupé 250 GT SWB Berlinetta Competizione v mezičase putovalo po severoamerickém trhu a měnilo jednoho majitele za druhým, až skončilo v rukou Davida Livingtstona, který jej nechal kompletně opravit, zrenovovat, nalakovat na žluto a interiér potáhnout černou kůží. Souběžně s tím se pod kapotu nastěhoval motor Tipo 168U.

Tím však pouť vozu zdaleka nekončila, v roce 1994 totiž zamířil z Ameriky do Japonska, kde zůstal po dalších deset let. Po návratu do Ameriky pak kupé dostalo do vínku závodní pohonnou jednotku vyzdviženou z útrob jiného Ferrari 250 GT, který dává 280 koní. Tento výkon pak na zadní kola přenáší čtyřstupňový manuál.

Předchozí agregát Tipo 168U však již se žlutým Ferrari zůstal, jen byl rovněž upraven pro závodní použití a slouží jako náhradní agregát. Po roce 2011 byl totiž tento exemplář se šasí č. 1953 upraven pro klání historických vozů, přičemž dle pravidel může nyní zasáhnout do řady evropských šampionátů, mezi něž patří i Le Mans Classic.

My pak již jen můžeme dodat tolik, že kromě zmiňovaných dvou dvanáctiválcových motorů, z nichž třílitr typu Colombo dostal do vínku také tři karburátory Weber, se vůz pyšní nezávislým předním zavěšením a vinutými pružinami. Vzadu pak najdeme tuhou nápravu s listovými péry a ve všech rozích kotoučové brzdy Dunlop.

Kromě toho tu máme celohliníkovou karoserii, kterých v roce 1960 vzniklo okolo pětačtyřiceti, a rozvor 2 400 milimetrů. Ten byl oproti předchozímu provedení zkrácen o 20 centimetrů, což přispělo k lepší ovladatelnosti. Tu nyní budete moci odzkoušet na vlastní kůži, připravit si ale dozajista budete muset několik desítek milionů. Dr. Hamilton Kelly byl možná dobrý lékař, budoucí hodnotu svého vozu ale před pár dekádami zjevně neodhadl...

Zdroj: RM Auctions

Petr Prokopec