Autoforum

/

Foto: Mirek Brokeš, Autoforum.cz

Bývaly volbou šetřílků, tedy lidí, kteří místo dynamiky či komfortu soustředí spíše na nízkou spotřebu a provozní náklady vůbec. Později srovnaly hru, nyní se ale stávají - a ještě více stanou - volbou bohatých, kteří oceňují jejich úplně jiné vlastnosti.

Jsem dost starý na to, abych si pamatoval doby, kdy naftové motory představovaly volbu lidí zahleděných jen do výše provozních nákladů. Atmosféricky plněné jednotky klidně o objemu 1,6 a později nejčastěji 1,9 litru poháněly typicky staré Golfy nebo Peugeoty dotažené ze zahraničí a ohromovaly skutečně jen u čerpací stanice. Dynamika těchto aut byla bídná a zvukový projev ještě bídnější.

S rozmachem přeplňovaných naftových jednotek zejména v 90. letech minulého století se situace do značné míry změnila - turba jim přidala výkon, ubrala trochu hluku, masivní rozšíření nalilo další peníze do vývoje a vznikly i výkonné a příjemně se projevují naftové jednotky, za které už se nemusel stydět nikdo. Však kolikrát s nimi byly některé modely rychlejší než s jakýmkoli jiným pohonem (třeba u první Fabie RS). Stará image ale žila dál.

Ani nemusíte pamatovat dřevní doby komůrkových dieselů, abyste léta vnímali naftové motory jako dynamicky nepřesvědčivou, zvukově nepříjemnou volbu lidí, kteří by si pro korunu nechali vrtat koleno. Vrhali nechápavé pohledy na majitele BMW 530d, přece auta za miliony, jehož kupec nemusí šetřit a při náhodné jízdě s podobnými vozy pokládali hloupou otázku: „To je diesel?”

Tihle lidé si ale takové motory dávno nekupují jako z nouze ctnost. Pro podobné vozy to nejenže není pohon nejhorší, je kolikrát tím úplně nejlepším - má příhodný průběh výkonu, s šesti válci v luxusním autě prakticky není slyšet a kdo by neocenil, že s ním nemusíte tankovat každé tři hodiny? Širší veřejnost to snad už i pochopila, stalo se tak ale zrovna v době, kdy už si takový motor skoro koupit nemůže. A nepochybně přijde den, kdy si jej nebude moci koupit vůbec.

Na tuto myšlenku mě včera přivedl jeden kolega-motorista, vedle nějž jsem bral palivo na čerpací stanici. Nejsem naftový nadšenec, zrovna ale mám půjčené eSkové Audi s moderním mild-hybridním šestiválcem, který je se svými 341 koňmi všechno, jen ne pomalý. I s těžkým autem hýbe s lehkostí, jen si u toho trochu hučí a bez velkého úsilí jede za 7 litrů nafty. Tenhle motor obdivoval majitel Škody Scala, který zavzpomínal na doby, kdy měl naftovou Fabii a pár dalších aut, do Scaly už si ale diesel koupit nemohl. A tak z nouze sáhl po motoru TSI.

Do podobné situace už byl postaven nespočet motoristů, kteří kupují cokoli menšího než auto střední třídy. Naftové mini už na trhu neexistuje, naftové malé auto už neexistuje, naftový subkompakt neexistuje. A i v nižší střední třídě se musíte spokojit s relativně omezenou nabídkou. Chce to aspoň vůz střední třídy, abyste měli téměř s jistotou po čem sáhnout, i tady ale nabídka řídne. A některé značky píchly do dieselů vidle zcela napříč segmenty, třena Honda.

V čem je problém? V emisích resp. boji proti nim ze strany EU, která dělá moderní diesely homologovatelnými jen za cenu ohromných investic. Poptávka existuje dál, výrobci už ale nevěří tomu, že si někdo bude ochoten připlatit za nafťák do auta jako Škoda Fabia nebo Scala, a tak je raději vyřazují z nabídky.

V přežívajících vozech je to navíc stále dražší špás. V Octavii musíte dát navíc 50 tisíc, v Superbu 60, v Passatu 80. To je rána, pak si stačí spočítat, že i kdybyste jezdili s o 2 litry nižší spotřebou, musíte s takovým Passatem najet 123 tisíc km, abyste začali reálně šetřit. A to nepočítáme, že do něj budete muset nalévat i močovinu, čímž se tento moment ještě oddálí. Diesely nevymírají po přeslici, jsou vybíjeny po meči a negativní rozhodnutí automobilek o jejich dalším využití přicházejí z donucení, ne z jejich vlastní vůle.

Nelze čekat, že tento trend skončí - emisní normy budou jen přísnější a cenové nůžky se budou jen rozevírat. Zmizí z kompaktů, zmizí jednou i z obyčejných aut střední třídy, menších SUV... Kde přežijí? No ve velkých a drahých autech pro bohaté lidi, kterým je úplně jedno, jestli jejich nový vůz stojí 3,1 nebo 3,3 milionu, je to pod jejich rozlišovací schopnost. Diesely si vždy kupovali proto, že je chtěli, ne aby šetřili. A pokud je budou chtít dál, automobilky jim je dají, protože jen oni jim je s jistotou zaplatí.

Zatím nic nenasvědčuje ztrátě zájmu. Takové Audi A6 se s jiným motorem než 3,0 TDI skoro neprodává a třeba nový Mercedes S s naftovými jednotkami jasně válcuje benziny a hybridy. Zatím není problém mít cokoli s dieselem z bazaru, ale tyhle doby skončí - diamanty jsou věčné, auťáky ne.

Pak čekejme jen více smutných pohledů jako byl ten, který byl na „můj” vůz hozen včera. Jeden může a druhý už ne. Jak rychle se karta obrátila - ještě před nějakými 20 léty jsme byli svědky povýšených pohledů majitelů drahých benzinů na „socky” s naftovými Octaviemi. Nyní jsme zatraceně blízko chvíli, kdy budeme svědky povýšených pohledů drahých - a jediných přežívajících - dieselů na „socky” s benzinovým čímkoli. Není to... fascinující?

Petr Miler