Autoforum

/

Foto: Ford

V rámci všech složitostí, které v moderních autech najdeme, nám zrovna parkovací kamera přijde být mimořádně primitivní věcí, na níž skoro není co pokazit. Jak vidno, je. A netýká se to zdaleka jen jedné automobilky.

Minulý týden jsem zaznamenal debatu točící se okolo pokroku v cyklistice. Pokud se rádi opíráte do pedálů, mohlo by vás zajímat, že na světě jsou brýle, jejichž součástí je kamera. Stačí tedy, abyste sjeli okem na spodní část sklíčka, a rázem vidíte, co se děje za vámi. Jak moc je to přirozené, nevím, možná není zase tak složité otočit hlavou, to ale ať každý posoudí sám.

Zmiňuji to proto, kamery se zjevně nastěhovaly už i do brýlí, a tak není mnoho míst, kde bychom na ně nenarazili. Monitorovat skrze ně lze v dne vše od vašich nemovitostí po ratolesti. A to klidně i z druhého konce světa, stačí, aby byly připojené k internetu. Optika moderních systémů je pak stále více přesvědčivá, i s prťavou kamerou lze z domu pomalu sledovat mravence, jak vám běhají po zahradě a stěhují jehličí.

Kamery se tedy nepřekvapivě dávno staly i součástí automobilové branže, kde jimi výrobci zkouší nahrazovat i zpětná zrcátka. Zrovna tam se ale navzdory jejich specifickým výhodám ukazuje, že méně bývá víc, což je patrné i na mnohem primtivnějším prvku - zadních parkovacích kamerách. Je to opravdu jednoduchá věc, prostě máte vzadu kameru jisté kvality, jejíž obraz promítnete za definovaných podmínek (zařazená zpátečka, pohyb vzad, aktivita poblíž pohybového senzoru v nízké rychlosti, cokoli) na displej v interiéru a hotovo dvacet. Není co dál řešit - kamera může mít a mívá mizerný či jinak problematický obraz, to ano, samo fungování by ale selhávat nemělo. Jenže selhává.

Nedokážeme pro to najít kloudné vysvětlení, buď automobilky na kamerách šetří a nakupují jen laciné šunty, nebo je zkrátka neumí správně integrovat do zbytku palubních systémů. faktem ale je, že co by motoristům mělo ulehčit život, jim ho spíš komplikuje. Od roku 2018 bylo totiž jen v USA realizováno neskutečných 181 (!) svolávacích akcí, při kterých výrobci museli řešit problémy s hardwarem i softwarem parkovacích kamerových u víc než 12,3 milionu aut, jak zjistili kolegové z Carscoops. To zní skoro surreálně.

Dětské nemoci kdysi náhle povinně zavedených řešení? Omyl, právě naopak, problémů v průběhu času jen přibývá. Zatímco loni za celý rok proběhlo 39 svolávacích akcí, které se dotkly 2,2 milionů aut, letos jen po pěti měsících jsme na 30 akcích, kdy do servisů musí 2,8 milionu vozů. Statistiky tento rok v nemalé míře „dál” posunul Ford, jehož svolávačka ohlášená minulý týden se týká jednoho milionu aut. Od onoho roku 2018 přitom modrý ovál přistoupil již k 35 akcím, které se týkaly 4,6 milionu vozů, což automobilce vyneslo nelichotivé první místo.

Ford ale žebříček nevede s bůhvíjakým náskokem, druhý Stellantis má na kontě dalších 20 svolávaček a 1,7 milionu postižených aut. Třetí Nissan v rámci 9 akcí musel opravit 1,6 milionu vozů. Toyota oproti tomu od roku 2018 řešila pět svolávaček a 95 tisíc aut, kvalitní kamerové systémy tedy existují. A i nedávno probíraný Polestar, jehož auta zbavená zadních oken nedají bez kamery ani ránu, mají v následujícím žebříčku též své „čestné” místo. Bizarní věc, že se pro automobilky stane prokletí zrovna z tohoto, bychom nečekali ani trochu.

Modrý ovál je králem svolávacích akcí zaměřených na zpětné kamery, od roku 2018 jich musel řešit 35 a týkaly se 4,6 milionu aut, a to jen v Americe. Foto: Ford

Zdroje: Carscoops, NHTSA

Petr Prokopec