Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Po Evropské unii se raději nedomáháme jakékoli akce, neboť na co sáhne, to většinou zkazí. Pokud by ale její přístup měl být konzistentní a realistický, měla by postupovat právě takto. A to by se teprve začaly dít věci.

Pokud zamíříte do restaurace, ve většině případů se dočkáte několikastránkového menu. Volit tak můžete kupříkladu mezi několika druhy polévek, předkrmů, hlavních jídel a dezertů. Stejně jako mezi českou, italskou či třeba čínskou kuchyní. Je to logické, neboť pokud by každý podnik nabízel pouze jeden jediný pokrm, řada z nich by zkrachovala. Lidé totiž nechtějí jíst každý den to samé, ostatně něco takového by ani nebylo zdravé. K dlouhému životu vede pestrá vyvážená strava.

V podstatě totéž lze spojit se životním prostředím. Pokud chceme, abychom jej skutečně zachovali bez poskvrnky i pro příští generace, jednoduše nelze sázet na jedinou kartu. Cesta k lepšímu klimatu totiž opravdu nevede skrze elektromobilitu, jak se její zastánci snaží již dlouhá léta nabulíkovat celému světu. Ostatně jasně patrné to bylo hlavně na začátku koronavirové pandemie, kdy se doslova zastavil život. Vylidněné přitom nebyly pouze ulice, z oblohy totiž zmizela i letadla a z moří obrovské výletní lodě. Přesto však nedošlo k dramatickým výkyvům přítomnosti CO2 v atmosféře.

Proč tomu tak je, zmiňujeme již nějaký ten pátek. Veškerá doprava, tedy nejen ta osobní, ale i nákladní, lodní a letadlová, se stará o relativně zanedbatelnou část veškerých emisí, i podle nejpesimističtějších dat mají osobní vozy evropských motoristů na globálních emisích CO2 podíl pouze 0,9 procenta. I jejich úplné zrušení by tak bylo plivnutím do rybníka, pouhá změna typu pohonu pak nemá šanci změnit prakticky nic - k eliminování veškerých snah Bruselu tak v podstatě stačí, aby jedna čínská továrna jela pár týdnů naplno.

Čína se hodlá stát světovou ekonomikou číslo jedna. Aby toho dosáhla, hodlá po technologické stránce zabrat ještě více než dosud, k tomu ovšem bude potřebovat více energie. A protože tou nejlevnější je uhelná, nehodlá Říše středu fanaticky odstavovat uhelné elektrárny jako Evropská unie. Místo toho již oznámila, že minimálně do roku 2040 bude spotřeba fosilních paliv jen narůstat. Pokud přitom něco nezná hranice, jsou to emise. Chce-li tedy Evropa k něčemu přispět, musí postupovat velmi chytře. Tedy jinými slovy mít v rukávu několik es.

Tento víkend přitom padlo jedno z přelomových rozhodnutí, které jsme skutečně nečekali. Brusel totiž ustoupil zejména německému tlaku a hodlá tak od roku 2035 vzít v potaz nejen bateriovou elektromobilitu, ale rovněž syntetická paliva. Souběžně s tím může být brána v potaz i motorová nafta HVO, která se vyrábí synteticky z biologického odpadu. A právě to je strategie, která skutečně může vést k nějakým výsledkům. Možnosti lidí jsou totiž různorodé, stejně jako ony chutě. Řada motoristů by tak sice ráda chránila planetu, ovšem na elektromobil zkrátka nemá.

Tím nehodláme ani v nejmenším tvrdit, že hlavně syntetické palivo je spása z nebes. Jeho výrobě se dnes jen málokdo věnuje, navíc je energeticky náročná. Ovšem podobné je to s bateriovým pohonem. Jakmile se ale tyto vstupy začnou doplňovat, rázem může zezelenat daleko větší část vozového parku. Jak jsme ale zmínili, je třeba jednat chytře. Tedy kupříkladu využít skutečnosti, že v jižních evropských státech svítí slunce daleko častěji než v těch severských, kde pro změnu daleko více fouká. A ty přímořské pak mají k dispozici hydroenergii.

Tímto směrem přitom hodlá kráčet saudskoarabský ropný gigant Saudi Aramco, který postaví továrnu na výrobu paliva nejen ve své slunné domovině, ale také ve Španělsku. Oba podniky mají začít produkovat první litry klimaticky neutrálních pohonných hmot již v roce 2025. Firma navíc již oznámila, že ve spolupráci s čínskou automobilkou Geely bude vyvíjet i spalovací motory uzpůsobené tomuto palivu. Předpokládá se totiž, že v roce 2035 budou muset jednotky disponovat speciálním senzorem, jenž zabrání natankování běžného paliva.

Bylo by přitom zajímavé sledovat, co by se stalo ve chvíli, kdyby takový senzor byl i součástí elektromobilů. Aby totiž ty bylo možné skutečně považovat za ekologické, pak by logicky měly užívat jen solární, větrnou či vodní energii. Jakmile by ale v daném mixu převažovala třeba ta uhelná, rázem by došlo k odstavení vozu. V té chvíli by ale mohla zavřít pomalu většina veřejných stanic, neboť EU s odstavením uhelných elektráren tlačí rovněž na konec těch jaderných. Nicméně poté již můžeme s dobou pravidelných blackoutů počítat naplno.

Co tedy říci závěrem? Je správné kráčet ekologickým směrem, ovšem nic se nesmí provádět bez rozmyslu. Pokud bude Evropa zahlcena elektromobily poháněnými uhelnou elektřinou, ničemu to nepomůže. Stejné to bude ve chvíli, kdy tatáž energie bude využita na výrobu solární energie. Jakmile nicméně jednotlivé státy budou více kooperovat na základě své polohy či nerostného bohatství, přičemž politici zůstanou jen u stanovování cílů, máme tu pevné základy, na kterých lze něco vystavět. Cokoli jiného ale povede jen ke kolapsu celého domečku, který je stavěn z velmi vetchých karet.

Inspirace: Focus

Petr Prokopec