Autoforum

/

Foto: Volvo

Dlouholetý ambasador Volva dnes říká, že jde o čínská a nikoli švédská auta, se kterými už zjevně nechce nic mít. Zní to trochu uraženě, soudě podle dlouhodobého testu modelu V90 Cross Country ale Volva ze své robustnosti ztratila hodně, ač to tak dlouho nevypadalo.

Dlouhodobé testy německého Auto Bildu jsou pro každý nový vůz náročnou zkouškou. Během relativně krátkého období (zpravidla jde o 2 roky) musí najet 100 000 km za všech myslitelných podmínek. Za jeho volantem se navíc střídá řada lidí, z nichž některým nemusí zrovna padnout do noty. Vše pak uzavírá návštěva dílen společnosti Dekra, kde dochází k rozebrání auta do posledního šroubku. Odhaleny tak mohou být závady na motoru, stejně jako další konstrukční a kvalitativní vady.

Nově kolegové publikovali výsledky dlouhodobého testu Volva V90 Cross Country, které si převzali v roce 2023. Během následujících 100 tisíc kilometrů pak nezaznamenali jediný významný technický problém. Švédské kombi je nikdy nenechalo ve štychu, i přes jeho dvoutunovou hmotnost nedošlo na předčasné opotřebení brzdových kotoučů a na palubní desce se nerozsvítila jediná varovná kontrolka. Volvo se tedy chovalo přesně tak, jak by člověk od kombíku skandinávské automobilky čekal.

Chvála zamířila také na podvozek, který je oproti standardnímu V90 přizvednut o 6 centimetrů. Jeho měkčí nastavení totiž v kombinaci s 19palcovými pneumatikami s vyšším profilem (235/50) totiž vedlo k velmi pohodlné jízdě. I přesto všechno se ovšem Volvo ukázalo být také velmi dobře ovladatelným. Menší kritika ovšem již byla spojena s dvoulitrovým turbodieselem, který by mohl být nejen kultivovanější, ale také méně žíznivý (reálná spotřeba postupně vzrostla na 6,8 l/100 km).

Rozpolcenější již byla německá redakce v případě interiéru, kde jedni spíše velebili komfortní sedadla, zatímco jiným vadilo jen jejich příliš malé boční vedení. Daleko horší ovšem již bylo, že kožené čalounění došlo během dvou let a 100 tisíc kilometrů nějaké té úhony. Dá se nicméně podotknout, že mnohé zvrásnění a ošoupání mohli mít na kontě spíše neopatrní kolegové - k půjčenému se zkrátka člověk chová hůře než k vlastnímu, ať už je Čech nebo Němec. Tohle prostě pořád prochází.

Skutečný šok nicméně přišel ve chvíli, kdy si vůz vzali do parády technici Dekry. Ti totiž zjistili, že hřídel dvoulitrového turbodieselu přišla o některé pružinky. Na ložiskách ojnic byly pro změnu nalezeny stopy jak opotřebení, tak koroze, zatímco stěny druhého válce byly poškrábány venkovními nečistotami - šlo sice o drobné poškození, ale už viditelné. Nadmíru opotřebované pak byly i těsnící lišty zadního diferenciálu, ze kterého tak začal prosakovat olej.

To vše jsou samy o sobě podstatné vady, takhle v kombinaci ovšem již hrozí totální odpravení jednotky. Většina lidí přitom oněch 100 tisíc kilometrů najede až po nějakých čtyřech, pěti či ještě více letech, tedy ve chvíli, kdy již nemusí platit tovární záruka. Volvo tedy rozhodně má co vysvětlovat, zvláště když ke zmíněným vadám se přidává koroze, která zachvátila pomalu celý spodek - její stopy byly zaznamenány na předním a zadním rámu, prazích i v podbězích.

Je to vážně překvapivé, neboť zrovna odolností svých aut vůči „žlutému moru“ je Volvo proslulé. U verze Cross Country se s ní navíc počítá o to víc. Jenže Švédům už nějaký ten pátek velí Číňané a sám dlouholetý ambasador značky Zlatan Ibrahimovič nyní říká, že to firmu změnilo její auta jsou prostě čínská. Nedá se říci, že by tomu dlouhodobý test Němců odporoval - tolik problémů s moderními auty při rozebrání obvykle zdaleka není.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec