Autoforum

/

Foto: Land Rover

Velmi svérázný přístup k soukromému vlastnictví a svým zákazníkům zvolila britská automobilka Jaguar Land Rover. Klienti si u ní mohou objednat auto, klidně i poté ale musí souhlasit s tím, že s vozem budou zacházet způsobem, který výrobce určí. Jinak přijdou tresty.

Poslední léta v automobilovém - a nejen v automobilovém - světě zasadila těžkou ránu tradičnímu fungování trhu, na kterém je pánem zákazník vybírající si z nepřeberné nabídky věcí, z nichž část si kupce bude hledat složitě, pokud jej tedy vůbec najde. To dává kupujícímu jistou moc, která je pro zdravé fungování trhu nezbytná - o stejného zákazníka se pere více potenciálních dodavatelů ucházejících se o jeho přízeň kvalitou samotného výrobku či souvisejícími službami a pochopitelně také cenou. Jen tento stav vede k tomu, že postupně dostáváme stále lepší věci za stále lepších podmínek, neboť nedobří dodavatelé trh opouštějí s prázdnou na úkor těch dobrých.

Takto věc fungovaly dlouho, v posledních letech se ale celý mechanismus jaksi pokazil. Důvody dnes nechme stranou, aut ale najednou bylo na trhu méně než zákazníků, což mělo dalekosáhlé dopady na jednání a vůbec uvažování automobilek. Zákazník rázem přestal být pánem a prodat se dalo skoro cokoli. Už nebylo nutné nadbíhat kupcům výhodnými nabídkami, už nebylo nutné se s nimi „mazat”, prakticky cokoli bylo najednou možné prodat i za mnohem vyšší ceny, než kdy dříve a ještě k tomu na cestu - obrazně řečeno - nakopnout klienta do zadku.

Automobilkám se toto uvažování zarylo pod kůži a bude chtít pořádné vystřízlivění, aby začaly uvažovat znovu prozákaznicky. A tak jsme i dnes svědky některých skutečně bizarních kroků. Často připomínají jednání Ferrari, které je zvyklé s (uměle vytvářeným) přetlakem poptávky pracovat dekády. Jenže Škoda není Ferrari, ani Mercedes není Ferrari. A Land Rover též není Ferrari, podobné značky prostě nevytváří dostatečně nezaměnitelné produkty na to, aby si na trhu mohly diktovat.

Přesto si mnohé z obyčejných značek zvykly diktovat si podmínky. Byli jsme v posledních letech součástí výběru řady aut a byť každá z automobilek přistupuje k věci trochu jinak, málokterá si nevymýšlí. Mnohé si vybírají, komu vůbec auto prodají, v jakém pořadí a za jakých podmínek. Často - ať už oprávněně nebo ne - argumentují snahou zabránit kupčení s jejich vozy, což berme jako projev snahy udržet s kontrolu nad cenou.

Třeba automobilka BMW - a to je ještě jedna z korektnějších značek - jedná skoro komicky, když je schopna odmítnout dodání vozu kupci z pouhého podezření, že auto může obratem prodat (je to např. firma zabývající se také prodejem čehokoli, objednala si „moc” aut, jde o zákazníka, který dříve nějaké auto rychle prodal apod.), omezuje počet dodaných vozů či míchá pořadím dodávek. Známe osobně kupce BMW, dobrého a prověřeného zákazníka, který dostal vůz pár měsíců po objednání v době ročních dodávek, neboť mu byla přidělena alokace někoho, koho BMW svévolně označilo za „flippera” (člověk, který „otočí” koupené auto, prostě ho hned prodá). Bránit se nelze, automobilka rozhodla a máte smůlu. Dealerovi přišel dopis a buď uposlechne, nebo bude mít sám problémy.

Někteří ovšem zachází mnohem dál, a to i dnes, kdy se převis poptávky nad nabídkou stává minulostí. Zákazníci Land Roveru si opakovaně stěžují médiím i na internetových fórech, že jim firma slibuje dodání nového Defenderu pouze za podmínek, že jej po určitý čas od koupě (obvykle jde o půl roku nebo rok) neprodají. Chápeme to výše zmíněnou optikou, ale upřímně - co je komu po tom, co si člověk udělá s vozem, který si koupil a zaplatil? Co když mu nevyhovuje? Bude čekat rok na prodej a změnu auta za více vyhovující jen proto, že výrobce chce? To je absurdní.

Sám požadavek je absurdní, Jaguar Land Rover (tak zní celý název firmy, Land Rover je dnes jen značka) ale zachází mnohem dál. Zákazníkům dává podepsat „dohody” o tom, že tento požadavek dodrží, jinak jsou povinni zaplatit firmě 30 000 liber pokuty, tedy asi 850 tisíc Kč. To už je neslýchané a pozor, pořád nevíte vše - britská média informují nejméně o dvou případech, kdy taková „dohoda” byla zákazníkovi předložena až dlouho po objednání vozu. Jinými slovy si tedy lidé objednali auta za určitých podmínek, automobilka je ale v průběhu dodání chtěla modifikovat. Nepodepsat jistě lze, ale to pak asi autíčko nebude... A pokud bude, nebude to příští.

Co je tohle za jednání? Co si o sobě někteří výrobci vůbec myslí? I když se na trhu nárazově naskytnou podmínky, které jim dávají tuto moc, měli by si uvědomovat, že trh se dříve nebo později vrátí do obvyklého stavu, kdy jim to každý ze zákazníků, k němuž se takto zachovají, vrátí i s úroky. Automobilovému světu dnes vládne krátkozrakost a kdejaký okamžitý zájem je preferován před tím dlouhodobým. A podle toho to v něm vypadá...

Zdroje: Auto Express, PistonHeads

Petr Miler