Autoforum

/

Foto: Mini

Otevřené vozy v Evropě nezažívají zrovna zlaté časy, z prodeje ale mizí ještě rychleji, než jak klesá zájem o ně. V bazarech si tedy za podobné vozy připlatíte, a to i v případě novodobého Mini, odvděčí se vám ale zachováním hodnoty i slušnou spolehlivostí.

V roce 2013 přišla na svět již třetí moderní iterace jinak klasického Mini. V první fázi Britové přišli s třídvířkem, v té druhé pak s pětidvířkem. Na jaře 2016 dorazil i kabriolet, který se dočkal stejné nabídky motorů jako hatchback. Také stahovací střechu tedy bylo možné spárovat se základní tříválcovou jedna-dvojkou (102 koní), stejně jako s 1,5litrovým tříválcovým turbodieselem (116 koní). Tomu nicméně automobilka v půlce roku 2020, kdy došlo na druhou modernizaci, zamávala na rozloučenou.

Na 1,5litrový tříválcový turbodiesel mířila chvála, za čímž stála jeho nízká spotřeba a relativní kultivovanost. Protože však Mini je především lifestylovým produktem, za jehož volantem se máte bavit, dává v jeho případě větší smysl benzinové ústrojí. Zvláště pak ve chvílích, kdy můžete stáhnout střechu a zcela tak odstranit jakékoli překážky mezi vašima ušima a výfukem, který dokáže zaujmout ve spojení s 1,5litrovým tříválcem (136 koní), tak především se čtyřválcem 2,0 (192 koní).

I přes pozdější příchod na trh nicméně některé kabriolety mají na kontě již sedmiletý provoz. Pokud tedy pro Mini se stahovací střechou zamíříte do autobazarů namísto showroomů s novými vozy, je třeba některým věcem věnovat nemalou pozornost. Jako první na ráně je plátěná střecha, jejíž mechanismus je snažně složitý a tedy i drahý na opravu. Ujistěte se proto, že vše funguje, jak má. Zaměřit se musíte i na opravdu titěrné detaily, jediný prasklý šev může vést k menší finanční pohromě.

Ideálem je proto testovací jízda, během které zamíříte rovněž do myčky. Pokud z ní následně vyjedete suší vy, stejně jako interiér vozu, není se třeba obávat. Tedy v případě samotné střechy, riziková místa tím ale nejsou u konce. Dále lze zmínit senzor hřídele u aut vyrobených do roku 2018, jenž může vést ke kousnutí motoru. Protože jde nicméně o diesely, které zároveň trpí i na vadný modul recirkulace výfukových plynů, možná se této jednotce úplně vyhněte.

Dny, kdy britská auta, i ta spadající pod mateřskou německou firmu, nebyla zrovna proslulá svou spolehlivostí, jsou ale naštěstí dávno pryč. Stávající TÜV Report tak Mini posílá do lehkého nadprůměru s pětiprocentní mírou poruchovosti u dvou- a tříletých aut. U těch starších je nicméně hodnocení i díky výše popsaným nešvarům horší. Znamená to tedy, že v bazarech byste měli lovit hlavně mladší produkci vyrobenou po roce 2018.

Na jeden takový kousek poháněný 136 benzinovými koňmi narazili němečtí kolegové. Ti poukazují na skutečnost, která vám udělá radost, stejně jako ji částečně zhatí. Spojitost má s cenou, která od první registrace v lednu 2019 a 46 800 najetých kilometrech klesla z 34 770 na 23 790 Eur (cca 822 tisíc a 562 tisíc Kč). Jak totiž patrné, Mini si drží hodnotu více než mnohé další ojetiny. Při dalším odprodeji to ale naopak oceníte.

Potvrzuje to i pohled na aktuální nabídku, za exempláře z roku 2017 s nájezdem blížícím se 100 tisícům kilometrů totiž dáte přes 300 000 Kč. Oněch 136 koní je však v té chvíli vrcholem. Cooper S však pod půl milionu korun nepořídíte, tedy nikoliv nebouraný. A jakmile se začnete zajímat o provedení JCW, u kterého dvoulitr produkoval 231 koní, jste již prakticky na milionu korun.

Zdroj: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec